PODNIKATEL MARCEL POK: Příliš direktivní legislativa a investiční náročnost při pořizování nejnovějších technologií. To jsou podle podnikatele Marcela Poka, člena Ekologického svazu podnikatelů, největší problémy odpadového hospodářství v Česku.
PODNIKATEL MARCEL POK: Příliš direktivní legislativa a investiční náročnost při pořizování nejnovějších technologií. To jsou podle podnikatele Marcela Poka, člena Ekologického svazu podnikatelů, největší problémy odpadového hospodářství v Česku. * Jaké segmenty odpadového hospodářství jsou dnes z hlediska podnikatelských příležitostí nejzajímavější? Jsou to především high-technologie, tedy špičková zařízení na likvidaci odpadu, která jsou mobilní. Tedy taková, co přijdou za odpadem, čímž se ušetří investice na výstavbu a instalaci takových zařízení a za dopravu odpadu. Druhým produktem jsou alternativní energetické zdroje, což souvisí s odpadovým hospodářstvím do té míry, že nezanechávají žádný odpad. To je ideální stav. * Kde jsou ještě další příležitosti?
Třeba se nacházejí v energetickém využití obnovitelných zdrojů, tedy biomasa, štěpky, pelety. Dobrý byznys se dá dnes udělat i v oblasti chemicko-průmyslové, kdy technologie z odpadu dokáží dostat druhotné suroviny, především kovy. Přičemž samozřejmě nejzajímavější jsou ty technologie, které umí recyklovat či separovat odpad s co nejnižším podílem energetické náročnosti.
* Jste jedním ze zakládajících členů Ekologického svazu podnikatelů. Co je předmětem činnosti tohoto sdružení?
Ekologický svaz podnikatelů je sdružení podnikatelů a firem, které se zabývají likvidací odpadů, alternativními zdroji energie, recyklacemi. Prostě vším, co lze zahrnout pod pojmem ekologické podnikání. Naším cílem je zlepšení postavení na trhu.
* Jak jste ve své snaze úspěšní?
I přes vládou deklarovanou podporu ekologii a ekologicky orientovanému podnikání se firmám v oboru dosud příliš nedaří. V poslední době ale zaznamenáváme přece jenom určité dílčí úspěchy při jednání s vládními místy, a to díky liberálnějšímu přístupu místopředsedy vlády Martina Jahna, který nám umožňuje připomínkovat různé návrhy, jež jsou ve vládě anebo míří do sněmovny. Bohužel ale celková politika současné vlády je v oblasti odpadového hospodářství pro podnikatelské subjekty příliš direktivní a svazující.
* Česká republika musela urychleně přijmout evropské ekologické směrnice, což pro firmy znamenalo obrovské investice. Myslíte si, že se vrátí?
Veškeré převzetí evropských ekologických standardů včetně nakládání s odpady si vyžádalo stovky miliard korun, z nichž pouze část hradil stát formou vlastních či evropských dotací. V tomto směru byly ekologické investice koulí na noze, kvůli níž již nezbývalo často firmám na investice do ostatních oblastí rozvoje podniku.
* Mají nové směrnice i nějaká pozitiva?
Urychleným přijetím směrnic se podařilo dosáhnout alespoň jedné pozitivní věci. České podniky jsou v oblasti nakládání s odpady mnohdy daleko dále než konkurence ze západní Evropy. Tam ještě dosluhuje technika, která se nestačila opotřebovat a která zároveň nemůže být ani z hlediska daňových zákonů odepsána. V tom máme určitou komparativní výhodu, byť získanou za cenu obětí a zaostávání jinde.
* Trh s odpady se stává poslední dobou stále více regulovanou částí ekonomiky? Je to podle vás správné?
Odpad je velice zvláštní komodita. U každého zboží platí zásada, že čím je ho více, tím klesá jeho cena. U odpadů je tomu právě naopak. Čím více ho je, tím je jeho likvidace dražší. Na druhé straně platí, že s množstvím odpadu stoupá i jeho využitelnost, tedy návratnost vložených investic. Různé kvotace a další direktivní zásahy států do odpadového hospodářství jsou tím pádem kontraproduktivní. Navíc ekologické direktivy a standardy, které se tvoří dnes na úrovni EU, neberou v potaz rozdílnou ekonomickou úroveň jednotlivých států.
* V čem je odlišné právě Česko?
Český trh tak například těžce nese břímě investic nutných k pořízení těch nejkvalitnějších technologií a postupů. V tuzemsku je přitom nutné zavádět alternativní systémy ekologického podnikání, které zlevní nakládání se surovinami a které vytěží z odpadu co nejvíce druhotných surovin, jež se vrátí zpět do systému.
* Kdo by měl nést náklady státní ekologické politiky v oblasti odpadů -stát, nebo podnikatel?
Stát by měl mít pouze jedinou úlohu. Vytvořit takové legislativní prostředí, které by umožňovalo v jasných mantinelech podnikat. Bohužel legislativa počínaje zákonem o odpadech dává příliš prostoru úřednímu rozhodování. Tím se pochopitelně náklady spojené s odpadovým hospodářstvím prodražují. Ovšem každá tržní regulace znamená ve svém důsledku zvýšení ceny pro konečného spotřebitele. Ať již ve formě vyšší ceny produktu, protože se do ní promítnou i náklady spojené s nařízenou likvidací či recyklací odpadu, či formou zvýšených daní, pokud v tomto oboru bude podnikat stát nebo obce. Poplatky za svoz a likvidaci odpadu jsou nakonec stejně pouze formou ekologické daně.
PODNIKATEL ROKU? KRÁL ODPADKŮ! To, že je odpadové hospodářství stále progresivnějším odvětvím byznysu, potvrdil i letošní ročník ankety Světový podnikatel roku. Titul totiž získal Američan Wayne Huizenga z Huizenga Holdings, který se dá bez nadsázky označit za krále odpadků.
Podnikatel založil firmu Waste Management, která se zabývá odpadovým hospodářstvím po celém světě, a také třetí největší společnost na likvidaci odpadků v USA Republic Industries. Investoval ovšem i v jiných oborech, například v šoubyznysu prostřednictvím společnosti Blockbuster Entertainment nebo ve sportu - vlastní několik sportovních týmů. Jeho další firma AutoNation je největší prodejce vozů v USA. Jako jediný podnikatel v historii dokázal Huizenga šest svých firem dostat na největší světovou burzu v New Yorku. Založil také tři společnosti zařazené do elitního přehledu Fortune 500.
