Kde pracuje... Martin Kačur
Kde pracuje Martin Kačur, generální ředitel České správy letišť.
Česká správa letišť sídlí v budově vedle starého ruzyňského letiště. Její ředitel Martin Kačur má však svou kancelář v novém terminálu, ve čtvrtém patře hlavní letištní budovy. „Když je potřeba něco rychle vyřešit, trvá deset, patnáct minut, než sem ostatní ze starého letiště dorazí. To je trochu problém, ale jinak je příjemné být tady,“ říká Kačur. Bezprostřední blízkost terminálu je pro něj důležitá: „Tam vidíte, jak letiště skutečně žije. Když se projdu po terminálu a pozoruji ty davy, mám z toho radost. Tam se mi nejlépe relaxuje, nejlépe přemýšlí.“
Hluk přistávajících a startujících letadel prý při práci vůbec nevnímá: „Na to si zvyknete. To už musí být něco opravdu velkého, aby mě to vyrušilo. Máme tu dobrou zvukovou izolaci a časem se z toho pro člověka stane jen jakýsi šum v pozadí.“ Přesto přiznává, že ho letadla svým způsobem také rozptylují. Dvě stěny jeho prostorné kanceláře totiž zaujímají okna, ze kterých má skvělý výhled na letištní plochu. „Ten výhled zdržuje od práce,“ říká s úsměvem. „Byly doby, kdy jsem uměl celý letový řád nazpaměť, ale teď už často ani netuším, čí je které letadlo. Společností, co k nám létá, je už opravdu hodně.“
Kancelář včetně pracovního stolu a nábytku zdědil po svém předchůdci a nikdy neměl důvod cokoliv měnit: „To by bylo jen zbytečné vyhazování peněz. Stůl slouží, v křeslech se sedí dobře, proč je měnit?“ Jediné, co by podle něj potřebovalo omladit, je velký letecký snímek ruzyňského letiště na zdi. „Je strašně starý, nic tam není,“ říká Kačur o fotografii, která byla pořízena maximálně před čtyřmi lety. Ve srovnání s tím, jak vypadá letiště dnes, však skutečně působí jako obrázek z dávné minulosti.
Až na pár drobností na pracovním stole a na policích pod okny působí kancelář poměrně neosobně. Potřebu pověsit si na zeď obrazy a zařídit si pracovní prostor osobními věcmi Martin Kačur příliš necítí. I několik modelů aut na polici jsou jen dárky, které někde dostal, ale nemají pro něj žádný velký význam. Jediný suvenýr, který ochotně ukazuje, je pero, jímž podepsal půjčku devíti miliard korun na další rozvoj letiště. „To je takový můj fetiš,“ říká s nadsázkou.
