Jeroným Tejc, stínový ministr vnitra za ČSSD, ostře zkritizoval prohlášení současného ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila o tom, že vydání Tomáše Pitra do ČR není jisté. Podle Tejce podobná prohlášení jen zhoršují pozici ČR při snaze o jeho vydání.
Autor: ČSSD Brno
Myslíte si, že bude ČR úspěšná v žádosti o Pitrovo vydání?
Úspěšnost si netroufám hodnotit. Už proto, že jakékoliv zpochybňování pozice ČR ze strany našich představitelů, zejména vlády, pozici skutečně zhoršuje. Policie udělala maximum, ale to samozřejmě nemusí stačit. Stejně jako když byl zadržen v JAR Radovan Krejčíř. Výsledek bude záležet na práci Ministerstva spravedlnosti. Podle mého názoru je šance na vydání v tomto případě velmi vysoká. Podmínkou je však dobrá příprava a hlavně snaha ministra spravedlnosti. Pokud ale ministr místo práce na žádosti a uvalení informačního embarga si raději opatřuje alibi a říká, že nám Švýcarsko Tomáše Pitra nemusí vůbec vydat, jen zhoršuje naši pozici.
Může v tom hrát roli, že Švýcarsko je neutrální země, nepatřící do evropských struktur? Obecně vzato ano. Pokud by se jednalo o stát EU, bylo by to jistě procesně jednodušší. Ale na druhé straně Švýcarsko nejsou Bahamské ostrovy, leží uprostřed Evropy a má stejný kontinentální právní systém a je vázáno mezinárodními i bilaterálními smlouvami. Pokud bude žádost kvalitní a nebude podceněna jako v jiných případech, ať už neschopností nebo záměrně, není důvod se jakýchkoliv komplikací obávat. Mohl by se podle vás někdo pokusit zabránit Pitrovu vydání, protože by mohl prozradit něco, co by se někomu nehodilo?
Sledujeme-li neschopnost státu a jeho orgánů, zejména v době vlády Mirka Topolánka, zatknout Tomáše Pitra a zajistit vydání Radovana Krejčíře, tak jsou podobné úvahy namístě. Nyní můžeme jen spekulovat a přemýšlet „qui bono“. Nepochybuji o tom, že Tomáš Pitr by měl o čem mluvit, a že řada lidí se může obávat jeho výpovědí, pokud by se rozhodl vypovídat.
Mohlo by vydání Pitra a další řízení s ním odkrýt i další kauzy?
To už bych se dostával do roviny spekulací. Platí to, co jsem uvedl v odpovědi na předchozí otázku.
Máte přehled o tom, jak úspěšná je Česká republika v žádostech o vydávání občanů? Zatím se zdá, že příliš není….
Vypadá to spíše tak, že úspěšná není především u těch nejbohatších – Radovana Krejčíře či Viktora Koženého. Na jedné straně to může být logické – mají kontakty, peníze na nejlepší právníky atd.
To by však nemělo znamenat rezignaci státu na výkon spravedlnosti. Pokud se tak stává opakovaně, lidé ztratí důvěru v právní stát a následky budou mnohem vážnější. Stejně tak policisté, kteří zajistí jejich dopadení, budou ztrácet motivaci tyto náročné případy řešit, o nákladech nemá smysl ani hovořit.
Umí naše úřady o občany vůbec požádat? Jsou neúspěšné žádosti spíše věcí náhody nebo nepřipravenosti?
Případ Radovana Krejčíře, o kterého tehdy žádalo Ministerstvo spravedlnosti v čele s Jiřím Pospíšilem, ukazuje, že se někde stala chyba. Zda to je věc úmyslu, náhody nebo neschopnosti, se pravděpodobně časem zjistí. To už však budou tyto kroky nevratné a řada jich nepůjde napravit. Navíc toto lze otevřeně zkoumat, až příslušný proces skončí. Většinou až tehdy, dojde-li k výměně na příslušných ministerstvech, neboť žádný ministr nemá zájem, aby se přišlo na jeho chyby. Nechci bez přesných důkazů kohokoliv soudit. Ale zároveň platí, že pan ministr Pospíšil doposud nepodal jediné důvěryhodné a realistické vysvětlení, proč se doposud nepodařilo vydání Radovana Krejčíře dotáhnout do úspěšného konce.
