K čemu kupovat dálniční známku, když s rodinkou brázdíte jenom okresky, nebo vůbec nemáte auto? Tahle průzračná logika v Česku minulou středu přestala platit. Nový zákon o televizních a rozhlasových poplatcích nejen jako ten dosavadní naprosto ignoruje, jestli doma po večerech sledujete veřejnoprávní či komerční stanice: přestal dokonce rozlišovat i mezi výskytem a absencí přijímače v domácnosti. Platit bude každá.
Dosud musely Česká televize i Český rozhlas o diváky a posluchače bojovat. Teď už se – vyjma sledovanosti zbylé reklamy - nemusí bát ani teoretického bojkotu. Tím, že je Špidlova koalice stáhla z trhu a přiznala jim fešáckou penzi, učinila z nich posvátné fosílie typu Národní muzeum. Je to přesně opačný trend, než vidíme v západní Evropě. Zatímco tam dostávají občané možnost svobodně si vybrat, zda budou daněmi podporovat církve, sport nebo kulturu, Češi musejí jako nevolníci utáhnout všechny vyvolené instituce najednou, přičemž toto kolektivní břemeno bobtná. Pokrytecky se mluví o solidaritě. Vlastně se nový poplatkový zákon v přijaté podobě ničím neliší od zavedení nové plošné daně.
Paradoxní je, že lidem bez televizních a rozhlasových přijímačů naložil poplatky na bedra ten samý ministr kultury Pavel Dostál, jemuž se jako údajnému liberálovi tolik nelíbí, že ateisté musí přispívat na činnost církví.
Jenže finanční hlad je nejlepší kuchař a i na hlavu postavené zpoplatnění nevyužívané služby ministrům chutná. Jak se asi jednou vypořádají třeba s řešením ztrátové osobní přepravy Českých drah? Podle „televizní a rozhlasové“ logiky je zřejmě na spadnutí zákon, podle něhož si bude každý občan, cestující z bodu A do bodu B vlastním autem nebo pěšky, povinen zakoupit jízdenku na vlak do cílového místa své cesty. Co na tom, že tam vlaky vůbec nejezdí? Policie by pak mohla kontrolovat a nekompromisně pokutovat všechny, kteří se budou vymlouvat, že vlak doma nemají, že vlakem vůbec nejezdí nebo že do jejich vísky nevedou ani koleje. I dráha je přece veřejná služba. Stejně by veřejnoprávní České tiskové kanceláři mohly platit všechny firmy paušál bez ohledu na to, zda využívají jejího zpravodajského servisu.
Když občané přispívají na knihovny, na archivy nebo na církve, zajišťují jim tyto instituce na konkrétních místech a v konkrétních časech konkrétní služby. Zkuste však bez přijímačů sledovat televizi nebo rozhlas. Což takhle vyvodit z nově zavedené povinnosti občanů morální nárok poplatníků na přijímač?
Spravedlivé nebude plošné placení také proto, že bezdůvodně zvýhodňuje početné rodiny. Ledaže by Špidlova vláda plnila aspoň své propopulační sliby, když už o plošném veřejnoprávním kasírování neřekla před volbami 2002 ani slovo.