Václav Klaus v „dopise“ říká, že od odchodu z ODS přestal ovlivňovat její směřování
Prezident Václav Klaus pečlivě opatruje svou image nadstranické hlavy státu, a proto mu důvěřují tři pětiny občanů. Minulý týden však vypadl z role odpovědi na dopis „jednoho z řadových členů ODS“ zveřejněnou na serveru www.klaus.cz. „Pisatel“ považuje za chybu, že se Václav Klaus vzdal na prosincovém kongresu funkce čestného předsedy ODS a „zřekl (se) možnosti držet alespoň jakýsi kredit ODS a být vzorem ve straně, kterou … zakládal“. Nevíme, proč prezident „jednoho z řadových členů ODS“ veřejnosti jmenovitě nepředstavil. Že by proto, aby onen smělec neměl v Topolánkově ODS oplétačky? Anebo snad žádný pisatel žádného dopisu neexistoval a Václav Klaus jen potřeboval bojovné prohlášení, k nadstranické aureole hlavy státu se jaksi nehodící, trochu zaobalit, a proto si zvolil formu „odpovědi na dopis“?
Druhá z domněnek je pravděpodobnější. Klausův „dopis“ je totiž mazanou, leč tvrdou kritikou Topolánkovy ODS, načasovanou na počátek kampaně před volbami do Evropského parlamentu a posléze do Poslanecké sněmovny. Co řekne Klaus, není sice náboženstvím, ale volební chování zejména doprava inklinujících občanů to ovlivnit může. Nadstranický prezident by se však měl skutečně vyvarovat toho, aby jedné straně voliče odháněl a jiným je „přihrával“. A on to dělá! Jak?
V „dopise jednomu z řadových členů ODS“ nejprve konstatuje, že od chvíle, kdy odešel z čela ODS, přestal mít jakýkoli vliv na její směřování. To ale není zdaleka pravda! Od františkolázeňského kongresu ODS na sklonku roku 2002 stranu sice řídil „falešný a prázdný topol“, ale ovládal ji jen postupně. Zatímco Václav Klaus si v ODS i po příchodu na Hrad uchoval silnou autoritu a vliv. Ten sice časem zeslábl, ale díky Pavlu Bémovi, Vlastimilu Tlustému, většině pražských poslanců ODS a dalších Klausových „tykadel“ nezmizel. A Klaus svého vlivu využíval! Před loňským „mikulášským“ kongresem ODS zřetelně podporoval Béma, jenž byl Topolánkovým protikandidátem na předsedu strany. Bém však na kongresu pohořel, a tím tedy i scénář, jenž se v kongresových kuloárech přetřásal. V případě pádu Topolánkovy vlády, jemuž lze i napomoci, bude prezident souhlasit s rychlým řešením krize na základě dohody Béma s Jiřím Paroubkem. Když pak Topolánkova vláda i za přispění Klausových sirot v ODS letos v březnu padla, napjaté vztahy mezi Mirkem Topolánkem a Václavem Klausem nabyly otevřené nevraživosti.
Víc než ztráta vlivu na ODS po odchodu z jejího čela však prý Klausovi vadilo „postupné, ale systematické opouštění principů a hodnot, na kterých jsem tuto stranu budoval“, zejména „fundamentální posun strany doleva“. U zrodu ODS stáli mimochodem i Václav Bělohradský, Josef Zieleniec a další, kteří se s ní – též z principiálních důvodů, jak jinak – rozešli před deseti a více lety. Pokud pod Topolánkovým vedením ODS opravdu „fundamentálně“ uhnula doleva, tak by si měl pravicový volič v červnu a v říjnu vybrat nějakou jinou stranu, není-liž pravda? Klausova logika k takovému závěru vede, byť prezident žádná konkrétní doporučení nedává. Nabízejí se však sama, například Železného Libertas.cz nebo Machova Strana svobodných občanů, jež zatím nikam uhnout nestačily. Ostatně ODS musela ani ne tak uhnout jako se rozkročit odprava až ke „středu“, nechtěla-li stejně jako v čele s Klausem ve volbách 1996, 1998 a 2002 „nevyhrávat“. Klientela striktně pravicové strany totiž u nás obnáší do 35 procent voličů, což na volební výhry a sestavování vlád dle vlastního gusta nestačí.
Ve straně, která se pohnula doleva, prý prezident nemohl zůstat, byť s vědomím, že opouští spoustu politických přátel, kteří mu dlouho pomáhali a podporovali ho. Mezi ně lišácky zařadil i autora „dopisu“. Váží si jich a ví, „že jich je v ODS celá řada. Bohužel však nejsou v této chvíli slyšet a za ODS mluví hlasy, které se snaží popřít vše, co jsme s těmito lidmi dlouhá léta a složitě budovali“. Proč nejsou slyšet? Že by jich ubylo, anebo čekají, prohraje-li Topolánek po dvojích podzimních i dvoje letošní volby, a pak se zmužile ozvou, aby ho konečně „dorazili“? O tom lze jen spekulovat, poněvadž Václav Klaus o tom mlčí jako hrob. Jedno však říká jasně: Byl by velmi rád, kdyby se ODS vrátila na to místo politické mapy, kde se nacházela v době, kdy z jejího čela odcházel. „O to ale nyní musíte bojovat vy, řadoví členové ODS,“ vyzývá je Klaus. I kdyby však „zdravé síly“ v ODS na jeho pokyn povstaly, Topolánka odsunuly do propadliště dějin a prezidenta uprosily, aby se stranického žezla opět ujal, strana se nevrátí na stejné místo politické mapy, kde ji kdysi Klaus zanechal. Z oné mapy mezitím zmizela ODA, Unie svobody a na ústupu z ní jsou lidovci. Ano, pletli se ODS pod nohama, leč jimi uvolněná „území“ zaplnila sociálnědemokratická oranž, tu a tam doplněná komunistickou rudou. Je to jiná mapa a jiná než kdysi bude muset být i ODS, nechce-li skončit jako muzeální exponát.
