V záplavě všech slov, varování a hrozeb, které létají mezi Bruselem a Berlínem na jedné a Aténami na druhé straně, sílí emoce, ale ztrácejí se vyhlídky. Mezinárodní měnový fond před pár dny vydal studii, v níž připouští, že bazírováním na dosavadní variantě „kapitalismu výdajových škrtů“ sám zabíjí ekonomický růst. Už přinejmenším od ledna se objevují přiznání, že se MMF ohledně řecké krize pletl v otázce růstu ekonomiky, míry inflace, míry sociální soudržnosti, zkrátka skoro ve všem.
Nynější řecký dluh činí 180 procent HDP oproti 120 procentům z doby, kdy trojka začala Řecku „pomáhat“. K tomu platí, že většina z miliard na pomoc Řecku se zemi obloukem vyhnula a skončila u soukromých věřitelů, tedy vesměs u německých a francouzských bank.
Jinými slovy Řekové faktickým rozvalem svého státu „draze zaplatili za udržení bankovních systémů těchto zemí“, shrnuje situaci nobelista Joseph Stiglitz v britském Guardianu a dodává: „Tím spíš, že MMF a další oficiální věřitelé peníze, které po Řecku požadují, ve skutečnosti nepotřebují vlastně k ničemu jinému, než aby je mohli znovu půjčit Řecku.“ Pokud Řekové v referendu odmítnou další nátlak ze strany Bruselu a MMF, mohou podle Stiglitze získat příležitost „určovat sami svou vlastní budoucnost, která nemusí být tak prosperující jako minulost, ale zároveň bude mnohem nadějnější než mučení v současnosti“.
Ke stejnému závěru dospěl i další nobelista Paul Krugman na stránkách New York Times. Podle něj se Řekové odstoupení od eura nemusejí bát, protože v hluboké krizi už jsou a nic citelně horšího už nastat nemůže. Ale hlavně „podřízením se ultimátu trojky se Řecko s konečnou platností vzdá jakéhokoli předstírání, že je ještě svrchovaným státem“. Moc trhů nad Řeckem dle Krugmana „potrvá, dokud bude odstoupení od eura považováno za nemyslitelné“.
Zatímco desítky tisíc mladých lidí v pondělí v Aténách podpořily Tsiprase, starší lidé podle průzkumů mohou hlasovat pro věřitelskou trojku
A poukazuje na to, že cílem věřitelů je srazit Řeky na kolena. Týden bez přístupu k bankovním účtům a vyhlídka na zřeknutí se eura je může přimět, aby v referendu hlasovali pro další dohody. Tsipras tvrdí, že v takovém případě na požadavky věřitelů kývne. Ti ale trvají na tom, že nemohou věřit jeho vládě. „Vychází z toho tedy, že hlavním cílem věřitelů je vyvolat změnu vlády v Řecku,“ píše Krugman.
Zatímco desítky tisíc mladých lidí v pondělí v Aténách podpořily Tsiprase, starší lidé podle průzkumů mohou hlasovat pro trojku. Bez ohledu na vše kolem totiž stále ještě mají své penze a alespoň nějaké jistoty. Zatímco mladí jsou už beztak chudí a nezaměstnaní, a tak nemají co ztratit. Vyhlídky na konec eura, návrat k drachmě a možná další léta krize je tolik nelekají, naopak v nich vidí naději.
Ať už vnímáme řecké referendum jako návrat k přímé demokracii nebo jako Tsiprasův alibistický pokus vyhnout se důležitému rozhodnutí, lze předpokládat, že se po něm řecká společnost ještě více rozštěpí. A první spekulace opatrně naznačují, že pokud se výsledek nebude západním věřitelům líbit, může zasáhnout armáda. Řecké drama ani náhodou nekončí.
Autorka je komentátorkou Literárních novin
Čtěte také:
Řecko požádalo MMF o odklad splátky. Naposledy nesplatila dluh Zimbabwe
Záchranný program pro Řecko v úterý končí, euroskupina jej neprodlouží
Tsipras věří, že lid odmítne věřitele. Rostou obavy z finančního chaosu
