Temná strana pavučiny

11. 9. 2002

Drogy. Hazard. Terorismus. Dětská pornografie. To vše na internetu

Jsou telefonáty, kterých se každý hrozí. Kristen Bonnettovou, dceru automobilového závodníka soutěží NASCAR Neila Bonnetta, jeden takový potkal 11. února 1994. V den, kdy její otec havaroval při zkušební jízdě na Daytonské mezinárodní rychlodráze. Několik hodin nato zemřel. Pro Kristen Bonnettovou to byla těžká rána, ale život šel dál. O sedm let později přišel další telefonát. Tentokrát jí volal novinář, kterého zajímal její názor na fotografie z pitvy jejího otce vystavené na internetu. V naprostém šoku se okamžitě připojila na síť. „Z obrazovky na se mě šklebilo osmačtyřicet zmenšených fotografií, víceméně na všech můj táta vysvlečený donaha, vykuchaný jako zvíře,“ vzpomíná Bonnettová. Od té chvíle kdykoli se její myšlenky stočí na otce, představí si ho, jak leží na pitevním stole.

KONTRABAND NA JEDNO KLIKNUTÍ Snadný přístup k internetu a jeho takřka neomezený dosah využívají zákonů dbalé podniky ke zvýšení rentability. Cestu však otvírá také nelegálním a neetickým činnostem. Několik příkladů za všechny:

FAITES VOS JEUX!

PROBLÉM Ve Spojených státech a dalších zemích, kde je internetové sázení nelegální, jsou provozovány stránky nabízející účast v hazardních hrách. Oproti 650 v roce 2000 jejich počet letos vzrostl na 1500. Analytici odhadují, že jenom v USA jejich obrat letos dosáhne 1,5 miliardy dolarů.

ŘEŠENÍ Pod pohrůžkou zákonných postihů generální prokurátoři v New Yorku a dalších státech nařídili bankám, včetně Citibank, blokovat platby, kterými se prostřednictvím jejich kreditních karet platí za online hazard. Někteří odborníci zastávají názor, že internetové hazardní hry je třeba legalizovat, a umožnit tak jejich regulaci.

Pramen: Christiansen Capital Advisers, Bear, Stearns & Co., BusinessWeek

ZNEUŽÍVÁNÍ DĚTÍ

PROBLÉM Obchod s dětskou pornografií před dvaceti lety výražně omezily přísné zákony. Avšak možnost anonymního posílání fotografií prostřednictvím internetu ho oživila. SurfControl, výrobce filtrovacího softwaru, uvádí, že v červenci 2002 odhalil 800 stránek s dětským pornem. V loňském roce to přitom bylo 200.

ŘEŠENÍ Na stránkách a v diskusních skupinách se inkognito pohybují kyberpolicisté. Od roku 1996 se počet agentů FBI vyšetřujících případy dětské pornografie na internetu z 33 zvýšil na 150. V roce 1996 FBI zatkla 68 osob, vloni už rovných 514. Dětská pornografie se přesto rozmáhá i nadále. Národní centrum pro pohřešované a zneužívané děti obdrželo vloni 21 611 oznámení, přičemž v roce 1998 jich bylo „jen“ 3267.

Pramen: SurfControl, FBI

FINANČNÍ PODVODY

PROBLÉM Finanční černota se po síti šíří během dnů, někdy i hodin. Americká Komise pro cenné papíry dostává denně prostřednictvím emailů zhruba 500 stížností na internetové finanční podvody. Průměrná ztráta na osobu se v období 2000-2001 vyhoupla o 50 procent na 636 dolarů.

ŘEŠENÍ Podvody by nejspolehlivěji omezil zákaz spamů. Téměř 70 procent ohlášených podvodů mělo původ v e-mailech slibujících obrovské zisky. Federální úřady nyní začínají původce e-mailů obviňovat z šíření klamavé reklamy. Dva návrhy zákonů, které projednává Kongres, navíc počítají s postihy za posílání elektronické pošty s falešnou hlavičkou.

Pramen: Komise pro cenné papíry (SEC), Ministerstvo spravedlnosti USA, Národní liga spotřebitelů (NCL)

PIRÁTSTVÍ V OBLASTI DUŠEVNÍHO VLASTNICTVÍ

PROBLÉM Podle americké celní správy na internetu operuje deset velkých gangů, které pokoutně prodávají software, filmy a počítačové hry, to vše bez licence. Pirátské zboží se během šesti hodin dostane na deset tisíc webových adres. Výrobci softwaru, hudební společnosti a filmová studia ročně přicházejí o více než devět miliard dolarů.

ŘEŠENÍ Rozprášení gangů. V prosinci americká celní správa zadržela členy mezinárodní skupiny DrinkorDie, která na pirátských softwarových programech vydělala okolo 100 milionů dolarů. Šéfové putovali do vězení, jeden z nich dokonce na 46 měsíců, což je jeden z nejvyšších trestů za softwarové pirátství.

Pramen: Americká celní správa, Mezinárodní sdružení na ochranu duševního vlastnictví (IIPA)

FALŠOVÁNÍ IDENTITY

PROBLÉM Stránky nabízející falešné doklady, například řidičské průkazy, se těší oblibě teenagerů, nelegálních imigrantů a zlodějů. Obcházejí zákon tím, že padělané průkazy vydávají za žertovné upomínkové předměty. Některé prodávají softwarové šablony, které kupujícím umožňují vytvořit si vlastní doklady „svépomocí“, jiné dodávají v ceně od 9,99 do 200 USD rovnou hotové výrobky.

ŘEŠENÍ Některé státy zavádějí sofistikovanější řidičské průkazy, jejichž součástí bude hologram, čárový kód a digitální fotografie. Ty umožní pravomocným orgánům prohlížet nové průkazy pomocí speciálních čtecích zařízení podobných těm, které pro ověření pravosti dokladů používají supermarkety.

Pramen: Federální obchodní komise, BusinessWeek

POTŘEBUJETE RECEPT?

PROBLÉM Internetové lékárny prodávají léčiva na předpis bez zákonných lékařských prohlídek. Předpisy na léky dnes nabízí více než 400 stránek, zatímco v roce 1998 jich bylo zhruba dvanáct. Navíc jsou v kyberprostoru volně dostupné recepty na výrobu nelegálních drog, jako třeba extáze.

ŘEŠENÍ Řešení je zatím v nedohlednu. Ve snaze zabránit dalšímu šíření kriminality začaly soudy zaujímat daleko bojovnější postoj. Oklahomský lékař, který předepsal léky proti bolesti pěti tisícům lidí, byl odsouzen k čtyřletému pobytu ve vězení. Američany však i nadále ilegálně zásobují zahraniční lékárny.

Pramen: Ministerstvo spravedlnosti USA, Americká lékařská asociace, BusinessWeek

Upozornění: Připravte se na vstup na odvrácenou stranu internetu. Je to místo, kde bují zločin a kde každá zvrácená choutka dojde ukojení. Tisíce virtuálních ulic lemují kasina, obchody s pornem a drogoví dealeři. Za fasádou zdánlivě bezúhonných internetových stránek se skrývají podvodníci a teroristé. Poldové sem sice tu a tam zabloudí, ale při těchto pochůzkách jsou většinou bezradní. Sešlo se zde to nejhorší z lasvegaského bulváru Strip, proslulé vykřičené čtvrti nočního Amsterodamu a newyorského Times Square. Ovšem vy nikam jezdit nemusíte - vše máte na dosah ruky z pohodlí svého obýváku.
Už sama jeho povaha totiž z internetu vytváří ideální prostor pro darebáky všeho druhu. Okamžitý přístup, minimální finanční náročnost i geografický dosah přejí obchodu - a zločinu. Podvodníci se mohou se svou klientelou spojit z jakéhokoli místa na světě a díky anonymitě netu své aktivity tajit měsíce, roky, ba i celou věčnost. To vše navíc s mnohem nižšími náklady než v reálném světě: seznam s e-maily tisíců důvěřivců, kteří by jim mohli naletět, je k mání za pouhých 200 dolarů. „Internet dramaticky snižuje transakční náklady. Většinou se to považuje za pozitivum. Pak je ale také obtížné regulovat některé činnosti, které bychom regulovat chtěli,“ říká Erik Brynjolfsson, profesor managementu působící ve Středisku pro e-business na Massachusettském technologickém institutu (MIT).
Tyto podmínky umožnily vznik čilého „ilegálního webu“, který se rozrůstá přímo alarmujícím tempem. Společnost comScore Media Metrix odhaduje, že letos obrat na internetovém černém trhu dosáhne hodnoty 36,5 miliardy dolarů, což se téměř vyrovná 39,3 miliardy, které na internetu američtí spotřebitelé utratí v rámci legálního obchodu. Dnes jsou nezákonné hazardní hry po internetu v pořadí osmým největším byznysem na síti. Počet trestních podání v souvislosti s dětskou pornografií v kyberprostoru vzrostl od roku 1998 šestinásobně. Z celkového počtu stížností na podvodné praktiky, které obdržela americká vláda, bylo 70 procent spácháno na internetu. „Přes sedmdesát procent veškerého elektronického obchodování se zakládá na společensky nepřijatelné nebo přímo ilegální činnosti,“ tvrdí děkan Školy veřejné politiky H. Johna Heinze III. na Carnegie Mellon University, který se za Clintonova prezidentství podílel na vytváření politiky bezpečnosti v kyberprostoru.
A to ještě nebyla řeč o terorismu. Podle orgánů činných v trestním řízení teroristé používají internet pro vzájemnou komunikaci, vyhledávání informací, nábor nových lidí i získávání financí. Aktéři útoků 11. září naplánovali a koordinovali svou akci pomocí e-mailů posílaných z tak neškodných míst, jako jsou veřejné knihovny. Bezpečnostní experti uvádějí, že i dnes se al-Káida snaží využít web k plánování dalších útoků. Počítače analyzované orgány činnými v trestním řízení naznačují, že tato teroristická skupina přes internet sháněla informace o amerických telefonních, elektrických i vodovodních sítích, a zjistila tak například, jak se tyto systémy digitálně ovládají. „Ze sna mě často budí představa kombinace fyzického útoku s nějakým kyberútokem, který by ochromil fungování našich integrovaných záchranných a krizových systémů,“ říká ředitel Střediska pro ochranu národní infrastruktury FBI Ronald L. Dick.
Ne všechny hrozby jsou tak nasnadě. Pokud se ilegální web vymkne kontrole, mohl by nabourat samotné hodnoty společnosti. Obyčejným občanům dává příležitost - ne-li dokonce impuls - k porušování zákonů. Lidé, kteří by se normálně ani neodvážili přejít na červenou, jsou bombardováni nabídkami na sázky v zahraničních kasinech nebo online objednávkami drog. Pro mnohé z nich je těžké takovým nabídkám odolat. Nevyžadují žádné utajované schůzky v temných uličkách. V zásadě jde o sterilní zločin. „Internet zbavuje lidi zábran překročit zákon, protože riziko je mnohem nižší,“ říká Kevin A. Delli-Colli, který u americké celní správy ve virginském Fairfaxu šéfuje Středisku pro boj s internetovým pašováním. „Prodejce můžete kontaktovat anonymně. Stačí kliknout na vybraný výrobek, a máte ho doma.“
Tým pěti reportérů časopisu BusinessWeek se pokusil proniknout do problematiky hlouběji a sledováním této nekalé tváře internetu strávil čtyři měsíce. Seděli jsme vedle gamblerů, když sázeli na nelegálních hazardních stránkách, hovořili jsme s lidmi, kteří si přes internet kupovali drogy, i s těmi, kteří kvůli kyberzločinu přišli o své nejbližší. Jednou z nich byla Barbara Perrinová, učitelka z Long Islandu, která viděla svého dvaadvacetiletého syna umírat následkem užití zakázaného přípravku pro kulturisty, který si koupil přes internet. „Srdce se mi roztříštilo na milion kousků,“ svěřuje se.
Snahy americké vlády získat nad ilegálním webem určitou kontrolu jej zatím v růstu příliš neomezily. Naši reportéři našli přes stovku stránek, které jsou zřejmě zapojeny do celé škály protizákonných nebo státem regulovaných aktivit. Například italský výrobce vystřelovacích nožů AB Coltellerie na své adrese www.switchblades.it nabízí ceník zboží v dolarech. Jeden z reportérů časopisu BusinessWeek přes internet kontaktoval firemní zákaznickou podporu a zeptal se, zda firma zasílá vystřelovací nože i do Kalifornie. Tam je totiž držení tohoto typu zbraně s delší než pěticentimetrovou čepelí protizákonné. Ilegální by tak v Kalifornii byla drtivá většina sortimentu, který se na těchto stránkách nabízí. Zákaznická podpora však bez váhání zareagovala: „Objednávky z Kalifornie přijímáme. Zadrženo bývá asi deset procent celkového objemu leteckých zásilek. Riziko snížíte, pokud si zvolíte expresní metodu přepravy.“
Zjistili jsme, že prostor internetovým banditům dávají dokonce i legální stránky. Hojně navštěvované „spořádané“ portály jako Yahoo!, MSN či Google navádějí americké zákazníky na stránky s hazardními hrami. Od elektronických kasin přijímají reklamu, kterou pak vystaví na oči surfujícím Američanům. Nevyhýbají se ani takovým odkazům, kde k uzavření sázky stačí pouhé kliknutí. Tato praxe je podle údajů comScore Media Metrix natolik rozšířená, že se online hazard na žebříčku největších klientů internetové reklamy umístil minulý rok jako pátý s 2,5 miliardy dolarů. Nad tímto počínáním „rozhodně visí právní otazníky,“ říká I. Nelson Rose, profesor na Whittier Law School. Microsoft, kterému patří MSN, odmítl záležitost komentovat. Mluvčí portálu Google naproti tomu prohlásil, že reklamy od online kasin přijímají, ale že se tento přístup může v budoucnu změnit. Yahoo zase uvedlo, že s reklamou na hazard přestává koncem třetího čtvrtletí. AOL Time Warner nepřijímá tento typ reklamy v síti AOL, ale nebrání se jí na dalších svých webových portálech, jako je Netscape nebo MapQuest.
I banky přiložily ruku ke špinavému dílu. Zpracovávají transakce amerických zákazníků, kteří ilegálně sázejí přes internet. Až pod tlakem generálních prokurátorů přestávají některé banky poskytovat úvěry gamblerům. „Internetový hazard je pro nás z hlediska uplatňování práva obrovský problém,“ přiznává newyorský generální prokurátor Eliot Spitzer, který se podílel na dohodě se společností Citicorp. Dne 14. června se tento vydavatel kreditních karet zavázal nepotvrzovat transakce z online hazardních her. Postup se ujal: 8. července aukční gigant eBay, který za 1,5 miliardy dolarů koupil zpracovatele online plateb PayPal, prohlásil, že zruší aktivity PayPal v oblasti hazardních her z důvodu s ní spojené „nejisté právní situace“. V červenci dostal PayPal dvě předvolání od federální velké poroty ve věci internetových hazardních transakcí.
Ovšem nikoli všechny aktivity ilegálního webu jsou přímo podvodné. Některé jsou „pouze“ vulgární. Kdokoli, kdo se chce k něčemu vyjádřit, ať už jsou jeho názory jakkoli zvrácené, si může založit internetovou stránku nebo chatovou skupinu a zpřístupnit je celému světu. Fotky z pitvy Neila Bonnetta měly sloužit jako protest proti automobilovým závodům. Deathndementia.com se zase snaží zalíbit všetečným čumilům a nabízí fotografie krvavých nehod a odkazy na další dva tisíce stránek, jako je například „Márnice slavných“.
Přesto je ilegální web závažnější, rozsáhlejší, děsivější a škodlivější, než by si většina lidí myslela. Proč?

HAZARD.

Debi Baptistová svou závislost na hazardních hrách přestávala zvládat. V barech poblíž svého domu v oregonském Portlandu prohrála na automatech video pokeru tisíce dolarů. Proto se s manželem Johnem v roce 1999 přestěhovali do kalifornského San Jose, kde chtěli začít nový život. Když si pak ale rodina pořídila domů počítač, tehdy čtyřicetiletá Debi se připojila na internet a začala hrát na zahraničních stránkách. Prohrála přes 50 tisíc dolarů. Jakmile John zjistil, co se děje, změnil v počítači heslo, aby se ke svým oblíbeným stránkám nemohla dostat. Debi začala trávit večery v práci a sázela z kanceláře. Hazard dovedl vztah Johna a Debi Baptistových až ke krachu - 5. října 2000 nechal John před odchodem do práce na kuchyňském stole žádost o rozvod. V to ráno spolykala Debi 40 tabletek analgetik, vešla do garáže a vsedla za volant svého auta. Dokumenty k rozvodovému řízení položila na palubní desku, vedle nich fotografie dvou nevlastních dcer a psa a nastartovala motor. John ji našel o několik hodin později v garáži plné výfukových plynů. „Pořád jsem ji miloval. Býval bych s ní zůstal,“ lituje. „Když jsem si tenkrát domů přinesl počítač, vůbec jsem netušil, že spolu s ním nesu i herní automat.“
Do kteréhokoli internetového vyhledávače stačí vepsat slovo „casino“ a na obrazovce se vám objeví stovky adres. Trávíte-li na internetu alespoň trochu času, téměř určitě narazíte na reklamy, jež se vás budou snažit zlákat k návštěvě hazardních stránek. Jmény jako Prestige Casino, River Belle či Golden Palace se online kasina snaží vzbudit dojem vzrušení a lesku Las Vegas.
Stejné balíky peněz jako v Las Vegas se na nich také prosází. Firma Christiansen Capital Advisors tvrdí, že se částky plynoucí do kasin na internetu vyhouply z předloňských 2,2 miliardy dolarů na letošní 4,1 miliardy. To představuje zhruba pět procent toho, co se v USA prosází v povolených hernách. Společnost Bear, Stearns & Co. odhaduje, že po celé zeměkouli vyrašilo 1500 hazardních serverů, tedy více než dvojnásobek počtu internetových kasin před dvěma lety, kdy jich bylo 650. Přijímají sázky od zhruba 4,5 milionu lidí po celém světě, z nichž přes polovinu tvoří Američané.
Přísné americké zákony proti hazardním hrám na internetu odrazují hráče zhruba stejně „účinně“, jako ve 20. letech od alkoholu odrazovaly prohibiční zákony. Většinu forem online hazardního hraní zakazuje směs federálních a státních zákonů. Stát od státu však existují výjimky - například u loterií nebo sázek na dostihy. Nicméně podle analytika společnosti Bear, Stearns & Co. Jasona N. Adera, je alespoň 80 procent hazardu po internetu v USA nelegálního. Orgány činné v trestním řízení s tím však nic moc nenadělají. Online kasina mají většinou sídlo v zemích jako Velká Británie, Austrálie nebo Kostarika, kde jsou hazardní hry po internetu povolené. Zástupci amerického ministerstva spravedlnosti tvrdí, že svou pravomoc mohou uplatnit jen tehdy, pokud majitel kasina vstoupí na americkou půdu, využívá služeb americké banky nebo si v USA otevře pobočku. Usvědčených je zatím pomálu.
Reportéři časopisu BusinessWeek se snažili poznat svět online sázení zevnitř. Sledovali proto počínání několika hazardních hráčů. Například devětadvacetiletý finanční analytik Kenny (jméno bylo změněno) sází každý týden na sportovní výsledky prostřednictvím stránek SportingbetUSA, které patří britské společnosti a jsou provozovány z Kostariky. Stránky nabízí sázky na cokoli, od profesionálního baseballu až po automobilové závody NASCAR. Kenny si vybírá baseball. Po zadání hesla si prostuduje sázkovou listinu, vloží částku v dolarech a kliknutím označí čtvereček vedle názvu týmu, na který si chce vsadit. Již dříve poskytl provozovateli stránek číslo své platební karty. Během necelých dvou minut má Kenny vsazeno 50 dolarů na New York Mets v zápase s favorizovanými New York Yankees. Slabší Mets nakonec vyhrávají a jemu spadne do kapsy zisk v podobě zvonivých 59 dolarů. „Je to opravdu velmi snadné,“ poznamenává.
Možná až příliš. Vzhledem k tomu, že není třeba vynaložit čas ani jakékoli úsilí na cestu do kasina, je pro problémové hráče typu Debi Baptistové těžké tomuto tlaku odolat. Podle zdravotníků zvýšila možnost kdykoli si zahrát počet závislých hráčů a zároveň vybudovala zásadní překážku pro jejich vyléčení. Kalifornská rada pro závislost na hazardních hrách uvádí, že hraní po internetu označilo za hlavní příčinu svého pádu dvacet hráčů, kteří se loni telefonicky obrátili na její zelenou linku. V předchozích letech prakticky nikdo takový neexistoval. „Internet svou dostupností a schopností ukrýt problémové chování celou situaci tisícinásobně zhoršil,“ dodává Eric Geffner, klinický psycholog pracující se závislými hráči v jižní Kalifornii.

DROGY A LÉČIVA.

Ericu Perrinovi se stala osudnou snadná dostupnost drog na internetu. Jako nadšený kulturista si na síti minulé léto koupil malé množství dinitrofenolu, neboli DNP. Látka mu měla pomoci zhubnout a lépe vyrýsovat svaly. Některé internetové stránky zaměřené na fitness DNP propagují, ale jeho prodej pro podávání u lidí je protizákonný. Chemikálii lze legálně používat jen v průmyslu, například při natírání spojů železničních kolejnic pro zneškodnění hub a plísní. U lidí může DNP vést k zástavě činnosti jater, ledvin a centrální nervové soustavy. Perrin bral DNP několik dní loni v srpnu. Když mu začala stoupat teplota a srdce zrychleně bít, začala mít jeho matka Barbara obavy. „Uklidňoval mě, `Neboj se, mami, to bude v pohodě’,“ vzpomíná. „Měl strašné bolesti.“ Eric zemřel 6. srpna v nemocnici poblíž svého domova v newyorském Baldwinu. Bylo mu dvaadvacet. Generální prokurátor státu New York v současnosti stíhá muže, jenž údajně DNP Ericovi prodal. Barbara Perrinová si ale myslí, že hlavním viníkem není onen prodejce. Největší vinu připisuje internetu a newyorské společnosti Elite Fitness. Ta provozuje internetové stránky, na kterých se její syn o domnělých účincích přípravku dozvěděl a přes které se spojil s tím, kdo mu DNP prodal. Je přesvědčena, že nebýt internetu, její syn by dnes žil. „DNP není něco, co najdete ležet na ulici,“ říká. „Bez internetu by Eric možná sehnal steroidy, ale ne DNP.“ Dokonce i dnes nabízí Elite Fitness jakési fórum pro ty, kteří se o podobné přípravky zajímají. Při zběžném prohledávání stránek našel BusinessWeek desítky vzkazů od kulturistů, kteří v nich psali o příznivých účincích DNP, radili, jak přípravek užívat, a zlehčovali jeho zdravotní rizika. Na dotaz jednoho návštěvníka, proč lidé po požití DNP umírají, odpověděl jeden z moderátorů diskuse slovy „Stačí dost pít a budeš v pohodě“. Jiný moderátor vyvěsil na stránce základní pravidla pro členy, podle nichž si měli informace o svých „zdrojích“ sdělovat soukromě. Sami členové pak píší, že nejlepším způsobem, jak zjistit zdroj zakázaných přípravků, je poslat e-mail moderátorovi. Paul Willingham, partner newyorské společnosti Caliber Design, které Elite Fitness patří, tvrdí, že tato adresa kulturistům pouze nabízí prostor, kde se mohou bavit o libovolném tématu. „Neorganizujeme fórum pro nákup a prodej drog,“ podotýká. „Budujeme společenství lidí, kteří chtějí diskutovat o zlepšování fyzické kondice.“ Willingham, podobně jako moderátor na stránkách Elite, tvrdí, že DNP je bezpečný. Nebezpečný je podle něj jen v kombinaci s jinými drogami, jako je extáze nebo speed. Doktor Thomas Manning, hlavní toxikolog úřadu soudního lékařství v longislandském správním obvodě Nassau, prohlašuje, že Perrinovo tělo v době smrti žádné další chemikálie neobsahovalo.
Prodej drog po internetu přímo bují. Jen kulturistických přípravků je tam obrovské množství. Lze najít návody, jak si vyrobit metamfetaminy, extázi i proslulou drogu GHB užívanou pro odbourání sexuálních zábran na schůzce a následnou povolnost „nových objevů“. Na stejných stránkách jsou i odkazy k informacím, kde lze potřebné suroviny koupit. Tráva? Stačí zabrousit na Marijuana.com a najdete tam inzerát na „Semínka marihuany nejvyšší kvality, doručení v diskrétním balení, k dodání kamkoli“. Generální prokurátorka státu Kansas Carla J. Stovallová k tomu podotýká: „Po internetu skutečně seženete prakticky cokoli.“
Největším problémem ale z farmakologického hlediska kupodivu nejsou nelegální drogy. Nejvíce na internetu bují prodej léků na předpis. Po celých Spojených státech i jinde ve světě vznikají podloudné lékárny, které po internetu rozsévají nabídky všech možných léků. Nejpopulárnější je Viagra, používaná při poruchách erekce. Na řadě serverů ji lze získat bez osobní prohlídky u lékaře, ačkoliv v mnoha státech je lékařská prohlídka v tomto případě vyžadována. Americká Národní asociace lékárnických komor odhaduje, že se počet online lékáren, které „na počkání“ zasílají léky na předpis bez lékařské prohlídky, vyšplhal z necelých 30 v roce 1999 na dnešních 400.
Navíc ne vždy jde o tak nevinnou věc jako o pokus koupit si Viagru bez trapné návštěvy u lékaře. Mezi nejpopulárnější léky prodávané v podloudných lékárnách se řadí přípravky proti bolesti. Ty mohou ve velkých dávkách navodit podobné pocity euforie jako heroin. V březnu obžalovala texaská velká porota tři lékaře a několik dalších osob za to, že provozovali internetový obchod Pillbox Pharmacy. Ten prodával bolest utišující hydrocodon a další léky pacientům, kteří nikdy neprošli lékařskou prohlídkou. Jeden z lékařů už se doznal, další na soudní přelíčení teprve čekají. „Jde o velmi populární lék. A velmi návykový,“ říká Jerry Ellis, jenž celé vyšetřování coby vedoucí pracovník Amerického úřadu pro potírání narkotik (DEA) řídil. Než byl v roce 2001 provoz Pillboxu ukončen, prodal za své dvouleté působení léky v hodnotě nejméně 7,7 milionu dolarů a získal pět tisíc zákazníků. V některých případech na internet doplatí nevinní. Takové pacienty sháněl prostřednictvím sítě například doktor Pietr Hitzig, který tvrdil, že umí vyléčit prakticky cokoliv - cirhózu, obezitu, dokonce i syndrom války v Zálivu. V polovině 90. let přivábil více než tisícovku pacientů a každému z nich účtoval minimálně 1500 dolarů za kombinaci fenterminu (léku ovlivňujícího chuť k jídlu) a dalších přípravků na předpis. Úřad DEA zjistil, že Hitzigovo léčení vyvolává u pacientů psychózu a jiné zdravotní potíže. Loni v listopadu byl lékař za nezákonný prodej kontrolovaných látek odsouzen ke 45 měsícům vězení. „Lákal lidi, kteří nehledali drogy, ale pomoc,“ uzavírá Cathy Gallagherová, inspektorka baltimorské pobočky DEA.

DĚTSKÁ PORNOGRAFIE.

V květnu roku 2000 vytvořili doslova přes noc Rusové Sergej Garbko a Vsevoloď Solncev-Elbe vzkvétající mezinárodní obchod: prodej dětské pornografie přes internet. Jejich webové stránky nazvané Modrá orchidej (Blue Orchid) přilákaly zákazníky ochotné zaplatit až 300 dolarů za videonahrávky z osmdesátých let. A aby klientům nabídli něco čerstvějšího, najali si tito dva Moskvané svého známého Viktora Razumova. Ten měl pořizovat nové videonahrávky, na kterých by k pohlavnímu styku nutil patnáctiletého chlapce.
Krátce nato ruské úřady zabývající se vyšetřováním Modré orchideje zjistily, že anglicky psané stránky této dvojice pocházejí ze serveru v USA. Moskevská policie kontaktovala americkou celní správu a vyšetřovatelé políčili návnadu. Dne 2. března 2001 byli Garbko a Solncev-Elbe zatčeni. Celkem policie ve Spojených státech a v Rusku zadržela šestnáct osob. Razumov si odpykává sedm let trestu odnětí svobody za znásilnění. Jelikož v Rusku neexistují žádné zákony proti dětské pornografii, dostali Garbko se Solncevem-Elbem jen půlroční tresty.
Internet vdechl obchodu s dětskou pornografií nový život. Pro úředníky, kteří si mysleli, že ho přísnějším zákonodárstvím téměř vymýtili, je to jako zlý sen. Podle amerických zákonů může být každý, kdo je přistižen, že vlastní, vyrábí nebo distribuuje dětskou pornografii, odsouzen až k patnácti letům vězení. Avšak vzhledem k tomu, že internet zaručuje anonymitu a že hledání a rušení webových stránek roztroušených po všech koutech světa je značně obtížné, mohou tvůrci porna a jejich zákazníci spárům zákona snadno unikat. Místo toho, aby se zájemci o dětskou pornografii museli po „zboží“ pídit ve vykřičených čtvrtích, mohou se s těmi, kdo mají podobné choutky, setkávat online a nebát se, že je při koupi či objednávce zatknou. „Všimli jsme si, že se zde objevují nové osoby bez předchozích policejních záznamů. Meze zákonnosti překročily právě díky možnosti anonymity,“ říká ředitel vzdělávání v Národním centru pro pohřešované a zneužívané děti Peter D. Banks.
Odhady policejních orgánů počítají s existencí tisíců webových stránek s dětskou pornografií a jejich počet nadále roste. Linka CyberTipline v rámci výše zmíněného centra uvádí, že v roce 2001 obdržela 21 611 hlášení o podobných stránkách. V předešlém roce jich přitom bylo jen 16 724 a v roce 1998 dokonce „pouhých“ 3267. V souvislosti s dětskou online pornografií vloni FBI zadržela 514 osob. V roce 1996 takových zatčení bylo 68.
S růstem počtu webových stránek sílí i obavy, že také sexuálně zneužívaných dětí přibývá. Nově přijímaní členové některých internetových pornografických skupin jsou vyzýváni, aby zasílali čerstvé fotografie, protože mnohé z těch, které jsou v současné době na síti k vidění, už zastaraly.
Najít na internetu dětské online porno je až překvapivě snadné. Reportéři časopisu BusinessWeek do webového vyhledávače zadali výrazy „little lolas“ (lolitky) a „little boys“ (chlapečci) a získali pět odkazů na stránky se stovkami fotografií nahých dětí. Tvůrci těchto stránek tvrdí, že vše je v mezích zákona, protože jejich snímky nezobrazují pohlavní akt. Ovšem orgány činné v trestním řízení tvrdí, že zhruba 80 procent adres nabízejících fotky nahých dětí zároveň obsahuje i dětské porno nebo na ně odkazuje. Při pátrání v registru domén se ukázalo, že majitelé stránek jsou registrovaní například v Rusku, Velké Británii nebo na Kajmanských ostrovech. Na e-maily ani na telefonáty žádný z provozovatelů stránek nereagoval. Zarazit dětskou pornografii bude zřejmě čím dál obtížnější. Nejvyšší soud USA 16. dubna rozhodl, že zakazovat virtuální, tedy počítačově generovanou dětskou pornografii je nezákonné, jelikož její vytváření nezahrnuje ani neohrožuje žádné děti. Podnět k tomuto soudnímu sporu vzneslo obchodní sdružení výrobců filmů pro dospělé, které se bránilo poukazem na první dodatek americké ústavy. Podle vyjádření vlády toto rozhodnutí výrazně zkomplikovalo soudní stíhání, protože rozeznat virtuální pornografii od skutečné bude dost těžké. „Budeme tak muset dokazovat, že na každé fotce je živé dítě,“ říká Delli-Colli z americké celní správy.

PENĚŽNÍ PODVODY.

Lavinu trablů Cheryl Muzingové spustil před dvěma lety telefonát ze společnosti Discover Financial Services. Někdo použil její jméno a číslo sociálního pojištění a zažádal online o šestnáct kreditních karet. Dvě byly bohužel schváleny. Podvodník jí tak nadělal jedenáct tisíc dolarů dluhů za vstupné do Disneylandu, zálohy v kasinech a návštěvy nehtového studia. Žádosti byly vyřízeny online, takže o nich neexistovaly žádné materiální důkazy. A policie odmítla případ vyšetřovat. Prý nespadá do její jurisdikce. Sedmatřicetiletá účetní z nevadského Hendersonu tedy začala pátrat na vlastní pěst. Nakonec zjistila, že jí osobní údaje ukradla Joanessa Warnerová, zaměstnankyně cestovní kanceláře, která poskytovala služby společnosti, kde Muzingová pracovala. V říjnu loňského roku byla Warnerová odsouzena k tříletému podmíněnému trestu a musela jedné z postižených společností vydávajících kreditní karty splatit 9550 dolarů. Muzingová se však dodnes obává, že její osobní údaje budou zcizeny znovu. „Byl to strašný zážitek,“ dodává.
Krádež osobních údajů, manipulace s akciemi, krádeže kreditních karet. Podobné podvody jsou díky internetu snadnější než kdykoliv předtím. Zločiny, ke kterým bylo dříve zapotřebí kancelářských prostor, telefonů a poštovní korespondence, takže jejichž příprava trvala několik dní až týdnů, se dnes zvládnou za několik minut. Za tu chvíli dosáhne škoda milionové výše. „Internet těmto podvodníkům nabídl úplně nový terén,“ říká John Reed Stark, který má v americké Komisi pro cenné papíry (SEC) na starosti dohled nad zákonným užíváním internetu.
BusinessWeek na základě informací analytiků a orgánů činných v trestním řízení odhaduje, že finanční podvody na internetu přijdou podniky a spotřebitele na 22 miliard dolarů ročně. Centrum pro výzkum krádeží osobních dat, nezisková organizace ze San Diega pomáhající obětem podvodů, uvádí, že online krádeže osobních údajů vedly v loňském roce ke ztrátám ve výši dvanácti miliard dolarů. SEC vloni soudně vymáhala případy, v nichž investoři přišli během neoprávněných burzovních manipulací na netu o 1,5 miliardy dolarů. Vládní úřady přitom odhadují, že z deseti internetových případů je nahlášen pouze jeden. Skutečné ztráty tedy mohou dosahovat deseti miliard dolarů.
Tyto podvody jsou snadno zjistitelné. Reportér časopisu BusinessWeek navštívil diskusní fóra Yahoo a byl nasměrován do soukromých diskusních skupin zvaných Internet Relay Chats (IRC). Odtud bylo snadné proplout až k DALnetu, což je místo, kde se scházejí dealeři kradených čísel kreditních karet, která získali nabouráním se do systémů internetových obchodníků. Návštěvy všech těchto skupin (#thecc, #thacc, #cchome nebo #shell_root) potvrdily, že hackeři prodávají a kupují čísla kreditních karet za 50 centů až jeden dolar za kus. V diskusní skupině #thecc se objevuje žádost uživatele xsythehell: „Potřebuju karty Discover, udělejte mi nabídku.“ Během pár vteřin je tu odpověď od uživatele kamusapa s několika čísly karet Discover.
Podvodníci si dávají pozor, aby se sami nespálili, a tak se žádný obchod neuskuteční bez předchozí kontroly platnosti čísel. Na stránce se vzkazy je i program, který zkontroluje šestnáctimístná čísla ve stejné databázi, jakou požívají internetoví obchodníci na ověřování čísel kreditních karet. Některá čísla se ihned ukáží jako neplatná. Pak vyjede řada dalších prodávaných čísel, která projdou jako platná. Nato se transakce stává soukromou - prodávající a kupující pro tyto účely používají software pro rychlé zasílání zpráv (Instant Messenger). Bleskově se spojí a dohodnou na způsobu platby a dodání čísel.
Obětí těchto zlodějských kumštýřů se člověk stane až překvapivě snadno. Při přípravě tohoto článku jednomu z autorů někdo ukradl číslo kreditní karty a pokusil se s ním koupit 30 čipů Intel Pentium 4 na adrese solutions4sure.com, což je pobočka společnosti Office Depot. Nicméně ihned se objevily varovné signály, protože objednávka měla být doručena na adresu v Atlantě, přestože držitel karty žije v New Yorku. Když chtěl internetový maloobchodník tuto objednávku za 6700 dolarů potvrdit, nedostal žádnou odpověď. Jak se adresu a telefonní číslo podařilo zjistit, není dosud jasné.

KDE HLEDAT ŘEŠENÍ.

Každých 44 vteřin dochází na síti ke společensky nepřijatelnému činu. Potenciál ke špinavostem je stejně nekonečný jako internet sám. Neexistují hranice, které by bylo možné hlídat, a není ustaven jediný úřad, který by zajišťoval vymahatelnost práva v kyberprostoru.
Co s tím? Za prvé je zapotřebí, aby si orgány činné v trestním řízení, zákonodárci i občané uvědomili, že odvrácená strana internetu představuje vážný problém. Na vyšetřování a odstraňování takových nesporně nebezpečných jevů, jako je terorismus a dětská pornografie, se finanční prostředky i potřebné technologie najdou. Ovšem jiným oblastem, například hazardu či drogám a léčivům, věnují úřady jen omezenou pozornost. Pokud jde o drogy, legální i nelegální, politici soudí, že občanům leží na srdci spíše pouliční prodej než distribuce po síti. Online prodej však může být nebezpečnější. „Lékař, který předepisuje léky přes internet, má mnohem širší pole působnosti než dealer na ulici,“ tvrdí Robert McCampbell, oklahomský generální prokurátor, který stíhá internetové prodejce nelegálních drog.
Přetrvávajícím problémem je takzvaná balkanizace, tedy tříštění sil. Ruletu úředních pravomocí roztáčí až příliš mnoho strážců veřejného pořádku. Kupříkladu finanční podvody na internetu může vyšetřovat jak FBI, tak tajné služby, ministerstvo spravedlnosti, SEC nebo Federální obchodní komise (FTC). Pokud se jedná o záležitost překračující americké hranice, může se do věci vložit také americká celní správa. Výsledná roztříštěnost a konkurence mezi institucemi zločincům jen nahrává.
Možným řešením je přesné stanovení pravomocí při dohledu nad internetem. Za veškeré finanční podvody by mohly převzít zastřešující odpovědnost tajné služby. S bojem proti zločinu v kybersvětě už četné zkušenosti nasbíraly. Hazard a dětská pornografie by naopak logicky spadaly do působnosti FBI. Kontrolu nad drogami a léčivy na síti by pro změnu mohl zajišťovat zmiňovaný Úřad pro potírání narkotik (DEA). Ten již ostatně zřídil zvláštní vyšetřovací jednotku se zaměřením na internet, i když zatím nezačala fungovat.
Rozdělení rolí v zápasu s internetovou kriminalitou je pouze prvním krokem. Po něm by se federální úřady mohly při řešení problémů inspirovat u jednotlivých států USA. Například Kalifornie přijala opatření, která výrazně znesnadňují krádeže osobních dat. Mnozí zloději čerpají údaje o kreditních kartách z tištěných účtenek, a proto stát rozhodl, že doklady o platbách smějí obsahovat pouze posledních pět cifer čísla kreditní karty. Kalifornské zákony zároveň ukládají policistům sepisovat protokoly s oběťmi, což není úplně běžná praxe, protože mnohé regionální policejní stanice považují krádeže osobních údajů za trestné činy přesahující jejich pravomoci. Pokud by kalifornský vzor následovaly i ostatní státy USA, výsledky by na sebe nemusely dát dlouho čekat.
Co se prodeje léčiv týče, jeden z nejmodernějších systémů funguje v Kentucky. Ve většině států lékárny data o lécích a pacientech nesdílejí. V Kentucky se ale podařilo vybudovat integrovaný počítačový systém, pomocí něhož lze sledovat prodej léčiv ve všech lékárnách na území státu. Lékařům a lékárníkům tato technologie umožňuje okamžitě odhalit případnou pacientovu závislost. Úřadům zase zajišťuje kontrolu nad tím, zda některý lékař či lékárník nepředepisuje neúměrné množství léků. „Kdyby bylo možné Kentucky naklonovat, udělali bychom to,“ prohlašuje Kate Malliarakisová, ředitelka jednoho z oddělení federálního úřadu pro národní politiku kontroly farmaceutik.
Přestože neexistuje federální legislativa, která by zakazovala spamming, neboli hromadné rozesílání nevyžádaných e-mailů, mnohé státy (s Nevadou v čele) proti němu vytáhly do boje. Tato legislativa je přitom velice důležitá. Elektronická pošta je totiž jedním z hlavních způsobů, jak si podvodníci zajišťují reklamu. Záplavu takových e-mailů by měly zastavit vysoké pokuty. Slibně se zatím jeví návrh zákona, který právě projednává americký Kongres. Připravovaný zákon o kontrole nevyžádaného pornografického materiálu a marketingu (CANSPAM) by Federální obchodní komisi umožňoval finančně postihovat původce nevyžádaných e-mailů. Krom toho by stanovoval povinnost zahrnovat ve všech zprávách funkční nástroje pro jejich trvalé zrušení.
Nová legislativa ovšem bude zbytečná, pokud se nebudou brát vážně již platné zákony. Nekalé živly by nejlépe odradil jasný signál, že lidi prodávající a nakupující nelegální zboží čeká při dopadení tvrdý postih. Doposud tomu tak nebývalo, ale jako by se začínalo blýskat na lepší časy. Dne 17. května byl totiž vynesen rozsudek nad jedním z vůdců mezinárodní internetové bandy obchodníků s pirátským softwarem, filmy a počítačovými hrami. Čtyřicet šest měsíců nepodmíněně, k nimž byl odsouzen, představuje jeden z nejvyšších dosavadních trestů za krádeže duševního vlastnictví. Celní úředníci, kteří monitorují diskusní skupiny, kde se setkávají internetoví piráti, tvrdí, že rozsudek vyvolal šok. „Někteří dokonce prohlašovali, že to zabalí,“ prozradil Allan Doody z americké celní správy.
Zdá se, že Kongres se chystá na tvrdý úder. Sněmovna reprezentantů USA schválila 15. července zákon na podporu bezpečnosti v kyberprostoru, který ukládá doživotní trest za internetové zločiny ohrožující lidský život. V současnosti přitom maximální sazba dosahuje deseti let.
Stejně jako se v každém městě vždycky najde zpustlá čtvrť, ani z internetu šedé zóny nikdy úplně nevymizí. K jeho vyčištění bude zapotřebí ostražitost a spousta zákonných opatření i občanských aktivit. Zatím na něm ovšem zůstává až příliš mnoho temných a nebezpečných zákoutí. A příliš málo zákonnosti.