Samotná oddlužovací novela problémy statisíců dlužníků a pěti milionů exekucí nevyřeší. Pro začátek je ale nutná
„Nechci si ani představit, co se stane, až bude ekonomika zase v recesi“ kroutí hlavou nad čerstvými daty Radek Hábl, autor projektu Mapa exekucí a odborník na dluhovou problematiku ve vládní Agentuře pro sociální začleňování. Ekonomice se daří, platy rostou a ten, kdo nemá půjčku, je v podstatě společensky znemožněný nešťastný trouba. Přesto přibývá těch, kteří se propadají na dno. Je jich už minimálně 493 tisíc. Tito lidé mají tři a více exekucí.
Klub beznadějných s deseti a více exekucemi se jen za loňský rok rozrostl o dalších šest tisíc nováčků na 151 tisíc členů. „Svého exekutora“ už má celkem 863 tisíc Čechů - o30 tisíc víc než loni - a jen 0,3 procentního bodu chybí ktomu, abychom dosáhli pěkně kulaté hranice deseti procent všeho obyvatelstva. Ve skutečnosti jsme tento mezník už patrně pokořili - data Exekutorské komory ČR (EK) totiž nezahrnují exekuce finančních úřadů, České správy sociálního zabezpečení nebo některých zdravotních pojišťoven. Je v zájmu všech tuto masu lidí s téměř pěti miliony exekucí oddlužit a nenechat do pasti spadnout další. Šance je tentokrát velká, kromě neziskovek se totiž na stranu dlužníků trochu překvapivě postavili i exekutoři.
Systém se zadrhl
Ne že by se z exekutorů najednou stali lidumilové. To opravdu ne. Jen dříve spolehlivý stroj vyrábějící z exekutorů multimilionáře zrezl. A není čím ho namazat. Velká část nových exekucí míří pořád na ty samé lidi, kteří už nic nemají. Zhruba 85 procent běžících exekucí připadá na dlužníky se třemi a více exekucemi, tedy s nulovou šancí na úspěch. To v podstatě znamená, že jen 15 procent exekucí, kdy se podaří něco vymoci, financuje celý systém. A ten je evidentně na pokraji sil. Od roku 2001, kdy zákon umožnil vznik soudních exekutorů, bylo zahájeno osm milionů exekucí.
Jenomže z nich stále běží téměř pět milionů, tedy 61 procent. Přitom polovina z nich je na osoby s deseti a více exekucemi. A polovina všech exekucí je bagatelních na částku nižší než deset tisíc korun (bez započítání nákladů na vymáhání a úroků).
Co to obnáší v praxi? Stále dokola ty samé úkony, za něž exekutor neuvidí ani korunu, protože tzv. systémoví oprávnění (poskytovatelé úvěrů, energetické společnosti, operátoři, obce, dopravní podniky a další) za neúspěšné exekuce neplatí, i když by měli, a exekutoři je nehoní, neboť boj o zakázky se stal hlavní náplní jejich činnosti. Systémových věřitelů je přitom 90 procent. Vysoce konkurenční trh exekutorům nedovolí ani požadovat po firmách zálohy na exekuce. „Zbytečně se vynakládají obrovské náklady, které nikomu neprospívají. Masu starých exekucí je třeba vyřešit, ale nulové oddlužení nebude absolutně stačit,“ upozorňuje Petr Polanský, člen prezidia EK.
Nestíháme!
Neziskovky jsou v tom s Polanským zajedno.
Oddlužovací novela insolvenčního zákona ministra spravedlnosti Roberta Pelikána, která se má brzy vrátit do sněmovny, sice umožní vstoupit do oddlužení statisícům lidí, než je ale systém „zpracuje“, bude to trvat řadu let. Protože i když stoupne počet oddlužení na dvoj- či trojnásobek současného stavu, dostaneme se na 40, maximálně 60 tisíc ročně. To znamená, že potrvá minimálně 20 let, než se podaří vrátit většinu osob v dluhové pasti zpět do ekonomicky aktivního života. „Pokud zákonodárci schválí oddlužovací novelu, je otázka, jak se podaří odstranit úzká místa systému. Těmi by mohly být soudy a už dnes přetížené kapacity neziskových organizací, které připravují návrhy na oddlužení,“ soudí Tomáš Valášek, ředitel společnosti Insolvenční správce.
Jediným, kdo má v tuto chvíli prokazatelně volné ruce, jsou insolvenční správci. Ti si zřizují provozovny v co nejvíce krajích, aby jim soudy přidělovaly co nejvíce dlužníků, kterým schválily osobní bankrot. Správci se pro změnu bojí, aby jim ministerstvo nechtělo u nulových oddlužení přihodit práci a snížit odměnu. Ta činí 1089 korun měsíčně a platí ji dlužník.
Ministerstvo spravedlnosti nemá z nedostatku kapacit těžkou hlavu. „Pokud počty exekuovaných dlužníků nyní zvládají exekuční úseky soudů a soudní exekutoři, měli by zvládat také insolvenční soudy a insolvenční správci, kterých je přibližně pětkrát více,“ říká Jakub Říman z tiskového oddělení ministerstva. Justice navíc nyní jedná s místopředsedy insolvenčních soudů o možnostech rozšíření konceptu bezplatných insolvenčních poraden, který se prý velice osvědčil v Jihočeském kraji. Ty by podle ministerstva mohly vykrýt přetížené poradny, jež pro dlužníky připravují návrhy na oddlužení. „Již nyní naši dluhoví poradci běžně evidují více než dvacet zájemců o službu, kterým nejsou schopni momentálně pomoct. Novelu insolvenčního zákona považuji za dobré zlepšení pro budoucí situace předlužení, ale pro téměř milion lidí s téměř pěti miliony exekucí to řešení není,“ oponuje Daniel Hůle z Člověka v tísni. Co dalšího je tedy třeba udělat?
Zjednodušte odpisy
Neziskovky, exekutoři a v tomto případě i Česká bankovní asociace se shodují, že je potřeba změnit odepisování nedobytných či ohrožených pohledávek. V tuto chvíli je totiž pro firmy nejjednodušší a nejbezpečnější je prostě zaparkovat do exekučního řízení, které je navíc jako jediné správní řízení zadarmo.
„Měla by se udělat tlustá čára,“ navrhuje exekutor Polanský. U starých řízení - například pět let bez výsledku (těch jsou teď zhruba čtyři miliony) - by měl podle něj věřitel dostat volbu: buď je zastaví, nebo složí zálohu, například 500 korun ročně na náklady řízení. Pak by si to rozmyslel. Zároveň by se měl zavést poplatek za nové řízení, aby věřitelé také zvážili, zda má vůbec smysl pohledávku vymáhat v exekuci.
Zpoplatnění exekucí už má ministerstvo podle Římana připravené z minulého volebního období. Exekutorům se mají platit zálohy a exekuce mají být po dvou letech zastaveny, když nebude zjištěn žádný majetek dlužníka, čemuž může věřitel zabránit jen složením další zálohy. V tomto volebním období předpokládáme, že se uvedené návrhy stanou součástí plánovaných širších změn exekučního řízení,“ dodává Říman.
Ministerstvo se ale naopak nechystá na zavedení místní příslušnosti exekutorů, po které exekutorská komora tak volá a neziskový sektor ji podporuje. Dlužníka by pak totiž obsluhoval jen jeden exekutor, zatímco dnes jich má běžně deset. Zároveň by se snad zkultivovalo prostředí, když by exekutoři nebyli pod tak silným konkurenčním tlakem. Jenomže proti teritorialitě už roky lobbují úspěšně velké exekutorské úřady ati, kteří jim „zakázky“ dohazují.
Posledním opatřením by měla být změna srážek ze mzdy lidí v exekuci nebo v procesu oddlužení. Současný systém totiž spíše demotivuje a vybízí k nelegální práci. Nezabavitelné minimum činí při čisté dvanáctitisícové mzdě 8150 korun, při čistém platu 15 564 pak 9938 korun a dál už neroste. „Co byste dělala vy? Vzala si přesčas, nebo šla na ryby?“ ptá se exekutor Polanský. On by šel na ryby. Na otázku, jak přežít z deseti tisíc, když nájem v Praze pod deset tisíc neseženete a sociální dávky se počítají z příjmu bez ohledu na zabavenou částku, asi dlužníkům nikdo nic lepšího neodpoví. •
239 mld. Kč
je exekutory vymáhaná jistina (bez příslušenství dluhu a odměn).
118 000
lidí do 30 let je v exekuci (ale i čtyři tisíce „dětí“ do 18 let).
110 000
seniorů nad 60 let má exekuci.
Sedm z deseti osob má více exekucí (počet lidí v exekuci v tisících)
1 exekuce
2 exekuce •
3-9 exekucí
10 a více exekucí
ZDROJ: OTEVŘENA SPOLEČNOST
V dluhové pasti je minimálně 60 000 mladých do třiceti let (věkové rozložení osob v dluhové pasti)
ZDROJ: OTEVŘENA SPOLEČNOST
O autorovi| Hana Boříkova, borikova@mf.cz
