Tereza Spencerová: Dohoda aneb Kdo je kdo v Sýrii

Rakká, „hlavní město“ Islámského státu v Sýrii, by se mohlo stát obdobou německého Torgau, kde se v dubnu 1945 setkaly sovětské a americké jednotky, rozpůlily ve dví zbývající armádu nacistického Německa, a fakticky tak ukončily druhou světovou válku. Tak se krátce před sobotním „ukončením nepřátelských akcí“ v Sýrii rozmáchl jeden z komentářů listu Washington Post. Je to vize lákavá, ale zároveň dost odvážná.

Faktem je, že dohodou mezi Ruskem a USA jako by skončily vleklé diskuze o tom, kdo je v Sýrii „terorista“ a kdo jen „umírněný terorista“. Nyní je situace jasná, neboť dohoda velmocí staví všechny ozbrojené i politické skupiny před srozumitelnou volbu: buď se přidáte, akceptujete příměří a stanete se legitimními účastníky budoucího politického procesu, anebo se přesouváte na seznam „teroristů“.

A jako takové vás mohou bombardovat Rusové, Syřané i Američané. Bojiště se „pročistí“ už tím, že mnohé skupiny zpřetrhají své dosavadní vazby na radikály. Ti se ocitnou takříkajíc nazí, tedy bez krytí různými „umírněnými“, kteří jim obvykle sloužili především jako lidské štíty.

Využití příměří

Není divu, že této nabídky využilo ještě před zahájením „příměří“ bezmála sto skupin, další desítky se přidaly o víkendu, několik měst, která byla dosud pod správou vlastních ozbrojených milicí, dobrovolně otevřelo brány syrské vládní armádě.
Válka mezitím pokračuje.

Fronta an-Nusrá, syrská franšíza al-Káidy, využila sobotního zastavení ruských náletů k masivním útokům na Kurdy u tureckých hranic. IS reagoval podobně a Islámská fronta, kterou Západ poslední tři roky zkoušel vydávat za „umírněnou“, v sobotu ostřelovala rezidenční čtvrti Damašku a zabila nejméně 20 civilistů.

Lze navíc očekávat, že al-Káida, IS i další šiřitelé extrémního džihádu v nejbližších dnech posílí. Budou se k nim přidávat bojovníci jiných skupin, které znechutí „appeasement“ jejich velitelů. Mnoho možností jim nezbývá – pro tisíce zahraničních džihádistů je boj do posledního dechu jedinou volbou. Návrat domů slibuje většině z nich v lepším případě mučení a vězení a kapitulace v Sýrii nebude o moc lepší variantou.

Další komplikaci naznačil Barack Obama, když úspěch či neúspěch dohody hodil plně na bedra Moskvy a Damašku. Může to být jen další ze série projevů na téma „za všechno může Putin“. Ale Obamova slova lze chápat i jako nepřímé přiznání, že Washington nechce (nebo není s to) ovlivnit vojenské plány svých „spojenců“, především Turecka a Saúdské Arábie.

Ti mají v Sýrii své tužby, kvůli nimž otevřeně podporují IS nebo al-Káidu. „Nadcházející dny budou kritické a svět bude vše sledovat,“ varoval Obama a lze s ním jen souhlasit. V každém případě ale dohoda velmocí o Sýrii v dohledné době ukáže, kdo je kdo v tamním komplexním konfliktu. Tím naznačí rozložení budoucího politického spektra. A to je pokrok sám o sobě.

Autorka je komentátorkou Literárních novin

Čtěte také:

Křehké příměří v Sýrii zatím odolává, i když ho mohli porušit Asad a Rusko

Bývalý izraelský generál: Rusko v Sýrii působí jako zmatený medvěd