Nadace Terezy Maxové dětem pomáhá již řadu let dětem v českých ústavech. Za tu dobu se stala respektovanou a prestižní organizací. Její duší a srdcem je ředitelka nadace Terezie Sverdlinová. Ta začala pro nadaci pracovat ještě během svých studií a dnes stojí v jejím čele. V současnosti se nadace připravuje na náročné období, které čeká tuzemskou péči o děti bez rodinného zázemí.
Foto: Petra Zapletalová
Premiér Nečas avizoval před časem plán zrušit do roku 2014 kojenecké ústavy a ústavy pro nejmenší děti a od roku 2016 ostatní dětské domovy. Je to podle Vás reálné?
Já si myslím, že úplné zrušení ústavů v daných termínech reálné není. Systém, který je třeba zrušit, zde fungoval desítky let a tak přenastavit jej a modernizovat bude trvat déle. Na druhou stranu velmi vítám snahy s aktuálním stavem něco udělat a systém modernizovat.
Co bude při realizaci plánu nejtěžší?
Změnit myšlení aktérů systému. Vést skutečnou diskusi o zájmech dětí, naslouchat si a postavit dítě do centra pozornosti. Ne jen dospělé.
Již pro první etapu bude potřeba na 500 nových pěstounů. Bude je mít Česká republika k dispozici a budou dostatečně kvalitní?
Vezmeme-li v potaz, že v České republice je aktuálně přibližně 9 tisíc pěstounských rodin, pak navýšení o 500 není zase tak nereálné. Je však třeba pěstouny dobře připravit a co víc – nabídnout jim kvalitní služby, doprovázení a zajistit i systém kontroly. Pokud stát nezajistí všechny tyto mechanismy, je pravděpodobné, že bude docházet k selhávání. V nadaci se proto již několik let zabýváme adresnou podporou neziskových organizací, které suplují stát v podpoře služeb a doprovázení. Nicméně chci věřit, že pokud se podaří prosadit novelu zákona o sociálně právní ochraně dětí, tak budou vytvořeny podmínky pro kvalitnější fungování systému v dané oblasti.
Někteří odborníci z oblasti péče o děti hodnotí plán kriticky, proč je podle Vás lidmi, kteří s dětmi pracují, plán někdy nepříznivě přijímaný?
Samozřejmě záleží na tom, jestli se jedná o odborníky, kteří desítky let pracovali přímo v ústavech nebo ty, kteří se angažovali na poli neziskového sektoru, byť i zde najdeme kritiky, je jich však výrazně méně. Já myslím, že je to pochopitelné. Pro mnohé jsou to léta života a práce, kterou zasvětili činnosti v rámci systému, kterému věřili, byť se mnozí netajili tím, že má chyby a trhliny. Nyní se jasně a dost razantně stanovil nový směr, kterým se stát chce vydat a oni mají mnohdy pocit, že jejich argumenty nejsou dost slyšet. Proto jsme ve spolupráci s vydavatelstvím Publicon přišli koncem roku 2011 s novým projektem – Edicí Otvírame – která dává prostor všem aktérům systému, aby otevřeně formulovali svou podporu či kritiku, zkušenosti či doporučení. Již vyšla dvě čísla a v tisku máme třetí. Pro zájemce je ke stažení na našich stránkách.
Ministerstvo práce a sociálních dětí avizuje, že se bude snažit udržet maximum dětí v původní rodině. Naučí se to pracovníci, kteří byli dlouhá léta naučení děti odebírat?
Pokud se podaří najít kvalitní alternativu, tak určitě ano. Už nyní má řada sociálních pracovníků vybudované nadstandardní vztahy s neziskovými organizacemi, které pomáhají situaci v rodinách řešit. Bude-li stát věnovat nejen pozornost, ale i finance do podpory prevence a náhradní rodiny, určitě se časem nastavení úředníků změní.
Zmínila jste již publikační projekt, jakými dalšími aktivitami může Nadace Terezy Maxové dětem přispět k transformaci péče o děti v České republice?
Nadace Terezy Maxové dětem mimo projekt Edice Otvíráme podporuje prověřené partnerské neziskové organizace, které se věnují náboru, přípravě a zejména doprovázení náhradních rodičů, kteří by se měli stát alternativou ústavní výchovy. Současně podporujeme i pilotní projekt, který už nyní zkouší otestovat možná rizika a slabiny nového systému. Výstupy následně poslouží „decision makerum“, kteří budou mít takto možnost upravit a doplnit metodiky, podle nichž se novela bude provádět.
Kritici změn upozorňují, že například o postižené děti nebudou mít pěstouni zájem. Souhlasíte s tím?
Je možné a dost pravděpodobné, že se uvádění novely do praxe bude potýkat s problémy, zejména v počátku, kdy bude platit. Může se stát, že pro děti, zejména ty postižené, nebude hned připraven optimální počet vhodných pěstounů. Sama jsem však navštívila několik pěstounských rodin s postiženými dětmi, které mi jsou důkazem, že přijmout dítě s handicapem není nic nereálného.
Další argument je, že většinu dětí dají do ústavů sami rodiče. Může tento přístup změnit jen lepší práce terénních pracovníků?
Když se podíváte na statistiky, většina dětí je do ústavů umístěna z rodin, které se potýkají se sociálními problémy. Kdyby měla rodina dostatečnou podporu a stát investoval prostředky do prevence, terénní práce a doprovázení - situace by byla jiná. Z naší práce mnohdy vidím, jak se zbytečně děti odebírají rodinám jen proto, že nemají například na elektřinu. Přitom jedno dítě v ústavu stojí přibližně 25 tis měsíčně. Systém je v daném ohledu velmi špatně nastavený.
Změny kritizuje také řada krajských politiků, přitom právě na práci krajů bude do značné míry úspěch reformy péče o děti záviset. Znáte z krajů i pozitivní příklady pozitivního přístupu k plánovaným změnám?
To ano. Právě například v Pardubickém kraji či Moravskoslezském kraji se pilotně zkouší projekt pěstounské péče na přechodnou dobu, který by měl platit po přijetí novely. Hlavním cílem je zjistit a nastavit, jaké služby a v jakém rozsahu je děti a rodiny potřebují. Projekt tedy konkrétně pomáhá probíhající transformaci systému péče o ohrožené děti. Bez podpory ze strany kraje by to nebylo možné.
Za dva roky jsou volby, kde se očekává změna složení vlády. Neobáváte se, že případná levicová vláda by mohla rušení ústavů zastavit?
Aktéři napříč celým spektrem se shodují na tom, že aktuální systém péče o děti není dobrý a je třeba jej změnit. Je možné, že za dva roky se situace politicky změní, chci však věřit, že to nebude znamenat, že se dítě z centra dění opět dostane na jeho okraj.
Téma péče o děti se díky chystaným revolučním změnám dostalo do centra pozornosti. Projevilo se to i na zvýšeném zájmu dárců a veřejnosti o práci Vaší nadace, které se této oblasti věnuje?
Zvýšený zájem dárců a zejména veřejnosti vnímám zejména ve snaze zorientovat se, co se děje, co změny přinesou a zda-li budou k lepšímu. Proto jsem moc ráda, že máme možnost předat ucelené, poctivě zpracované informace k problematice ve formě Edice Otvíráme.
V řadě případů se děti dostávají do ústavů spíše ze sociálních důvodů. Jak se na tom projevila ekonomická krize posledních let, nezhoršila situaci?
To bezesporu. Ekonomická krize zhoršila situaci. Naše reakce na daný stav bylo zřízení Fondu pomoci, který podporuje rodiny, kterým hrozí odebrání dítěte ze sociálních důvodů. Podmínkou udělení podpory je doporučení orgánu sociálně-právní ochrany dětí.
Terezie Sverdlinová
Narodila se v Zábřehu na Moravě. Vystudovala politologii a mezinárodní vztahy na Univerzitě Karlově. Ještě na škole začala pracovat v Nadaci Terezy Maxové. Postupně působila jako šéfka marketinku nadace a později se stala její ředitelkou. Ve volném čase ráda cvičí jógu, chodí za kulturou a objevuje kouzlo Asie.
