Zatímco o okolnostech tragédie malajsijském boeingu sestřeleného nad Ukrajinou ani po roce nevíme nic jistého, v případě ruského airbusu nad egyptskou Sinají se zdá být jasno už po týdnu. Nejprve se k odpovědnosti za smrt 224 lidí přihlásila sinajská franšíza Islámského státu. Pak USA zmínily existenci satelitního snímku s „tepelnou explozí“. A vzápětí Británie po pár dnech zvažování nabídla odposlechy velitelů IS.
Britský premiér si v pátek telefonoval s ruským prezidentem, který o pár hodin později nařídil „dočasně pozastavit“ lety do Šarm aš-Šajchu, čímž de facto potvrdil verzi teroristického útoku. A v sobotu vše podpořily ještě záznamy z černých skříněk.
Už jen fakt, že různé strany, byť se snahou neztratit tvář před „ruským nepřítelem“, vstupovaly do děje a pomáhaly, napovídá, že určitá spolupráce mezi Západem a Ruskem možná je. Sinaj totiž není Donbas a hrozba terorismu se na rozdíl od strategických šachů na západní ruské hranici týká celého světa.
Zároveň se rojí spekulace, jak Rusko zareaguje na útok očividně spjatý s jeho válkou v Sýrii. Třeba britský The Independent soudí, že si Putin nyní musí vybrat, zda nálety v Sýrii ukončí, nebo naopak sáhne po eskalaci. The Guardian má pro změnu za to, že ruská generalita útoky v Sýrii nejen vystupňuje, ale rozšíří je i do Iráku, k čemuž má mimochodem už i oficiální „zvací dopis“ z Bagdádu.
Rusko nemá sílu
Možné je samozřejmě všechno, ale ruské nálety se už nyní svou četností i oficiálně deklarovaným množstvím zasažených cílů blíží k zápisu do Guinnessovy knihy rekordů. A na pozemní operaci, která by podpořila ofenzivu syrské armády, Hizballáhu, íránských gardistů a dalších „koaličních“ sil, možná Rusko nemá ani sílu.
A tak je velmi pravděpodobné, že vše zůstane „při starém“, i když Putin by asi dokázal svým občanům vcelku snadno „prodat“ i plnohodnotnou válku – Rusové se v posledních letech vezou na sílící vlně patriotismu, a tak budou z tragédie na Sinaji obviňovat teroristy nebo Západ, ale sotva přitom najdou nějakou chybu na Putinovi. Nejdůležitější otázkou je, zda „kauza Sinaj“ dokáže naladit alespoň neveřejnou, ale zato funkční spolupráci mezi Západem a Ruskem v boji proti terorismu.
Zatímco Západ stále hledá, čím se vymezit proti Rusku, teroristé mezi námi nerozlišují.
Navenek ať se obě strany klidně dál zasypávají propagandistickými bombami, co se do nich vejde, v zákulisí by ale měly koordinovat postupy. Zatímco Západ neustále hledá, čím by se mohl vůči Rusku vymezit, teroristé mezi námi nerozlišují. Lídr al-Káidy Zavahrí před pár dny vyzval sunnitské muslimy ke sjednocení a boji proti „křižákům ze Západu a Východu“.
„Američané, Rusové, Íránci, alávité a Hizballáh svou válku proti nám koordinují,“ zdůraznil Usámův nástupce. „Copak opravdu nejsme s to ukončit vzájemné boje a zaměřit všechny své síly proti nim?“ Al-Káida tak na jedné straně přiznává roztříštěnost islamistických sil, na straně druhé my na nejednotnosti svých sil bezmála bazírujeme. A tak se vnucuje otázka, kdo dokáže sjednotit šiky dřív? My, nebo oni?
Autorka je komentátorkou Literárních novin
Čtěte také:
Černé skříňky ruského letounu prý na 90 procent zaznamenaly výbuch bomby
Pád ruského letadla: egyptští vyšetřovatelé analyzují neznámý zvuk
