České firmy rychle dohánějí náskok západoevropských konkurentů. Zatímco dříve ztrácely prakticky „na všech polích“, nyní se mohou měřit jak srovnatelným hardwarovým vybavením, tak třeba efektivním využíváním internetu.
Autor: Jakub Stadler
České firmy díky rostoucím investicím do informačních technologií rychle dohánějí technologickou ztrátu, kterou v minulých letech nabraly na západoevropskou konkurenci. Lze dokonce říci, že mnoho českých firem je na počítačích a internetu závislých do té míry, že bez nich nemohou fungovat. Dovedete si například představit pracovní den, kdy by přestaly fungovat všechny počítače a internet?
Pokud budete mít to štěstí a vůbec se chaosem ve veřejné dopravě, způsobeným výpadkem centrálního informačního systému dopravního podniku, dostanete ke kancelářím, první problém nastává hned u vchodu. Dveře se otvírají čipovou kartou, která ale samozřejmě nefunguje. Je tedy nutno otevřít je „natvrdo“. Vstup do kanceláře ale není vítězstvím. Zjišťujete, že jeden z prvních automatických každodenních pohybů spočívá ve stisknutí tlačítka Power na počítači. A to dnes přece nefunguje.
Informační apokalypsa
Jelikož je mimo provoz také vnitropodnikový informační systém, nemohou se vyskladnit objednávky a dochází ke zpoždění. A protože nefunguje ani e-mail, žádné další objednávky nepřicházejí. Co je horší, na váš účet nedorazí ani platby za objednávky už vyřízené. Protože vás neupozornila upomínka z plánovacího kalendáře v počítači, propásnete také několik důležitých schůzek s obchodními partnery. Je doba výplat, avšak mzdová účetní nemá kde výplatní pásky připravit, a tak si zaměstnanci na peníze musí počkat. Ostatně v době, kdy prakticky každý dostává výplatu na bankovní účet, by si ji ani neměli jak vybrat. Počítače totiž nefungují ani v bance, takže nelze převádět peníze. A i kdyby, stejně nefungují přepážky ani bankomaty, kde by se daly vybrat. Platební terminály v obchodech stejně tak. Problém však je i se získáváním běžných informací. I když jste si třeba ještě nezvykli vyhledávat zpravodajství výhradně na internetu, ani tak si noviny nepřečtete; bez počítačů totiž dnes už nemohou vzniknout. Podobně bezzubá jsou bez počítačů a internetu i další média.
A tak bychom mohli pokračovat dále, příkladů závislosti byznysu na informačních technologiích jsou desítky. I když totiž firma na počítačích nevytváří „hodnoty“, používá je alespoň jako provozní nástroj. Vliv informačních technologií jednoduše vzrostl do té míry, že i jejich krátkodobý hromadný výpadek by poznamenal prakticky každého. Katastrofický scénař výše je naštěstí hodně nereálný. Jistě si ale umíte spočítat, co by způsobil byť jen jedno či vícedenní výpadek vnitropodnikové sítě nebo internetové přípojky ve vaší firmě, který zdaleka tak nereálný být nemusí.
Důkazem závislosti byznysu na technologiích jsou i české společnosti: podle pravidelného průzkumu Českého statistického úřadu (ČSÚ) mělo loni devět z deseti firem o dvou stech a více zaměstnancích vnitropodnikovou firemní síť. Mezi menšími firmami jich byla téměř polovina. A podíl lidí, kteří s počítači pracují dennodenně, dosahuje více než čtyřiceti procent. Míra, s jakou jsou firmy odkázány na počítače, se samozřejmě liší obor od oboru. Zatímco finanční instituce nebo IT firmy se bez nich z logických důvodů neobejdou vůbec, naopak některé stavební, zpracovatelské nebo maloobchodní společnosti stále přece jen stojí více na manuální práci bez počítačů.
Pokud bychom chtěli srovnávat vyspělost českých firem v oblasti informačních technologií s těmi evropskými, dojdeme k potěšujícímu závěru. Zatímco ještě před několika lety tuzemské podniky za západními kolegy výrazně zaostávaly ať už v hardwarovém vybavení nebo rozsahu používání počítačů, v posledních dvou letech se nepoměr ve většině oblastí téměř vyrovnal. Pro většinu českých podniků je dnes samozřejmostí počítačová síť, kvalitní hardware, vysokorychlostní přípojka na internet i webové stránky.
Drazí ajťáci nahrávají outsourcingu
Práce firemního IT oddělení zahrnuje mnoho činností od nákupu hardwaru přes instalaci a správu sítě, její zabezpečení až třeba po správu tisku, webových stránek nebo řešení běžných denních technických problémů.
Zdaleka ne každé firmě se však vyplatí „vydržovat“ si na správu informačních technologií vlastní odborníky. Ti jsou nejen v Česku, ale i v celé Evropě nedostatkovým zbožím a tomu odpovídají i jejich platy. Podle Sdružení pro informační společnost, sdružujícího významné technologické firmy působící v Česku, se průměrný plat IT specialisty pohybuje kolem 40 tisíc korun měsíčně. Pokud přitom hledáte experta na specializované práce, jako je třeba programování, může se jeho plat vyhoupnout i na dvojnásobek. Právě zde vznikl prostor pro firmy specializující se na outsourcing IT. Těch jen v Česku funguje hned několik desítek. Na tento byznys přitom sázejí jak největší nadnárodní hráči jako IBM, Siemens, T-Systems nebo Hewlett-Packard, tak mnoho malých firem lokálního významu. Oficiální čísla nejsou známa, nicméně v byznysu kolem outsourcingu se točí i v Česku řádově miliardy korun.
Jak v ideálním případě rozhodování o tom, zda a které činnosti outsourcovat, vypadá přímo ve firmě? Podle Jindry Tumové ze společnosti Siemens IT Solutions and Services je důležité především stanovit cíle, kterých chce firma pomocí outsourcingu dosáhnout. „Nejčastějšími motivy bývá snaha snížit počet zaměstnanců, soustředit se na vlastní business nebo optimalizovat náklady. Díky outsourcingu může navíc firma přenést zodpovědnost a riziko na externího dodavatele, lépe predikovat náklady a vyhnout se zbytečným investicím,“ vypočítává Jindra Tumová. Při výběru outsourcovaných činností však doporučuje Josef Neumann ze společnosti ICZ jedno pravidlo: pod vlastní kontrolou by si firma měla nechat všechny činnosti, které se přímo týkají hlavního předmětu podnikání.
Stejně důležitý je pak výběr vhodného „outsourcera“. Podobně jako v každém byznysu, platí i zde několik základních pravidel. „Hlavními kritérii pro výběr dodavatele by měly být stabilita společnosti, kompetence a know-how, zkušenosti, ověřitelné reference a soulad business strategií,“ navrhuje Jindra Tumová. Manažer strategického outsourcingu z IBM Milan Nedvěd zdůrazňuje, že vzhledem k délce kontraktu je výběr outsourcingové firmy vlastně volbou partnera pro realizaci obchodního a strategického záměru. „Vhodný kandidát by tak měl mít nejenom znalost prostředí zákazníka, odbornost v poskytování nabízených služeb nebo stabilitu na trhu IT, ale v neposlední řadě také schopnost zajistit úsporu nákladů na IT provoz,“ dodává Nedvěd.
Úspory v provozu IT oddělení bývají často jedním z hlavních motivů pro outsourcing. Náklady na něj či úspory, které z něj plynou firmě, však obecně stanovit nelze. Ceny za externí správu IT se totiž odvíjejí od mnoha faktorů a jsou v naprosté většině případů individuální, šité na míru. „Cena za outsourcované IT služby se liší v závislosti na rozsahu projektu, délce kontraktu a požadované kvalitě dodávaných služeb,“ říká Milan Nedvěd. Výhodou však podle něj je, že jsou ceny stanoveny předem a fixně, takže lze při plánování budoucí úspory poměrně přesně spočítat.
Mezi nejčastěji outsourcované oblasti IT patří podle Milana Nedvěda služby, jako jsou správa počítačů, provoz datových center, správa sítě nebo bezpečností infrastruktury, správa helpdesku či softwaru ve firmě. Podle průzkumu agentury Markent mezi více než třemi sty českými firmami k nějaké formě outsourcingu IT sáhla dosud zhruba čtvrtina z nich. Jen pět procent firem ale volilo outsourcing kompletního IT.
Nebojte se open source, ušetříte
Stále důležitějším pro hladký chod firmy se vedle počítačů stává jejich softwarové vybavení. Na poli operačních systémů Česko nijak nevybočuje z řady; stejně jako všude ve světě, vládnou i českým počítačům Windows společnosti Microsoft. Podobně je tomu u kancelářského softwaru, i zde je nejpoužívanějším produktem software Microsoftu, balík Office. Vedle tohoto v podstatě základního programového vybavení ale firmy objevují výhody a úspory, kterých mohou dosáhnout využíváním sofistikovanějších programů, například účetních nebo manažerských informačních systémů. Díky nim mohou automatizovat některé procesy, například příjem objednávek a faktur nebo jejich odesílání. ERP (Enterprise Resource Planning) a CRM (Customer Relationship Management) systémy se však prosazují zatím především ve velkých společnostech. Celkový podíl firem využívajících tyto pokročilé aplikace se pohybuje v obou případech kolem jedné pětiny.
Oproti ostatním evropským zemím však Češi přece jen vynikají. Snad jejich sklon ke kutilství a improvizaci stojí za vyšším používáním open source softwaru. Například na poli operačních systémů využívá alternativní Linux dle statistik ČSÚ 22 procent firem. V Evropské unii přitom tento podíl činí pouze 17 procent. Nejméně jeden program z kategorie open source však najdete podle Filipa Molčana z Open-source Alliance prakticky v každé české firmě. „Například open source e-mailový server, firewall nebo internetový prohlížeč dnes používá většina firem. Troufám si prohlásit, že by byl větší problém najít firmu, která open source řešení vůbec nevyužívá,“ tvrdí Filip Molčan. Do karet hraje svobodnému softwaru i současná ekonomická krize. Díky nasazení bezplatné alternativy komerčních programů lze ve větších firmách ušetřit nemalé částky. Zdaleka ne každý „kancelářský“ zaměstnanec totiž potřebuje k práci Microsoft Office v plné verzi za deset tisíc.
Zatímco operační systém Linux se na stolních počítačích prozatím příliš neprosadil kvůli obavám managementu firem, že s ním zaměstnanci nebudou umět pracovat, především v oblasti serverů má už nyní daleko pevnější pozici. „Mezi nejpoužívanější firemní aplikace patří jistě serverová řešení – webový server Apache, databázový server MySQL nebo e-mailové servery,“ potvrzuje Filip Molčan. Dalšími hojně používanými bezplatnými alternativami komerčních programů jsou pak podle něj hlavně webový prohlížeč Mozilla Firefox, e-mailový klient Thunderbird od stejné firmy nebo kancelářský balík OpenOffice.org nahrazující právě Office od Microsoftu.
Obecně rozšířená představa, že open source řešení dokáže nahradit pouze některé komerční programy, podle Molčana už totiž dávno neplatí. „V současné době existují desetitisíce open source aplikací pro nejrůznější použití – od grafických editorů přes serverová řešení, hry, multimediální nástroje, CAD systémy a podobně. Pro většinu klíčových oborů kvalitní open source alternativy existují,“ konstatuje Filip Molčan.
Častou obavou firem je absence technické podpory, pravidelných aktualizací nebo bezpečnostních záplat. Jenže právě služby jsou hlavním zdrojem zisku firem zabývajících se open source softwarem. „U komerčního systému si koupíte licenci, školení, technickou podporu a další služby. U Linuxu si koupíte pouze tu technickou podporu a další služby, které využijete,“ vysvětluje Molčan. Důkazem toho, že je open source plnohodnotným řešením, je podle Molčana i výčet firem, které technickou podporu k otevřeným systémům poskytují: IBM, Novell, Sun Microsystems, Oracle nebo RedHat. „Navíc i společnost Microsoft nyní svým zákazníkům nabízí technickou podporu pro linuxová a open source řešení,“ upozorňuje Molčan.
Klasické linky stále vítězí nad VoIP
Přestože mnozí odborníci na informační technologie předpovídali telefonování přes internet (VoIP) brzkou a velkolepou budoucnost, skutečnost je zatím daleko méně růžová. Alespoň v Česku se firmy neodhodlaly k nijak masivnímu přechodu na IP telefonii – v současnosti podle průzkumu ČSÚ volá přes internet pouze zhruba pětina z nich.
Hlavním trumfem internetové telefonie je především cena. Ta je u většiny VoIP operátorů o poznání nižší než v případě klasických telefonních linek. Ceníky se liší, obecně lze ale říci, že volání v rámci vlastní sítě a případně do sítí dalších VoIP poskytovatelů bývá zadarmo. Telefonování na běžné pevné linky už zdarma není, ale i zde se pohybuje velmi nízko, většinou do jedné koruny za minutu. Nejdražší je pak volání na mobilní telefony, minuta vyjde v průměru na tři až čtyři koruny. Pro velké zákazníky ale i VoIP operátoři připravují speciální, levnější nabídky.
„Za nezájmem o plnohodnotnou VoIP není její kvalita, ale spíše neznalost nabídky a »obecné obavy«, které jsou dokonce nejsilnějším důvodem,“ tvrdí David Šmahel z firmy Digimark, která realizovala průzkum přístupu českých firem k internetovému volání. Ve výzkumu Digimarku o VoIP, jejž se zúčastnilo přes dva tisíce firemních respondentů, označila obavy ze změn za hlavní důvod váhání s nasazením internetové telefonie třetina společností. Přibližně stejný podíl pak za důvod označil nedostatečné finanční úspory. Naopak obavy z kvality vyjádřila pouze pětina podniků.
Většina firem používajících volání přes internet však nespoléhá pouze na VoIP a jako jakousi pojistku si ponechává i klasickou telefonní přípojku. „Pouze 17 procent firem s již zavedenou IP telefonií zrušilo všechny pevné linky a dalších 11 procent jejich zrušení plánuje do budoucna,“ tvrdí David Šmahel.
Rychlý internet už není luxus
Stejnou nezbytností, jako jsou počítače, se pro české firmy stává internet. Podle statistik ČSÚ má v současnosti internetovou přípojku 95 procent českých podniků. Podobně vysoký podíl firem „on-line“ nicméně statistický úřad pozoroval už před třemi lety. Co se v posledních letech radikálně změnilo, je způsob a rychlost připojení. Zatímco ještě před šesti lety se mohla vysokorychlostní přípojkou pochlubit pouze pětina českých firem, v loňském roce brouzdalo po webu rychlostí jeden Mbit/s již téměř 80 procent z nich. Nejvíce českých firem se podle ČSÚ připojuje k internetu přes telefonní linku. Takzvanou technologii ADSL používá plná polovina firem, a to hlavně kvůli dobré dostupnosti. Připojit se přes ADSL lze prakticky kdekoliv, kde je zavedený telefonní kabel. Postupně také roste podíl firem využívajících bezdrátové připojení Wi-Fi. Těch je v Česku přes dvacet procent.
Využití internetu ve firmách je různé podle oboru podnikání. Některé služby ale využívají firmy bez rozdílu. Například přístup k bankovním a finančním službám, tedy především internetové bankovnictví, si v Česku zřídilo devět z deseti firem, a v tomto ohledu dokonce Česko vede nad průměrem Evropské unie.
Naopak užitečnost webových stránek si uvědomuje většina společností: firemní prezentaci mají na webu tři čtvrtiny z nich. Přístup k webovým prezentacím se však výrazně odlišuje v závislosti na velikosti i oboru podnikání firmy. Například v odvětvích, jako jsou pojišťovnictví a bankovnictví, IT služby, doprava nebo ubytování, konkurence donutila „vyrazit na web“ více než 90 procent firem. Naopak ve stavebnictví nebo maloobchodě podnikatelé necítí tak velkou potřebu vlastnit stránky, a provozuje je tak pouze zhruba třetina z nich.
