Už několik dní vysílá z Prahy do Íránu a Iráku americká vysílačka Radio Liberty. Jak se dalo čekat, na skromnou půlhodinku denně za peníze amerického Kongresu zareagoval Írán v podstatě okamžitě: domů na konzultace odvolal pražského velvyslance (přiznejme, že tím si nechal přece jen trochu pootevřená vrátka, neboť „konzultace ještě nejsou definitivní odvolání) a pohrozil jistou ekonomickou odvetou.
Její podoba má zatím velmi nejasné obrysy. Z formulace, že Teherán omezí ekonomické vztahy s Prahou, moc konkrétního vyvodit nelze. Přitom do Íránu vyvážely, vyvážejí a zřejmě by chtěly dál vyvážet mnohé zdejší firmy, od Škodovky až třeba po ABB. Čeští vývozci doufají, že teheránská vláda nepřiměje domácí dovozce, aby zastavili splácení již dodaného zboží. Předpokládají totiž, že ani hrozba z Teheránu nemůže mít retroaktivní účinnost. I kdyby tomu tak bylo, nikdo si netroufne odhadnout působení do budoucna. Museli by íránští dovozci odvolat dovoz již kontrahovaný? Pak by se týkal třeba zboží už ve výrobě, na niž někdo poskytl výrobci předexportní financování. Pokud by byl předexportní úvěr pojištěn u EGAP, pak by se zpotila především tato státní pojišťovna. Její generální ředitel Pavol Parízek však odmítá v této etapě spekulovat: připouští jen, že by šlo o pojištěné politické riziko a tvrdí, že EGAP by samozřejmě pojistnou smlouvu dodržel. Objem pojistného plnění však nelze ani odhadnout, když není známo, zda k pojistné události vůbec dojde. Nicméně vtírá se řečnická otázka: má se americká zahraniční politika řadit do politických rizik českých vývozců?
