Úkol zní - najděte na mapě tato místa: Město bez roamingu. Město luxusních policejních stanic. Město na pětačtyřiceti kopcích. Město hrobek. Město, kde prý lehké holky vynalezly tango.
Řešení: Buenos Aires. Santiago de Chile. Valparaíso. Zase Buenos Aires. A ještě jednou Buenos Aires.
Kontinent omývaný oceánem rudého vína, v němž plavou šťavnaté bifteky a z nebe prší caipirinha? Jižní Amerika. Tak zní legenda.
Jan Struž ho viděl během své měsíční cesty ovšem trochu méně barvotiskově, což u dlouholetého bankovního manažera nemůže překvapit. Cesta, jejímž hlavním cílem bylo původně Chile, nakonec začala v Buenos Aires a končila v Riu de Janeiro. „Latinskou Ameriku jsme s manželkou nevybrali náhodou. Již dříve nám ji doporučovali přátelé, několikrát jsme tam byli také zváni. Sliboval jsem, že se tam jednou vypravíme, dokud však budu pracovat, těžko se utrhnu na celý měsíc. Po ukončení působení v ING už jsem nemohl couvnout,“ konstatuje Jan Struž. Záznamy z cesty poskytl magazínu E8.
Buenos Aires
• Skutečně vzdušné, krásné, bohaté i chudé, nádherně různorodé, moderní i koloniální město s rozsáhlými parky, spoustou galerií, soch a monumentů.
• Sběr a třídění odpadků na ulicích je pro mnohé rodiny životní nutností, je zde cítit krize z období před dvěma lety.
• V ulicích čtrnáctimilionového města jezdí na 55 tisíc taxíků, všichni se přitom uživí.
• V zemi, kde se zrodilo tango, žijí všichni fotbalem a biftek má excelentní kvalitativní dimenzi.
Chile
• Poštovní schránky nenajdete jinde než na budovách pošt.
• Osidlování střední části Chile německými emigranty v polovině 19. století zanechalo patrný vliv na architektuře, školství i na uniformách nynější chilské armády.
• Americký dolar je jedinou měnou, kterou jsou v Chile (stejně jako v Argentině i Brazílii) ochotni směnit. Euro, švýcarský frank či britskou libru směňují jen neochotně a pouze ve směnárnách na letištích a ve velkých bankách v hlavních městech.
• Občas je těžké dorozumět se anglicky nebo koupit anglicky psané noviny.
• Mnoho rodin se na venkově živí primitivním pálením cihel. Kromě obživy tak zároveň získávají materiál na stavbu vlastních obydlí.
Rio de Janeiro
• Z bezpečnostních důvodů odložte kamery, peněženky a šperky v hotelovém sejfu.
• Na pláži však neodkládejte plavky - nuda ani nahoře bez se nevedou, ale tanga a horní díl plavek s minimálním pokrytím prsou jsou standardním oděvem.
• Fotbal se hraje doslova na každém kroku, plážový volejbal také. Po šesté hodině se pláže mění ve sportovní školy. Známí hráči i reprezentanti vyučují fotbal, volejbal, aerobik či asijské sporty.
• Pláž je neodmyslitelnou součástí městského života až do půlnoci, možná i mezi půlnocí a ránem.
(Následující fotografie naleznete v tištěné verzi magazínu E8.)
Ledovce a ostružiny. „Chile charakterizuje několik pojmů a jmen: sopky, ledovce, vodopády, víno, měď, Pablo Neruda, Allende, Pinochet. Pan Polák, český emigrant a majitel exkluzivního hotelu Antumalal v Pucónu, s nímž jsme se setkali, by k charakteristickým fenoménům přidal i ostružiny. Podle něho je přivezli němečtí osídlenci a ostružiny Chile zaneřádily natolik, že se nedá odplevelit.“
Rybí trh v Santiagu. „Tržiště je zastřešené, hala pochází z poloviny 19. století a od té doby nebyla nikdy rekonstruovaná. Uvnitř najdete spoustu rybích restaurací, jednu z nich údajně navštívil také Václav Havel.“
Allende je stále mezi námi. „Třicet let po jeho svržení a zabití zůstává mezi chilskou veřejností odkaz Salvadora Allendeho živý. Poměr mezi přívrženci jeho socialistických myšlenek a zastánci Pinochetova režimu je zhruba vyrovnaný.“
Ráj milovníků koní. „Kůň patří k chilskému venkovu stejně jako gaučové nebo rodeo. Malí podnikatelé a farmáři používají hojně malé užitkové pick-upy toyota, nissan, chrysler a podobně, pro které se vžil výraz ,camionette´ - naklaďáček.“
Klenot Pacifiku. „Ve Valparaísu dali městští radní v roce 1992 štíty některých domů k dispozici výtvarníkům. Z města se tak stalo Open Museum a pro svou barevnost láká nejen turisty. Stojí zde také jedna ze tří vil básníka Pabla Nerudy, který tu působil.“ Valparaíso, hlavní chilský přístav, leží 120 kilometrů severozápadně od Santiaga. V roce 1988 sem generál Pinochet přesunul z hlavního města sídlo chilského parlamentu. Hned od pobřeží se začínají zvedat Andy, což dává architektuře města pitoreskní ráz. Město leží na 45 kopcích - Pablo Neruda kdysi pravil, že vyjít všechny schody ve Valparaísu je jako projít celý svět. „Přirozeným pokračováním Valparaísa jsou přímořská letoviska Viña del Mar a Reñaca – na horním snímku – s nádhernými plážemi.“
Na hranici Patagonie. „Městečko Castro na ostrově Chiloé je nejzazším místem, kam jsme dorazili. K Chiloé neodmyslitelně patří domky na kůlech, tzv. palafitos, stejně jako flotila žlutých rybářských lodí. S trochou nadsázky jsem Patagonii vybral jako doporučení pro české investory. A myslím to vážně, protože ekonomický boom je tu stále vidět a růst je nasnadě.“
Křesťanství především. „Na Chiloé po sobě jezuité zanechali přes dvě stě dřevěných kostelů zdobených malbami, jak jinak než na dřevě. Dodnes je většina místních silně křesťansky založena.“
Mulheres & mujeres
• „Brazílie = nádherné ženy, samba, caipirinha.“
• „Policistky v Santiagu nejsou výjimkou. Policie a armáda užívá v Chile stále úctyhodného respektu, jejich sídla a budovy září čistotou a pořádkem a patří mezi nejluxusnější stavby.“
• „Chilanky jsou příjemné, usměvavé, hovorné (pokud tedy umíte španělsky), družné, hravé. Prostě fajn.“
Peklo i ráj. „Tento průsmyk mezi Chile a Argentinou končí v argentinské vinařské oblasti Mendoza. Hlavně v zimě se mu přezdívá ,smrt pro kamionáře´. Lyžařským rájem je nedaleké Portillo, nejstarší lyžařský areál v Jižní Americe.“
Hřbitov La Recoleta. „K hrobce Evy Perónové v Buenos Aires denně přicházejí stovky místních obyvatel a turistů. Pompézní hrobky a hřbitovy po celé zemi dokládají až přehnanou úctu Argentinců k zesnulým.“
Caminito v Buenos Aires. „V této přístavní čtvrti se zrodilo tango, původně tanec prostitutek, které jím lákaly námořníky a přistěhovalce.“ Dodnes je čtvrť obydlena spíše dělnickou vrstvou, turistickou atrakcí je ulice Caminito hýřící barvami.
Rio de Janeiro z Homole cukru. „Kdo nenavštíví Ježíše Krista na skále Corcovado, Homoli cukru, stadion Maracaná a pláž Copacabana, jako by v Riu vůbec nebyl. Zlatavá pláž Copacabana a přiléhající široký chodník, dvojitá dráha pro cyklisty a desetiproudá silnice jsou zaplněné od brzkého rána, kdy teplota dosahuje už téměř 30 stupňů.“
Jan Struž (54)
Po absolvování oboru ekonomika zahraničního obchodu Vysoké školy ekonomické nastoupil v roce 1973 do Živnostenské banky, kde působil i jako náměstek generálního ředitele. V roce 1986 byl jmenován do obdobné funkce v zastoupení Živnostenské banky v Londýně, poté se stal generálním ředitelem londýnské pobočky. Od roku 1991 byl Jan Struž generálním ředitelem české pobočky nizozemské ING Bank a členem výkonné rady ING pro Česko a Slovensko. Skupinu ING opustil po více než deseti letech k 31. prosinci 2002.
