Byla to sláva adekvátní významu okamžiku – Barack Obama se v pátek nad ránem v živém projevu bezprecedentně ocitl v íránské televizi. A když oznamoval, že bylo dosaženo „historického porozumění s Íránem“, tisíce mladých Peršanů si s americkým prezidentem na obrazovce nadšeně fotili selfies a slavili v ulicích.
Írán a šest světových mocností plus EU oznámily politickou dohodu o konečném urovnání íránské jaderné otázky. Je mnohem podrobnější, než se předpokládalo. Teherán mimo jiné souhlasil s desetiletým mezinárodním dohledem nad svým jaderným programem, zavázal se obohacovat uran jen v jednom zařízení a navíc jen na 3,5 procenta, což postačuje pro využití v energetice, a kývl i na to, že na deset let omezí počet centrifug na pět tisíc a významně sníží zásoby nízkoobohaceného uranu. Pět stálých členů Rady bezpečnosti OSN plus Německo se výměnou za to zavázalo postupně zrušit sankce proti íránskému bankovnímu a ropnému sektoru.
Drtivá většina světa dohodu vítá, kritika zaznívá vlastně jen od amerických neokonzervativců a některých arabských diktatur, které se bojí posilování íránského vlivu.
Nejhlasitějšími odpůrci jsou ale izraelští jestřábi v čele s premiérem Benjaminem Netanjahuem. Ten na strašení „íránskou bombou“ staví svou politiku už skoro dvě dekády a nyní – při vidině ztráty své oblíbené hračky – propadá neklidu a varuje, že smlouva umožní Íránu „do roka“ vyrobit jadernou zbraň, ondy hrozí roztočením regionálních závodů ve zbrojení nebo rovnou že „ohrožuje přežití země“. Izraelský zpravodajský Ynet News nicméně v komentáři konstatuje, že smlouva – se všemi svými bezpečnostními zárukami a mezinárodními dohledy – je pro Izrael více než dobrá a židovský stát se s ní naučí žít. „Nemohli jsme dosáhnout lepšího výsledku, ani kdyby Izrael, USA a další státy zaútočily na íránská jaderná zařízení. I kdyby se totiž útoky povedly, íránský vojenský jaderný program by zdržely na kratší dobu, než nyní dohodnutých deset let,“ podotýká.
Normalizace vztahů v ekonomické oblasti
Pokud bude dohoda bez ohledu na Netanjahua či republikánský Kongres do konce června opravdu podepsána, následovat bude postupná normalizace vztahů Západu s Íránem. Především v ekonomické oblasti. Například EU by v Teheránu mohla najít potenciální zdroj surovin pro neustále omílané, ale nenaplněné snižování energetické závislosti na Rusku. A návrat íránské ropy na světové trhy nejspíš dál stlačí současné nízké ceny.
Dopady mohou být dramatické. Například Saúdští Arabové už nebudou s to řídit dál svou nynější ropnou cenovou válku; přitom už nyní poznávají život v rozpočtovém deficitu, potlačují sociální nepokoje nebo bojují proti džihádu. Jejich aktuální válka proti Jemenu tak může být tím posledním krokem, jaký kdy vědomě učinili. Problémy možná až neřešitelné vyrostou pro americký fracking, Rusko si zase nastavilo státní rozpočet na ceně 50 dolarů za barel, ale není jisté, zda to není odhad až příliš optimistický. Jinými slovy, dohoda o íránském jaderném programu je z těch, které mohou ovlivnit celý svět.
Autorka je spolupracovnicí redakce
Čtěte také:
Obama: Dohoda o íránském jaderném programu je velmi výhodná
Netanjahu: Dohoda s Íránem spustí na Blízkém východě závody ve zbrojení
