Exekutoři státu ušetří miliardy korun ročně. Nyní hrozí, že jejich profese úplně zanikne
Vláda projednala senátní návrh takzvané teritoriality soudních exekutorů a vydala souhlasné stanovisko.
O co v návrhu jde? Vládní strany se v koaliční smlouvě dohodly, že „exekutoři nesmějí být vzájemně si konkurujícími podnikateli usilujícími o získání co nejvíce exekucí. Má jít o zástupce státu objektivně vykonávající právo a šetřící práva jak věřitele, tak dlužníka“.
Vládním stranám jde tedy o nezávislost a nestrannost soudních exekutorů, tedy osob, na které stát převedl část své moci.
Dosud si veřejnost pod pojmem exekutor představí hordy vykonavatelů, které bez milosti zabaví vše, co má nějakou hodnotu, a bez ohledu na vlastníka zabavených předmětů majetek vydraží. Výtěžek použijí na své náklady. Hordy útočí vždy z opačného konce republiky, odeberou bezcennou věc, tím obejdou zákonné omezení cestovních výdajů, a pokud nezaplatí za povinného ostatní členové domácnosti, kterým se umožní si urychleně vypůjčit, zmizejí. Nad činností exekutorů kontrola nebyla, komora chránila své členy a ministerstvo je bezzubé. Soudy, ačkoli dohlížet mohou, právě pro chybějící teritoriální princip nemají celkový přehled nad chováním svého exekutora. Ministerstvo spravedlnosti podává na exekutory množství žalob, jenže neřeší věci zásadní, ale drobné. V tomto vakuu tedy vznikla mafiánská propojení, jejichž cílem je bezohledná maximalizace zisků zneužívající široké pravomoci soudních exekutorů.
Korupční prostředí, nebo mafie?
O nestrannosti a nezávislosti soudních exekutorů (rozhodnutí exekutora je rozhodnutí soudu) v současném konkurenčním systému nemůže být řeč, protože volná soutěž mezi exekutory způsobila podřízení naprosté většiny exekutorů zdroji obživy - advokátům, vlastníkům portfolií pohledávek a všemožným šmelinářům s desítkami tisíc podivně vzniklých pohledávek. Tito zadavatelé si jednak vymohli, že exekuce pro ně bude zdarma, a to i v případě, když se nic nevymůže, a jednak plně ovládají činnost exekutorských úřadů. Je také rozšířenou praxí, že správci pohledávek požadují od exekutorů i úplatek za předání pohledávek k vymáhání, ačkoli se nepochybně jedná o úplatkářství ve smyslu § 331 trestního zákona.
Úplatky dosahují i 50 procent z odměny exekutora. V dalších případech velkosprávci pohledávek exekutorský úřad prostě obsadí, což se týká minimálně deseti procent úřadů, a to spíše těch nejagresivnějších a největších. Případ prorůstání do exekutorského úřadu řešil i trestní soud ve věci advokáta Paľka, kterému mimo jiné svěřila pohledávky za televizní poplatky k vymáhání Česká televize. Zákonitým důsledkem prorůstání mafií do exekutorských úřadů je zvýšená agresivita vůči povinným, překračování rámce zákona, umělé navyšování odměn a nákladů a promyšlený lobbing směrem ke státní správě. Snahy poslanců i ministerstva spravedlnosti o dílčí změny zákona jsou samozřejmě bezzubé, protože zločin je vždy před zákonem.
Zájem o odvrácení nějaké úpravy zákona je přímo úměrný úvahám mafií, jak zákon obejít.
Že mafie svými postupy poškodí pověst ostatních exekutorů, je nezajímá. Také jsou vždy napřed před jakoukoli zákonnou úpravou směřující k odstranění škodlivých postupů.
Nové a nové úpravy zákonů omezují vymahatelnost práva „rozumných“ oprávněných, kteří vyhledávají rozumné exekutory a jejichž cílem je vymoci pohledávky s přiměřenými náklady, a nikoli vytřískat co nejvíce. Propojením kapitálu, advokáta a exekutora vzniká velice nebezpečný konglomerát, který pracuje ve vzájemné spolupráci na drancování povinných a na vzniku nových pohledávek v průběhu vymáhacího procesu. Dovedete si představit, že by soudce v civilním řízení stačil zadlužit žalobce, zapisovatelku i studenty sledující proces v rámci povinné praxe?
Pohledávkové lobby je celkem lhostejné, zda společnost doplácí na její drancovací kolečka, a obdobně jako před bankovní krizí a privatizací v 90. letech se jenom čeká na opravdu velký malér. Přitom zcela jednoduché řešení, jak přetnout drancovací kolečka, je zavedení teritoriality, tedy principu, kdy exekutoři budou pověřováni podle předem známého pořadí, ale nebude možné jej obejít tzv. volbou exekutora, takže exekutor nebude vděčný za dodané pohledávky a naplněním principu nestrannosti a nezávislosti bude moci dodržet zákon. Námitky různých lobby a analýz, že klesne vymahatelnost, jsou nepodložené. Ano, klesnou pouze výnosy z drancovacích koleček, ale to je žádoucí. Exekutor bude činný v omezeném teritoriu, bude jej znát a také zaniknou velkoúřady, takže se exekutor bude moci osobně svým spisům věnovat. Bohužel se významně sníží zisky vlivné pohledávkové lobby, ale to je také společensky přínosné.
Drancovací kolečka
Samozřejmě klesne počet dluhových pastí, protože postupně věřitelé přijmou odpovědnost a nebudou půjčovat či nabízet služby každému. Proti teritorialitě zásadně vystupují členové strany ANO, ač koaliční smlouvu s principem teritoriality uzavřeli. Pokud k teritorialitě nedojde, lze předpokládat, že profese soudního exekutora postupně zanikne. Již nyní je velmi obtížné do profese vstoupit, protože společenská prestiž je záporná, odměny klesají, vymožitelnost vlivem různých novel klesá, trh je rozdělen a nový exekutor obvykle nemá na úplatky, aby dostal pohledávky k vymáhání. Esenciální součást odměny za práci je mzda, ale také ocenění veřejnosti.
Co mají exekutoři? Stejně jako kati pouze opovržení, ale na rozdíl od katů minimální odměnu.
Exekutoři přinášejí službu veřejnosti tím, že veřejnost ví, že za dluhy se má platit, ale politici touto službou opovrhují. Náklady na tuto službu jsou pro stát nulové, protože stát převedl tuto službu na exekutory, kterým ovšem neustále podráží nohy. Jednak zákony na ochranu dlužníků, jednak přesvědčováním, že exekutoři jsou špatní a je třeba ten vřed odstranit (náměstek ministryně spravedlnosti v pořadu ČT OVM dne 8. 2. 2015), a jednak neschopností eliminovat ty exekutory, kteří překračují zákony. Kdyby někdo vyčíslil, kolik by stála stát kampaň, že dluhy se mají platit, místo zákona, kterým byli zřízeni v roce 2001 soudní exekutoři, došli bychom při obvyklé efektivitě státních investic do reklamy (Czech made, Jezte ryby) k minimálnímu úspěchu, avšak za miliardy ročně. Tak za tuto úsporu by alespoň částečná podpora, byť jen verbální stála. l *
Exekutoři přinášejí službu veřejnosti tím, že veřejnost ví, že za dluhy se má platit, ale politici touto službou opovrhují.
O autorovi| Václav Herz, spolupracovník redakce
