Gastronomické zážitky ve slovenských velehorách se vyrovnají těm sportovním
Když se v roce 2004 prohnala Slovenskem bouře síly orkánu, zanechala za sebou pusto a zmar. Nebe zlověstně potemnělo a zdálo se, že slunce nad tatranskými vrcholy už nikdy nevyjde. Dnes však patří zimní střediska ve Vysokých i Nízkých Tatrách k místům, kde lze strávit mimořádné chvíle.
Dokonale upravené sjezdovky, moderní lanovky, desítky vleků, dobře vybavené hotely s elegantními pokoji, wellness centry a perfektním servisem.
Čtyři vyhlášená lyžařská střediska a jejich 66 kilometrů sjezdovek, největší slovenský aquapark a řada atraktivních hotelů se v roce 2009 spojila ve společnost Tatry Mountain Resorts. Do tohoto výčtu patří i 42 restaurací a barů, které se o návštěvníky Tater starají po všech stránkách.
Poskytovat v rámci horské turistické sezony gastronomii, která by odpovídala úrovni ostatních služeb v Tatrách, není jednoduché. Zimní období má přes všechna lákadla svá úskalí. Den končí brzy a hosté po celodenním vyžití na svazích touží po pokračování prožitku stejně silném, jaký nabízejí tamní sjezdovky. Jsou tu samozřejmě bazény, masážní salony, wellness centra. Po nich však přijde čas večeře, která bývá korunou celého dne.
Posezení nad mraky Jídlo samozřejmě není jen večeře, silný gastronomický prožitek může být i dobrým startem do nového dne. To když absolvujete netradiční snídani v unikátních podmínkách. Takový den může začít třeba následovně:
Úvod bývá občas zprvu trochu nepříjemný. Musíte vstát brzo a vzdát se hotelové snídaně.
To proto, abyste byli jedněmi z prvních na lanovce, která vás přes Skalnaté pleso vyveze na místo, kde máte dnes posnídat. Lehce pochmurná nálada z brzkého vstávání se vás zatím drží. Teprve když kabinka po pár metrech prorazí těžké mraky a vyveze vás do blankytného nebe, pochopíte, že se tu chystá něco jedinečného. Vaším cílem je totiž kavárna Dedo na Lomnickém štítě, patrně nejvýše položené místo, kde se dá na Slovensku pojíst. Pod vlivem jedinečných panoramat tu snídaně chutná jinak, každé sousto prožíváte intenzivněji. Svůj podíl na tom má jistě i malá stopečka originální borovičky vylepšené hořcem.
Když se potom vracíte do hotelu, spokojení a unavení, nastává čas na dobrou večeři v náladotvorné atmosféře. Protože nadstandardních restaurací je tu relativně dost a v nevelké vzdálenosti, můžete si docela dobře zvolit podnik a druh kuchyně podle momentálního rozpoložení. K dispozici je nabídka více než dostatečná.
Starosvětskou variantou může být večer v Tatranské Lomnici a tamním hotelu Grand Praha. Tedy starosvětskou ve smyslu interiéru, založení a obsluhy. Tamní kuchyně není starosvětská ani trochu, v elegantním prostředí staleté noblesy chystá Jaroslav Uhlár menu zcela současná, podle posledních trendů.
I když samozřejmě doteky regionální kuchyně se v nich vždy objeví, třeba taková smetanová polévka z čerstvých hřibů. Podobá se naší kulajdě, ale ve finále vás cesty chutí přivedou k dojmu přece jen bohatšímu. Je totiž vylepšená slaninou a díky ní dostává intenzitu a daleko bohatší, plnější výraz.
Pokud další den vašeho sjezdování bude mít klidnější průběh a adrenalin se až tolik nevzbouří, může být večerní nálada zralá na něco jiného. Třeba na oslovující náladu butikového hotelu Tri studničky s mírně rustikálním laděním. Kámen, dřevo a měděný plech spolu tvoří ojedinělou atmosféru, skrz naskrz hřejivou. Kuchyně zde však směruje cesty chutí s daleko větším záběrem. Suroviny domácích producentů tamní šéfkuchař odvážně kombinuje s recepturami daleké Asie, jako v případě pot-au-feu z perličky a kuřete.
Roman Kováč však může svými kreacemi nastartovat i intenzivní proces vaší duševní pohody a správné životosprávy. To skrze své očistné Zen menu.
V lyžích i v lodičkách Ještě z jiného soudku je den v Jasné dolině.
Nové lanovky, kterých tu je i s vleky 29, odvážně koncipované tratě, moderní architektura.
Lyžování si tu opravdu užijete, kapacita lanovek dosahuje 30 tisíc osob za hodinu. A abyste neztráceli čas, můžete pojíst prakticky skoro na lyžích. Třeba v rekonstruované Rotundě v horní stanici lanovky, kde je vedle kvality pokládán akcent především na rychlost.
V hotelu Grand Jasná v Demänovské dolině je polední zastávka přece jen o něco delší. I když i zde, poté co se po nějaké patnácté jízdě přiřítíte ze svahu přímo před vchod a odepnete lyže, se už v minutce můžete oddávat některé z nabídek tamního šéfkuchaře. Vedle chuťového prožitku máte postaráno i o kalorickou zásobu na lyžování až do pozdního večera pod reflektory, ať už si dáte plátky jemně uzeného jeleního hřbetu efektně podávané s rukolou a tataráčkem z řepy, nebo se „odbudete“ dezertem. Třeba svěžími a překvapivě lehkými čokoládovými lasagnemi s jahodami a makovočokoládovou pěnou.
I při pobytu na horách přijde čas na onačejší večer, kdy je třeba provětrat parádní róbu. Na tohle je jako dělaný Grandhotel ve Starém Smokovci. Slaví 110. narozeniny a připravil se na ně s plnou parádou. Šéfkuchař vsadil na jistotu a sáhl do zlatého fondu gastronomie někdejší monarchie. Ve vpravdě zámeckém prostředí čekáte, kdy se rozletí dveře a v nich se objeví rozesmátá císařovna Sissi, připravená rozverně uzobnout kus telecího s jablečným křenem z vašeho talíře. Nebo důstojně vstoupí Její Veličenstvo Alžběta II., aby si, tak jako v roce 2008, vychutnala pověstnou Čokoládovou kouli královny Alžběty. Famózní dezert, efektní a lahodný.
Večer zázraků Pokud mohu doporučit něco pro závěrečný večer, potom je to Tatranská večeře zážitků. Odehrává se v neobyčejné restauraci Von Roll na Lukové pod samým vrcholem Chopku, 1700 metrů nad mořem. Celý večer probíhá jako neobvyklé setkání dvou světů.
Už sama cesta je zážitkem. Nahoru vás totiž veze rolba. Máte-li štěstí, je jasno a úplněk, otevře se vám jedinečný pohled. Kamenná stavba původní lanovky, rozšířená a upravená, působí jako maják z minulosti. V interiéru s otevřenou kuchyní a efektně zakomponovaným původním soustrojím staré lanovky si prožijete malý kulinářský svátek.
Lhostejno, zda z menu hostujících kuchařů nebo nabídky od domácího týmu, všechno nese pečeť nebývalé péče a nasazení kuchyně.
Studeným kouřem zauzená roštěnka s jablky a rolka z hovězího krku a koriandru – ta je z dílny Jana Punčocháře. Nebo je libo konfitovaný hřbet z mléčného selátka s okružím tuku při okraji, hráškovocizrnové krupoto a vinný demi glace z receptáře místní kuchyňské posádky? Všechno jsou to báječně komponované labužnické serenády.
Večer zde je asi tím nejsprávnějším rozloučením s pobytem v Tatrách. I s nezbytnou trochou skrývaných obav, když se rolba valí dolů strání, nad jejíž příkrostí se tají dech.
Při odjezdu, ještě než se s Tatrami a okolím rozloučíte, si dejte Tatralandii. Bazény, řada toboganů i některá ze stovek atrakcí vás před dlouhou cestou jistě osvěží. A také zbaví alespoň pár deka nabraných při až obžerných večeřích. Ucelený obraz o slovenské gastronomii si pak můžete doplnit exkurzí ve stylové a autentické Salaši Krajinka na dolním Liptově u Ružomberoku. Otisk tamní selské kuchyně udělá váš dojem komplexním.
K vyhledávaným horským střediskům všude na světě patří krom jiného i kvalitní gastronomie. V Tatrách, ať už v popsaných restauracích nebo těch, na jejichž návštěvu nedošlo, lze kulinářské prožitky srovnat s těmi sportovními. Navíc to vůbec nemusí být, a vlastně ani není, pouze záležitost zimní sezony.
Kavárna Dedo na Lomnickém štítě je patrně nejvýše položené místo, kde se dá na Slovensku pojíst. Pod vlivem jedinečných panoramat tu snídaně chutná nevšedně.
O autorovi| Milan Ballík, spolupracovník redakce
