Stačilo, aby se ve vodách Středozemního moře v jediném dni utopilo na tisíc lidí, a EU se rozkmitala. Dva summity v rychlém sledu uctily necelou minutou ticha památku obětí touhy po lepším životě v Evropě. A shodly se na navýšení zdrojů pro ochranu evropských hranic pod hlavičkou agentury Frontex. Podle Amnesty International tím EU nechce „zachraňovat životy, ale jen svou tvář“. Mandát Frontexu totiž končí právě u ochrany evropských hranic.
Pátrání po uprchlících a jejich záchrana je jen potenciální „nadhodnotou“. Ochrana Evropy je přitom pojímána jednoznačně represivně; spočívá ve vyhledávání a ničení plavidel na základě společné obranné a bezpečnostní politiky.
Jednotná unijní migrační politika má být přijata až v červnu. A není vůbec jasné, v čem bude spočívat. Výsledkem bude nutně nějaký kompromis kulhající na obě nohy – i kdyby Evropská komise přišla s jasným plánem, je očividné, že migrací nejpostiženější státy na jihu kontinentu nemusejí s plánem souhlasit, natož se jím řídit. Mezitím se Evropou šíří nepokrytý rasismus.
Dva nejpopulárnější dubnové italské tweety zněly: „Sedm set utopených – příliš dobré, než aby to byla pravda“ a „Kéž by se utopila celá Afrika“. Britský deník The Sun zase imigranty považuje za „šváby“ a volá po dělových člunech, které by kocábky s uprchlíky potápěly rovnou na moři, pěkně daleko od Pevnosti Evropa. A to nemluvíme o tom, že hlavu dnes zvedá antisemitismus a islamofobie už se v podstatě stala součástí „slušného vychování“.
Summity se na konci dubna rozhodly rovněž pro vojenskou a pohraniční spolupráci se státy, odkud imigranti přicházejí a jimiž procházejí. Předpokládá to mimo jiné čilou kooperaci s Eritreou, jednou z nejhorších diktatur současnosti, která vévodí všem myslitelným žebříčkům porušování všech myslitelných práv. Předpokládá to také součinnost se zeměmi kolem Libye, když už si Západ svrhl a ubil Muammara Kaddáfího a likvidací libyjského státu spustil přívaly migrantů do Evropy.
Při tom všem ale EU v otázce migrace dál zapřahá vůz před koně – souběžně s pokračujícími proklamacemi o humanitě a evropských hodnotách odmítá přiznat, že velká část migrantů kvůli prosté záchraně života prchá ze zemí, v nichž Západ rozpoutal své války a zničil funkční státy jen proto, že se zrovna komusi znelíbily. Nově k nim můžeme přiřadit i Jemen, kde útočící Saúdská Arábie s podporou USA, Francie a Británie zabíjí civilisty po tisících, blokuje dodávky potravin i přístup k humanitární pomoci.
Dokud si Západ otevřeně nepřizná svůj podíl na problému migrace a nepokusí se o nápravu, budou všechna řešení polovičatá a marná. Zplihlé, vlnami Středozemního moře dávno zalknuté mantry o evropské humanitě mezitím znějí stále falešněji.
O autorovi| Tereza Spencerová, Autorka je komentátorkou Literárních novin
