Nová chemická politika přitvrdí a zvýší kontrolu
Na evropském trhu je registrováno zhruba sto tisíc různorodých látek. Využíváme je ve velkém, přestože u naprosté většiny z nich neznáme jejich vliv na zdraví člověka a na životní prostředí. Připravované nařízení Evropské komise o managementu chemických látek má tento stav rapidně změnit. Zásadní odpovědnost za shromáždění dat však nebudou mít státy, ale přímo podniky, které ty látky produkují nebo distribuují. Není divu, že to v celém evropském chemickém průmyslu vyvolává velké napětí. S cílem eliminovat zdroje nebezpečných chemikálií se však neodváží polemizovat nikdo, a tak návrh nové chemické politiky Evropské unie spěje ke své konečné podobě, která bude předložena ke schválení Evropské komisi a Evropskému parlamentu.
Ztráta, nebo profit?
Německý průmyslový svaz a Francouzská asociace chemického průmyslu si nechaly zpracovat studie, které varovaly před nákladností navrhované procedury a argumentovaly nepříznivými dopady na hospodaření chemických společností a růstem nezaměstnanosti. Oponentní posudky vyčetly ekonomickým expertům chemiků strnulost, s níž počítali, že stažení nebezpečné chemikálie automaticky znamená ztrátu. Dynamický model musí počítat se zisky z výroby neškodné látky, která tu škodlivou nahradí. Skupina expertů, angažovaná německým Spolkovým úřadem pro životní prostředí, negativní studie nejen vyvrátila, ale došla k závěru, že celkový důsledek změn bude ekonomicky pozitivní, protože zisky z inovací budou větší než ztráty vzniklé zastavením zastaralých výrob.
Celkové náklady na reformu evropské chemické legislativy se původně odhadovaly na 12,6 miliardy eur. Na základě nové studie se očekává potřeba dvou miliard eur na zkoušení a registraci a 300 milionů eur na agenturu, která bude proces organizovat. Dodatečné náklady u průmyslových uživatelů se odhadují na 2,8 až 5,2 miliardy eur, což vzhledem k jedenáctileté délce procesu vyjde na 250 až 500 milionů eur ročně. Vzhledem k ročnímu obratu chemického průmyslu 386 miliard eur (údaj z roku 1998) by náklady podniků tvořily zhruba desetinu ročního obratu.
Ani oponentní studie však nepracovaly s úsporami na externích nákladech. Ty se projevují nepřímo na zdraví lidí a na stavu životního prostředí. Nesou je nejen zaměstnanci chemických podniků, ale i obyvatelstvo a především stát. Tým britského profesora Davida Pearce proto do ekonomických úvah započítal rovněž ušetřené výdaje na zdravotní péči a náklady na ochranu zdraví při práci, zmizí-li z oběhu nebezpečné látky. Pracoval s třemi různě vymezenými modely. Ten nejoptimističtější předpovídá do roku 2020 čistý zisk 260 miliard eur, nejpesimističtější model vyšel ziskový od pěti do 93 miliard. Ani Pears však nedokázal vyčíslit úsporu, jakou změna přinese životnímu prostředí.
Americké výrobce evropská změna přístupu přímo nepostihne, přesto proti ní všemi možnými prostředky lobbují. Američané do Evropy exportují chemikálie za sedmnáct miliard eur a obávají se ztráty trhu. A jak uvedly loni v létě Financial Times, ztráta by se neomezila jen na Evropu, protože evropské firmy by byly lépe připravenými konkurenty na světových trzích. Tedy obava přesně opačná, než jakou sdílejí evropské průmyslové svazy.
Jedna látka, jedna registrace.
Česká studie, kterou si nechalo vypracovat ministerstvo průmyslu a obchodu, vyhodnocovala pouze přímé náklady a vyšel jí celkový dopad změny chemického managementu na 30 miliard korun. Studie nese stopy přílišného spěchu a je stejně statická, jako její německý protějšek. Z meziresortních jednání vzešel závěr, že údaj je o polovinu až dvě třetiny nadhodnocený. Přesto si čeští vyjednávači v orgánech unie vytkli cíl ušetřit na nákladech, a proto podporují britský návrh, pojmenovaný Jedna látka, jedna registrace.
Původní návrh předepisuje každému výrobci, aby žádal o registraci, překračuje-li jeho výroba určený limit. Britové navrhují, aby nežádali jednotlivé podniky, ale mezinárodní konsorcia, povinně ustavená z výrobců stejné látky. Každého to vyjde levněji a registrace bude platit pro všechny.
Čeští vyjednávači se aktivně podílejí na hledání evropského konsenzu. „Podporujeme principy reformy a klademe důraz na lidské zdraví a na bezpečnost vyráběných látek vůči životnímu prostředí,“ ujišťuje ředitel odboru environmentálních rizik ministerstva životního prostředí Karel Bláha, který zastupuje Česko v jedné z pracovních skupin Evropské rady.
Ovlivnit přípravu nařízení o chemických látkách mohl však každý, od jednotlivce po vlády. Přípravný tým musel reagovat na 6,5 tisíce připomínek, podle nichž vznikl upravený návrh, v němž si autoři připomínek vynutili zjednodušení administrativy a větší právní jistotu pro výrobce. Bohužel i zmírnění požadavků na posuzování chemické bezpečnosti a vypracování bezpečnostní zprávy. Mimo jiné na popud Svazu chemického průmyslu ČR byly z posuzování vyňaty neškodné polymery a zjednodušena registrace meziproduktů.
Aktivisté luxovali parlamenty.
Poslance z osmi evropských zemí překvapilo, kolik rizikových látek našli aktivisté Greenpeace v prachu jejich parlamentů. Ve vysátých vzorcích bylo nalezeno PCB a chlorované parafiny, bromované zpomalovače hoření, organické sloučeniny cínu a další životu nebezpečné látky. Lidé v různých evropských domácnostech na tom byli ještě hůř, protože v jejich bytech byly i vysoké koncentrace nebezpečných ftalátů.
Před nežádoucími chemickými zplodinami není kam utéci. Ve značných koncentracích byly nalezeny třeba ve tkáních ryb ve vysoko položených alpských jezerech. Také slovenští kamzíci mají ve svých tělech nezanedbatelné koncentrace škodlivin – dokonce jedné z nejzákeřnějších, jímž je PCB. Analýzy pupečníků prokázaly, že nežádoucí chemické látky nahromaděné v těle matek přecházejí na čerstvě narozené děti. „Nebezpečné látky nás ohrožují každý den,“ upozorňuje člen Meziresortní komise pro chemickou bezpečnost Miroslav Šuta. „Například ftaláty schopné narušovat hormonální funkce, nalézáme v podlahových krytinách, v hračkách a v dětském textilu, v parfémech, kosmetice i ve zdravotnických pomůckách,“ vysvětluje Šuta a dodává: „Málokdo si uvědomuje, že když telefonuje z mobilního telefonu, má kousek od ucha schovány bromované retardéry hoření, schopné kumulovat se v živých organismech a narušovat funkce hormonů.“
Některé škodlivé látky jsou dál vyráběny, přestože výrobci dobře znají jejich zdravotní rizika. Proto zástupci Česka v přípravných orgánech prosazují, aby nová evropská legislativa byla prosazována podle stupně nebezpečnosti. „Začít by se mělo karcinogeny a mutageny a látkami toxickými pro reprodukci,“ zdůrazňuje Karel Bláha.
Nebezpečné povolání: kadeřník
Výrobky z PVC jsou už po desetiletí stále na trhu, přestože vinylchlorid je při výrobě lidskému zdraví nebezpečný. Evropští výrobci si to důkladnými studiemi ověřili už koncem sedmdesátých let, přesto své závěry před veřejností dlouho tajili. A jako přísně tajné je prodali chemickým výrobcům do USA. „Prozradilo se to, až když čtyři dělníci pracující s vinylchloridem zemřeli na rakovinu jater,“ upozorňuje Šuta. Brzy se však ukázalo, že ještě většímu riziku jsou vystaveni kadeřníci z vinylchloridu ve sprejích. „Místo aby kadeřnické salony varovali, spreje potichu stáhli a nahradili v nich vinylchlorid dichlormetanem, což je také nebezpečná látka,“ vzpomíná Šuta.
Jestliže se před nebezpečnými chemickými látkami neschováme, měli bychom svá rizika znát. A tam, kde lze nebezpečné látky nahradit, měla by ztráta autorizace výrobce ke změně donutit. Kde je potřebnost rizikové látky velká a náhrada neexistuje, bude třeba rizika přijmout. Ale jen na omezenou dobu, než povzbuzení vynálezci přijdou na něco lepšího. I na to navrhovaná změna chemického managementu naštěstí pamatuje.
