Rusko se nikdy netajilo tím, že podporuje režim Bašára Asada, zbraně do Damašku dodává už dekády na základě řádných dohod. A s nimi vysílá i značné počty „vojenských instruktorů“, ať z řad pravidelné armády nebo žoldnéřských agentur. Je proto otázkou, proč západní politici a mediální mainstream věnují v posledních týdnech ruským dodávkám do Sýrie takovou pozornost.
Odpověď podle všeho spočívá v tom, že Rusko změnilo strategii. Vedle zbraní a spekulací kolem „zelených mužíčků“, kteří se po Krymu měli zjevit i v Sýrii, se totiž zdá prokázané, že u syrské Latakie buduje Moskva i nové letecké a jiné základny. Argument přitom převzala od Obamovy administrativy: boj proti Islámskému státu.
Nyní ale nejsme svědky prostého zvyšování vojenské pomoci vládě v Damašku, ale spíš čistě politického tahu, který má do budoucna zajistit ruské zájmy v Sýrii a tím i strategicky významné Levantě.
Celou operaci Rusku významně usnadňují Američané se svými spojenci z Turecka či Perského zálivu, jimž v syrské válce od samého počátku chybí strategie, taktika i nutná shoda na společných cílech. Pod jejich vedením pak logicky „válka proti Islámskému státu“ po roce k ničemu nevede, o konci války v Sýrii ani nemluvě.
Odhazování humanismu Na stranu Ruska se teď staví už i západní Evropa, která pod tlakem imigrační vlny odhazuje všechny své vzletné výdobytky počínaje Schengenem a konče humanismem. Třeba Německo už ruský postup v Sýrii otevřeně podporuje, stejně se vyslovilo třeba Španělsko či Rakousko. Britům už by Asad nevadil ani v budoucí „prozatímní vládě“.
Totéž si nejspíš myslí i většina EU – pohled na uprchlíky a zároveň na americké manévrování v Sýrii, jehož cílem rozhodně není ukončení války, nutí Evropu jednat sebezáchovně bez ohledu na tradiční transatlantické vazby. Koneckonců Washington se nad imigrační vlnou v Evropě, kterou sám z valné části vyvolává, příliš nevzrušuje.
Přečtěte si: Moskva hostí separatisty. Přijeli Katalánci, Irové i Havajci
Putin otevřeně využívá rozkolu v řadách Západu a už několik měsíců dává dohromady mezinárodní koalici k ukončení války. Na návštěvách v Moskvě se už protočili lídři Saúdské Arábie, emirátů, Egypta a dalších arabských zemí, na nynějším Valném shromáždění OSN v New Yorku jsou naplánována jednání Putina s tureckým prezidentem Erdoganem i izraelským premiérem Netanjahuem, to vše pod heslem „konečné porážky IS“.
Takto formulované agendě se USA nemohou bránit dlouho, a tak už v minulém týdnu své postupy v Sýrii koordinovala ministerstva obrany USA a Ruska, do Moskvy zajela delegace CIA, aby dojednala spolupráci s ruskou FSB. Ve hře totiž není jen válka v Sýrii a případné posílení ruské role v regionu, ale i hrozba, že Barack Obama vstoupí do dějin jako prezident, který sice dostal nobelovku za mír, ale zároveň odmítl pomoci vyřešit jednu z největších humanitárních katastrof v moderních dějinách. Taková kaňka!
Autorka je komentátorkou Literárních novin
Čtěte také:
Ukrajina rozšiřuje protiruské sankce, reaguje prý na volby v Donbasu
Rusko postavilo na hranici plot proti východoukrajinským povstalcům
