Existují pouze dvě možnosti. Buď současní akcionáři Tatry vybalí na poslední chvíli záložní plán, aby zabránili exekuci. Anebo se do trpkého konce hodlají držet volantu a předstírat, že ten náklaďák stále uhání kupředu krásnou beskydskou krajinou. „Zatím k žádnému posunu nedošlo, což znamená, že od akcionářů Tatra, a. s., nepřišel návrh na jiné řešení uspokojení naší pohledávky, kterým by bylo možné se dražbě vyhnout,“ potvrdil koncem tohoto týdne mluvčí společnosti Composite Com Andrej Čírtek.
Právě firma Composite Com, jejíž pohledávky za Tatrou přesáhly 650 milionů korun, poslala kopřivnického výrobce nákladních automobilů do exekuce. Dražba je plánována na 15. března v sídle Exekutorského úřadu Cheb. Věřitel automobilky je přesvědčen, že se jedná o nejméně bolestivý krok, od něhož si slibuje vstup nového kapitálově silného vlastníka.
Kromě Composite Com stojí za exekucí podle informací týdeníku Euro společnost Promet Group podnikatele Reného Matery, které automobilka přináší zhruba třetinu obratu. Jak lze dohledat v obchodním rejstříku, firma Composite Com je personálně propojená se zbrojařskou firmou Excalibur Army, která mimo jiné prodává a servisuje tatrovky. Obě společnosti sídlí v malé obci Čepí na Pardubicku (Euro 9/2013). A právě tyto firmy mají asi největší šanci udržet kopřivnickou automobilku při životě.
V konkurzní situaci se podnik ocitl poprvé již v roce 1999. Přivedla ho do ní Škoda Plzeň a její majitel Lubomír Soudek, respektive předcházející nevhodná privatizace kuponovou metodou. Situace se tehdy řešila v rámci vládního revitalizačního programu „Sledování sociálně-ekonomických souvislostí některých podniků v ohrožení“. Společně se státní Konsolidační bankou byl zpracován revitalizační program, došlo ke změně vlastníka, oddlužení a kapitalizaci pohledávek. Vyměnilo se vedení společnosti, stabilizovala se výroba, snížilo se množství zásob a sjednotil sortiment náhradních dílů. Kromě toho se vyřešily spory kolem ochranné známky a dokumentace, daly se do pořádku zahraniční závazky.
Společnost v očích obchodních partnerů poprvé po dlouhé době vypadala stabilně. Hospodářské výsledky před zdaněním se dokonce dostaly do černých čísel. V roce 2000 zisk před zdaněním dosahoval 147 milionů korun a o rok později 72,5 milionu.
„Řešení, které bylo přijato v rámci revitalizace Tatry, mělo plnou podporu vlády i nových vlastníků – akcionářů a managementu. Navzdory drobným pochybením vedení a nevýrazné pozici tehdejšího generálního ředitele Petera A. Urbana bylo bytostným zájmem všech Tatru zachránit. Management byl profesionální a měl ,tatrovácké‘ srdce, a to i přes možné parciální zájmy,“ vzpomíná tehdejší přímý účastník revitalizace podniku. Podle něj však následoval nevhodný výběr strategického investora. Firmu koupil americký výrobce stavebních strojů Terex, který ji posléze v roce 2006 prodal dosavadním majitelům v čele se současným ředitelem, Američanem Ronaldem A. Adamsem. A ti ji dovedli ke krachu.
Vedení podniku mělo v posledních letech k jakýmkoliv vizím a promyšleným strategiím zajišťujícím prosperitu hodně daleko. Čísla mluvila jasnou řečí. Tatra byla totiž již nějakou dobu technicky v insolvenci. „Když jsem do Tatry nastupoval v roce 2010, podnik vykázal za předchozí rok ztrátu ve výši 718 milionů korun. Nejpřekvapivějším zjištěním pro mě však bylo, že Tatra je výrobní závod bez konkurenceschopného produktu na svém klíčovém trhu komerčních nákladních vozů,“ svěřil se bývalý zaměstnanec podniku, který působil v Tatře několik let ve vysoké funkci a nepřál si zveřejnit své jméno. Ještě víc jej však zarazilo, že vedení tehdy vůbec neuvažovalo o nalezení strategického partnera, který by umožnil nutnou modernizaci Tatry 815. Pro firmu klíčový model přitom byl už v roce 2010 naprosto nekonkurenceschopným výrobkem se zastaralou kabinou, motorem i převodovkou. Cena nákladního vozu byla navíc minimálně o dvacet procent vyšší, než se pohybovaly nabídky konkurentů MAN a Mercedes.
Čtěte také:
