Země si pro přijetí evropské měny mohla sotva vybrat horší dobu
Když estonský parlament před třemi týdny schválil rozpočet na rok 2011, museli si někteří komentátoři a analytici v Bruselu vyčistit brýle: potřebovali se přesvědčit, že nejde o tiskovou chybu. V záplavě hrozivých deficitů, které zachvátily celou západní Evropu, si totiž Estonci na tento rok odhlasovali schodek ve výši pouhých 1,6 procenta HDP. Mnohým čtenářům se tak zdálo, že šotek musel zlomyslně o jednu pozici posunout desetinnou čárku. Číslo ale sedí: pokud jde o veřejné finance, je v sedmadvacítce pobaltský tygr vůbec nejvzornějším žákem. „Každý, kdo sleduje zprávy o tom, co se dnes děje v EU, by měl pochopit, že deficit je třeba udržet tak minimální, jak jen to jde,“ vzkázal Evropanům Taavi Roivas, předseda finančního výboru estonského parlamentu. Bylo to jedno z jeho posledních vystoupení v roli muže, který má na starost mimo jiné nezávislou měnovou politiku. Úderem silvestrovské noci Taavi Roivasovi práce ubylo. Estonsko vstoupilo jako sedmnáctý člen do eurozóny, a napříště tak o jeho nové měně nebude rozhodovat Tallinn, ale Frankfurt nad Mohanem. Na svůj „E-Day“ se pečlivě připravilo. Centrální banka rozvezla do bankomatů i obchodů 45 milionů papírových eurobankovek a 194 miliony mincí, které si Estonci vyzdobili střídmým reliéfem mapy své země. Jako dárek od Evropské komise pak každá domácnost dostala šedivou plastovou kalkulačku se žlutými tlačítky, které převádějí estonské koruny na eura v kurzu 15,6466 ku jedné.
Modelka ve službách vlády
Společná evropská měna našla svou atraktivní tvář – propaguje ji totiž jednadvacetiletá estonská modelka Claudia Meriküla, známá již dokonce i z titulní stránky amerického vydání časopisu Vogue. Ve třech dvacetivteřinových videoklipech, které od listopadu běžely v estonské televizi, s patřičně nadšeným výrazem ve tváři „svým“ Estoncům sděluje, jak euro vypadá a jaké je na omak. Ministerstvo financí do propagace eura zaangažovalo ostatně ještě jinou estonskou celebritu: Jaaka Uudmäea, který v roce 1980 ještě v dresu se srpem a kladivem vybojoval zlatou olympijskou medaili v trojskoku. Ani půvab supermodelky, na niž jsou Estonci patřičně hrdí, ani startovací balíčky se sadou všech mincí za 21,50 eura, které se staly hitem letošních Vánoc, ale popularitu společné evropské měně v Estonsku nezaručí. I když se vládní kampaň na podporu eura oficiálně jmenuje Tere Euro (Vítej, euro), Estonci nové peníze příliš v lásce nemají. Jak ukázal společný průzkum Eurostatu a Gallupova ústavu loni v říjnu, vidí euro jako benefit jen 55 procent všech estonských obchodníků. Pro srovnání – na Slovensku to byly před dvěma lety dvě třetiny a ještě o rok dříve společnou měnu kvitovalo osm z deseti slovinských byznysmenů. Na rozdíl od našich východních sousedů a Slovinců, kde před vstupem do eurozóny v roce 2007 zavládla doslova eurománie, má někdejší „pobaltský tygr“ k evropské měně pořádně rezervovaný postoj. Estonci si pro přijetí eura těžko mohli vybrat horší dobu. Do kdysi elitního klubu stability a prosperity vstupují v čase, kdy se sotva dokázali oklepat z ekonomické krize a navíc za situace, kdy na sebe jako úplní nováčci v eurozóně budou muset okamžitě nabalit svůj díl finanční pomoci zadluženému Řecku a Irsku. „Stáváme se členy v té nejhorší možné době. Nemůžeme si být ani jistí, že v roce 2011 bude eurozóna vypadat tak, jak jsme si ji malovali. Přijdou reformy a změny, s nimiž nikdo nepočítal,“ shrnuje své obavy právník Anti Poolamets, který se postavil do čela kampaně proti zavedení eura. S tím souhlasí i Ivar Raig, profesor ekonomie tallinnské Severské akademie. „Zprávy z Bruselu Estonce zarmucují. Mají strach, že vstupují do měnového klubu, který se hroutí,“ vysvětluje. Nad jeho argumenty přitom nelze mávnout rukou a zařadit je do produkce euroskeptiků, kteří zkrátka společné měně nepřejí a házejí jí klacky pod nohy. Estonsko je totiž v jiné situaci, než bylo před zavedením eura Slovensko. Na rozdíl od Bratislavy spojil Tallinn svou ekonomiku s projektem společné evropské měny už před sedmi lety. V roce 2004 navázalo Estonsko svou korunu v pevném kurzu na euro, a splnilo tak těsně po vstupu do EU jednu z podmínek jeho přijetí. Učinilo ale tak automaticky – již v roce 1992 bylo Estonsko vůbec první zemí bývalého Sovětského svazu, která opustila rubl jako měnu společného ekonomického prostoru a dala přednost fixaci k německé marce.
Euro v krizi nepomohlo
Zatímco ale před sedmi lety sázka na euro platila za důležitý prvek stabilizace malé otevřené ekonomiky, kterou pobaltský premiant vždy byl, záhy se ukázalo, že propojení eura a estonské koruny naopak zemi zatáhlo o něco hlouběji do ekonomické krize. Estonsko nemohlo svou měnu devalvovat, a zvýšit tím svou konkurenceschopnost. Makroekonomická čísla tak psalo červeně nebývale dlouho. Někdejší premiant celého Pobaltí, který ještě v roce 2007 vykázal sedmiprocentní meziroční růst hrubého domácího produktu, předloni skončil s téměř čtrnáctiprocentní ztrátou. Rok 2010 zřejmě uzavře s dvouprocentním růstem, ovšem za cenu vysoké nezaměstnanosti. Ta podle odhadů analytiků tamní Swedbanky bude i letos atakovat hranici šestnácti procent, což je po Lotyšsku a Španělsku třetí nejhorší výsledek v EU. Zatímco letošní rok bude pro západní Evropu ve znamení boje s rozpočtovými deficity, Estonsko se stále bude potýkat s první fází krize: nízkou spotřebou domácností a jen pozvolna se zlepšující situací na trhu práce. A co je horší: situaci mu nijak neusnadní ani to, že lidé už budou mít v peněženkách jednotnou evropskou měnu. „Pokud vezmeme v potaz současnou globální ekonomickou situaci a prognózy, nelze očekávat výraznější pozitivní dopad na estonskou ekonomiku v důsledku přijetí eura,“ konstatuje ve své poslední zprávě Swedbanka. Ani pro letošní rok, první ve znamení evropské měny, nemá největší banka v zemi příliš příznivé zprávy. Propouštění a snižování nákladů sice udělalo z Estonska zajímavou zemi pro investory, ale efekt může vyšumět stejně rychle, jako loni dokázal do země přivést tolik potřebný kapitál. Firmy, které díky levnější pracovní síle rozjely vyšší výrobu, zřejmě narazí na to, že se nemohou opřít o další investice. „Ruku v ruce s pomalejším ozdravováním ekonomik, které jsou hlavními estonskými exportními trhy, se růst estonské výroby a vývozu v roce 2011 výrazně zpomalí,“ varuje Swedbanka. Zřejmě nejvíc by Estonsku pomohlo, kdyby euro zavedlo i Polsko, tradičně jeden z největších obchodních partnerů v Pobaltí. Jenže Varšava nikam nepospíchá a do klubu se chystá až po roce 2015.
Do nitra Evropy
Důvody pro zavedení eura v Estonsku jsou tak spíše politické než ekonomické a sám premiér Andrus Ansip vidí vstup do eurozóny jako poslední štaci na cestě evropské integrace. „Vstupem do měnové unie dosáhnou Estonci klidného přístavu, samotného jádra unie. To je asi nejdůležitější sdělení pro tamní voliče. Existují i ekonomické výhody, ale popravdě řečeno jich moc není,“ komentoval estonské vyhlídky Manfred Neumann, emeritní profesor Ústavu pro hospodářskou politiku Bonnské univerzity. Sousloví „klidný přístav“ je myšleno především geopoliticky. V zemi, kde žije čtvrtina Rusů s možnými silnými vazbami na Moskvu, je každé další navázání na evropské instituce vítaným nástrojem integrační politiky. O tom, že by z eurozóny Estonsko zase rychle vystoupilo, nikdo reálně neuvažuje. I největší skeptikové si na nové bankovky v peněžence nakonec zvyknou. „Ve srovnání s estonskou korunou jsou eura nezajímavá. Na těch bankovkách není nic krásného,“ říká Raul Eamets, profesor ekonomie z univerzity v estonském Tartu. A hned dodává, jak z toho ven: pokud možno je po kapsách nenosit vůbec. Když už je možné v Estonsku po internetu volit, proč datové sítě více nevyužít pro bezhotovostní platby? Stát by tím ušetřil 4,5 miliony eur ročně a ještě by se omezila šedá ekonomika, argumentuje Raul Eamets. Euro by tak konečně přirostlo Estoncům k srdci – především proto, že by se na něj nemuseli dívat.
Tabulka:
Vyhlídky estonské ekonomiky (meziročně, v %)
Roky 2009 2010* 2011* 2012* Růst HDP;13,9, +2,2, +4,5, +4,5 Nezaměstnanost; 13,9 17,8 15,5 12,5 Export zboží a služeb; 19,9 18,0 8,5 9,5 Schodek rozpočtu (v % HDP); –1,7 –1,5 –1,5 –0,5
Zdroj: Estonský statistický úřad, Swedbank *) odhad
