Privatizace Telecomu
Bývalý ministerský předseda Miloš Zeman oznámil 20. března 2000 národu, že z privatizace lze získat až 500 miliard, protože jen za Český Telecom a České radiokomunikace by stát měl dostat kolem 150 miliard korun. Samotný Telecom by i s prémií za majoritu mohl vynést dokonce až 180 miliard. Po dvou letech - letos 23. března - se prognostik nechal znovu slyšet: Za Telecom čeká nejméně 80 miliard. Nejštědřejší zájemce, konsorcium vedené Deutsche Bank, v dubnu ovšem nabídl jen 55 miliard. Zemanův sbor ministrů nabídku nejprve furiantsky odmítl, těsně po volbách však dal kupcům ještě jednu šanci: Přihoďte deset procent a firma je vaše. Investoři odpověděli jasně: Víc ani zlámanou grešli! Špidlova nová vláda dříve odmítnutých 55 miliard pokorně přijala. Úsměvné je, že nový ministr financí Bohuslav Sobotka nabídku vítězného souručenství ještě vyzdvihl, protože z ceny nijak neubralo, ač kapitálové trhy mezitím opět klesly… Tak tedy vypadá více než dvouletá kronika privatizace Telecomu, kterému makléři na trhu neřeknou jinak než „telecí“. Cenový sešup jak v arabském bazaru. Libové masíčko, vystavené v regále řezníkova krámu, nám za tu dobu poněkud zatuchlo. Otevírat šampaňské není na místě. Stačí si uvědomit, že Telecom je překapitalizovaná firma - naplněná kasička, jež v sobě skrývá desítky miliard nadbytečného vlastního jmění, které může být ze dne na den vysypáno v podobě superdividendy. Zároveň firma drží 51 procent akcií v mobilním Eurotelu. Jen tento podíl má hodnotu ve srovnatelné výši, jakou stál Telecom. Stačí tedy vyplatit superdividendu a prodat Eurotel a je to zpátky doma. Pořád ještě zbude bohatá firma poskytující fixní telekomunikační služby. Finanční investor si byl dobře vědom, že nemůže prodělat. Ospravedlnit tento levný výprodej by mohla jenom změna chování Telecomu na trhu. Pokud by noví vlastníci přispěli k tomu, že se firma konečně oprostí od fóbie z liberalizace, postaví se konkurenci čelem, nebude vymýšlet finty, jak protihráče vyšachovat ze hry, a začne férově soutěžit, potom by privatizační ztráty mohly být českým daňovým poplatníkům kompenzovány v jiné podobě. Stát snad už konečně přestane dělat Telecomu protektora, protežovat ho při veřejných zakázkách, přisuzovat mu výjimečné postavení národního operátora apod. Hodně bude záležet i na antimonopolním úřadu, který musí prodej akcií posvětit. Hlavně proto, že vítězné konsorcium je věrnou kopií nabyvatele akcií „rádia“, tedy Českých radiokomunikací. Znamenalo by další debakl, kdyby levná privatizace navíc vedla k monopolizaci odvětví. Tato prohra by už byla neospravedlnitelná.
