Od národních k regionálním měnám s pružným směnným kursem
Je zcela zřejmé, že periodické krize platebních bilancí zůstanou nedílným rysem mezinárodního hospodářství tak dlouho, jak dlouho budou pevné směnné kursy a rigidní mzdové a cenové úrovně bránit mezinárodnímu cenovému systému v plnění jeh o přirozené role v přizpůsobovacím procesu. Systém pružných směnných kursů je svými zastánci obvykle prezentován jako nástroj, jehož pomocí může znehodnocení měny nahradit nezaměstnanost, když je vnější bilance v deficitu, a zhodnocení měn y zase nahradit inflaci, když jde o přebytek. Vzniká ale otázka, zda všechny existující národní měny mají být flexibilní. Předpokládejme, že země společného trhu postoupí ve svých plánech na ekonomické sjednocení. Měly by nechat své měny kolísat, anebo by měly upřednostnit jednotnou měnovou oblast?
Celý problém lze ukázat v obecnější a jasnější formě, když se zeptáme: jaká je vhodná sféra působnosti pro měnovou oblast? Na první pohled se může zdát, že to je čistě akademická otázka, protože se jeví jako těžce politicky proveditelné, aby n árodní měny byly vůbec někdy zrušeny ve prospěch jakéhokoli jiného řešení. Na to je ale možné říci, že teorie optimálních měnových oblastí může pomoci leccos objasnit, včetně některých funkcí měn, jež jsou někdy opomíjeny při zvažování problémů hospodářs ké politiky.
Jednotná měna znamená jednotnou centrální banku a z tohoto důvodu také potenciálně pružnou nabídku interregionálních platebních prostředků. V měnové oblasti zahrnující více než jednu měnu je však nabídka mezinárodních platebních prostředků záv islá na spolupráci mnoha centrálních bank; žádná centrální banka nemůže rozšiřovat své vlastní závazky o moc rychleji než ostatní centrální banky, aniž by ztrácela rezervy a narušovala směnitelnost. To znamená, že bude velký rozdíl mezi adaptač ními procesy v měnové oblasti s jednotnou měnou a v měnové oblasti zahrnující více než jednu měnu, a to i tehdy, když kursy ve druhém případě budou pevné.
Abychom si tento rozdíl ilustrovali, představme si jednoduchý model dvou entit (regionů nebo zemí), počátečně s plnou zaměstnaností a rovnovážnou platební bilancí, a podívejme se, co se stane, když je tato rovnováha narušena posunem poptávky od zboží entity B ke zboží entity A.
Nejprve si vezměme případ, kdy jde o dvě země s národními měnami. Posun poptávky od B na A vyvolá nezaměstnanost v B a inflační tlak v A. V té míře, v jaké mohou ceny růst v A, ulehčí změna směnných relací čá st adaptační zátěže B. Když ale A zpřísní úvěrová omezení, aby se zabránilo růstu cen, veškerá adaptační zátěž je vržena na zemi B. Co je třeba, to je snížení reálného důchodu B. Když to nemůže být uděláno změnou směnných relací - protože B nemůže s nížit a A nezvýší ceny - musí to být dosaženo snížením výroby a zaměstnanosti v B. Politika zemí s přebytkem zaměřená na krocení inflace tak dodává recesivní tendenci do světové ekonomiky s pevnými směnnými kursy, respektive do m ěnové oblasti s mnoha oddělenými měnami.
Naproti tomu si představme situaci, kdy entity tvoří regiony v uzavřené ekonomice se společnou měnou, a předpokládejme, že národní vláda provádí politiku plné zaměstnanosti. Přesun poptávky od B k A způsobí nezaměstnanost v regionu B a inflační tlak v regionu A a dále přebytek v platební bilanci A. K nápravě nezaměstnanosti v B zvýší měnová autorita peněžní zásobu. Tato měnová expanze však vystupňuje inflační tlak v regionu A. Plná zaměstnanos t tak dodává inflaci do multiregionální ekonomiky, respektive do měnové oblasti se společnou měnou.
V měnové oblasti zahrnující rozličné země s národními měnami je míra zaměstnanosti v deficitních zemích dána ochotou přebytkových zemí k inflaci. V měnové oblasti sestávající z mnoha regionů a jednotné měny je míra inflace dána stupněm ochoty centrálních úřadů připustit nezaměstnanost v deficitních regionech.
Oba tyto systémy se mohou k sobě přiblížit v důsledku institucionální změny. Nezaměstnanosti ve světové ekonomice by se mohlo zabránit, jestliže by se centrální banky dohodly, že břímě mezinárodní adaptace padne na přebytkové země. Ty by zveda ly ceny, dokud by nebyla odstraněna nezaměstnanost v deficitních zemích. Anebo by mohla být ustavena světová centrální banka s pravomocí emitovat mezinárodní platební prostředky. Avšak ani jeden z obou typů měnových oblastí nemůže zabrán it u svých členů současně nezaměstnanosti a inflaci. Chyba nespočívá v typu měnové oblasti, ale ve sféře její působnosti. „Optimální měnovou oblastí ve smyslu schopnosti ustálit národní zaměstnanost a cenovou úroveň není svět. Stabil izační argument pro pružné směnné kursy platí pouze tehdy, když se opírá o regionální měnové oblasti.
redakčně zkrácená ukázka ze stejnojmenné kapitoly v autorově knize International Economics vydané v roce 1968 (viz také Portrét na str. 44)
