Nejlepší obranou ve výběrových řízeních je nabídka lepší ceny
Snaha Svazu podnikatelů v lesním hospodářství (SPLH) o mediální rozruch kolem právě vypsaných výběrových řízení na lesnické práce u Lesů ČR je pozoruhodná. Zejména proto, že asi dvacítka firem bojuje proti legitimnímu výběrovému řízení, vyhlášenému podle zákona č. 137/2006 Sb., které probíhá za dozoru notáře a navíc pod silnou veřejnou kontrolou. Předseda SPLH Miloš Balák je nazval na tiskové konferenci svazu dokonce „největším tunelem na lesní společnosti“ a totéž posléze uvedl jeho místopředseda Rostislav Staněk v tiskovém prohlášení. Proč tedy taková hysterie, když objektivní tendr si musí každá slušná firma přát?
Pro odpověď a vysvětlení je třeba se vrátit až do roku 2003, kdy tehdejší ministr zemědělství Jaroslav Palas instaloval do státního podniku Lesy ČR nové vedení v čele s Kamilem Vyslyšelem.
Podivné praktiky.
Důvodem, který vedl exministra Palase k personálnímu zemětřesení v podniku Lesy ČR v roce 2003, byla mimo jiné i nespokojenost některých firem s přidělováním zakázek. Označovaly je za netransparentní. Architektem celé záležitosti byl Vojtěch Slówik, tehdejší poradce Palase a také majitel firmy Lesy Hluboká. Shodou okolností firmy, jejímž ředitelem, respektive prokuristou, je dodnes předseda SPLH Balák. Členové této skupiny byli také autory nového personálního obsazení vedení Lesů ČR, které mělo splnit jejich tužby. To se pak plně projevilo ve dvou kolech výběrových řízeních, vypsaných novým ředitelem Vyslyšelem a posléze jeho nástupcem Vladimírem Blahutou. Uskutečnila se v roce 2005 a mnoho dnešních členů SPLH si v nich vedlo velmi úspěšně. Tato řízení se však uskutečnila s takovou dávkou klientelismu a současně amatérismu, že zákonitě vyvolala odpor zbytku podnikatelské sféry, zásah Evropské komise a následně i řízení Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS). Spolu s chaotickým vedením podniku byla příčinou další změny na postu generálního ředitele.
Vliv lobbistů.
Nejsem žádným skalním příznivcem současného vedení a mnoho věcí hodnotím kriticky. Výběrová řízení, vypsaná generálním ředitelem Lesů ČR Františkem Koníčkem, však považuji za jediné možné východisko. Protože v důsledku činnosti dvou předchozích ředitelů nastalo, že vyjádření Evropské komise a posléze i pravomocné rozhodnutí ÚOHS prohlásily uzavírané smlouvy podle zákona za neplatné. Za předpokladu, že Lesy ČR nechtějí riskovat obvinění z nečinnosti, nezbývá než řízení vypsat, a to i přestože některé firmy mohou žádat náhradu prokázané škody. Toto východisko, které je po právní stránce jediné možné, by měl podpořit i zakladatel, tedy ministerstvo zemědělství. To se však k věci staví velmi neurčitě, což je nepochopitelné a vysvětlitelné jenom vlivem lobbistů.
Obměna dozorčí rady.
Tento vliv by mohl vysvětlit i zcela nedávné personální obměny dozorčí rady. Osobně mám za to, že v dozorčí radě Lesů ČR by měli sedět fundovaní odborníci. To bylo v minulosti také dodržováno a jejími členy byli jmenováni především ekonomové, lesničtí odborníci a lidé se zkušenostmi v podnikovém managementu. Tuto praxi však nahradil exministr Palas „politickou“ dozorčí radou, složenou z poslanců parlamentních stran. Tato, po odborné stránce zcela nefunkční dozorčí rada, se mezi jiným také přímo podílela na krocích, které Lesy ČR do tohoto stavu přivedly. Snaha obměnit dozorčí radu je tedy v principu logická a potřebná.
Chybí odbornost.
Bohužel ministryně zemědělství Milena Vicenová dozorčí radu sice obměnila, ale nikoli v duchu odbornosti. Politickou dozorčí radu tak nahradila lobbistická. Roman Schindler v dozorčí radě je pak zárukou toho, že se bude pokračovat v lobbistické politice z let 2003 až 2005. Je totiž členem společnosti, jíž vedení Lesů ČR v době Palasova působení přidělovalo lukrativní zakázky. Schindlerovy zápisy z jednání v roce 2003 o metodice výpočtu nájmů z honiteb mám v živé paměti. Lesům ČR se v nich tvrdilo, že objektivní inflační navýšení během deseti let, o něž se měl nájem zvýšit, bude dvanáct procent (skutečnost byla asi 80 procent) a podobně. Zdá se, že ministryně Vicenová podlehla tlakům a nenašla sílu jmenovat nepolitickou a odborně zdatnou dozorčí radu.
Nepředstavitelná varianta.
Dnešní stav smluvní politiky Lesů ČR je výsledkem činnosti nejenom předcházejících nekompetentních vedení, ale také těch, kdo se na vzniku tohoto stavu přímo i nepřímo podíleli. Pokud lze něco nazvat „tunelem“, pak výběrová řízení z roku 2005, ve kterých cena zakázky měla zcela oficiálně pouze 50 procent „váhy“! To umožnilo takzvané „vítězství ze zadních pozic“ a firmy, které takto získaly zakázky, jsou dnes velmi nervózní. Varianta, že by se o ně mělo soutěžit znovu a regulérně, je zřejmě pro mnohé z nich nepředstavitelná. Není proto divu, že spouští povyk o tunelování. Je to však stejný případ, jako když zloděj křičí „Chyťte zloděje!“ Pokud mají členové SPLH obavu, že některá konkurenční společnost získá příliš mnoho zakázek, obrana je velmi jednoduchá. Stačí nabídnout lepší ceny.
