Americké námořnictvo dostane hračku. Automatickou a ozbrojenou
Jednoho osudného dne byl firmou Cyberdyne Systems spuštěn počítačový systém Skynet. Měl převzít kontrolu nad vojenskými prostředky USA, včetně „neviditelných“ letounů B-2 Spirit s jaderným arzenálem, aby nemohlo dojít k nechtěné lidské chybě… K té největší však došlo. Jakmile Skynet nabyl vlastního vědomí, rozpoutal nukleární válku – a za přispění strojů vyhladil lidstvo. Taková je zápletka filmové trilogie Terminátor. Leč nahlédněme do nynější reality. Koncem loňského roku odkryla společnost Northrop Grumman svůj nejnovější projekt: bezpilotní letecký prostředek X-47B Pegasus. Jistě, automatizovaných letounů je na světě spousta, ovšem tahle novinka se trochu liší. Má pumovnici. A v ní budou i bomby.
Z korábu do celého světa
Drobeček s rozpětím devatenáct metrů vyroloval z hangáru 16. prosince 2008. Nyní jej čekají tři roky zkoušek na základně Edwards, testy na moři jsou plánovány na listopad 2011. „Odhalení letounu X-47B značí změnu v námořním letectví, která byla možná díky vizím a přístupu US Navy,“ řekl Scott Winship, viceprezident korporace Northrop Grumman. Tato firma vyhrála předloni zakázku na automatizovaný experimentální letoun, který by byl sám schopen přistávat na letadlových lodích, plnit průzkumné mise, ale i bezpilotní útoky. V programu Joint Unmanned Combat Air Systems (J-UCAS), na němž se podílela i armádní výzkumná agentura DARPA, firmy Dell, GE Aviation, Honeywell, Eaton Aerospace nebo Lockheed Martin, byl zmíněný „terminátor“ úspěšnější než jeho sok od Boeingu s označením X-45. Bojové stroje by měly být do služby zařazeny před rokem 2020. „Nový X-47B ukáže, jak mohou bezpilotní stroje operovat z paluby, což je prvním nezbytným krokem k rozšíření dosahu letadlových lodí kamkoli ve světě,“ vysvětluje kapitán Martin Deppe, programový manažer amerického námořnictva. Inteligentní Pegas byl vyroben s ohledem ke službě na plovoucích letištích: nepoškodí jej slaná voda, má sklápěcí křídla a ani elektronika by neměla kolidovat s elektromagneticky „nabitým“ prostředím lodních pevností.
Dlouhá historie, zářná budoucnost ===== ? =====
Autonomní prostředky bývají pro obranný průmysl výzvou. Jejich vývoj lze vysledovat až k německé létající pumě V1. A prakticky od počátku letectví uvažovali konstruktéři, jak vyměnit chybující „lidský činitel“ za automat, jenž by splnil misi bez riskování života. „Úspěšný útočný ,unmanned aircraft‘ musí být schopen nezávisle na lidské obsluze vyhledat cíl a způsobit mu co největší škody. Návrat na vlastní území bez poškození je bonusem, který lze často oželet. Cena za ztrátu útočného automatu bývá ,obvykle nižší‘ než ztráta zkušeného bojového pilota,“ míní kybernetik Václav Přenosil, profesor Masarykovy univerzity a plukovník Armády ČR v záloze.
Trendy ve vývoji létajících automatů jsou rozličné z hlediska úkolů; stroje se liší rozměry, nosností, doletem, aerodynamikou, konstrukcí i řídícími systémy. Lze definovat tři základní typy řízení: automat s předem nastaveným plánem činnosti, automat s dálkově rekonfigurovatelným plánem činnosti (a se zpětnou vazbou na lidskou obsluhu) a konečně stroj s autonomně modifikovatelným plánem, kdy systém oplývá možností volit si vlastní taktiku. „Jenže problematika změny strategií chování naráží na limity soudobé techniky a lidského poznání. Ve volbě strategií byla vykonána řada prací, ale mají jedno společné – probíhají v dostatečně přesně popsaném vnějším prostředí s přesně popsanými parametry, což bojiště a především zkušený protivník není,“ připomíná někdejší vojenský profesor Přenosil.
Podobné potíže se řeší i u pozemních botů, které jsou navíc limitovány překonáváním terénních překážek. Taková zařízení mají k dispozici záchranáři, hasiči, policie a pochopitelně i ozbrojené síly. Létající, pozemní i námořní bojoboty jsou lákavým prostředkem, jenže nejsou samospasitelné. „Určitě jsou vhodným nástrojem pro riskantní a složité úkoly, ale myslím, že roli vojáka jimi nelze nahradit. I dnes platí a bude platit to, co poznali a čím se řídili vojevůdci od starověku: Za dobyté vlastní území lze považovat pouze to, kam vstoupila – a zůstala tam – noha mého pěšáka,“ usmívá se profesor Přenosil, jenž byl v Česku styčnou osobou pro obranné agentury USA.
Daleko chytřejší modelařina
I Československá lidová armáda disponovala průzkumnými bezpilotními prostředky. Vyvíjejí se tu i nadále? „Armáda ČR prošla reorganizací a redukcí jak personální, tak strukturální a není její ambicí zadávat vývoj podobných systémů; své potřeby nejen v této oblasti hodlá řešit nákupem systémů ze zahraničí – viz aktivity kontingentu v Afghánistánu,“ říká Přenosil, jenž je i členem vládní rady pro obranný výzkum. Na některých tuzemských vysokých školách ale dle něj probíhá vývoj různých komponent bezpilotních prostředků, jež však nejsou prioritně zaměřeny na plnění vojenských úkolů či nesení výzbroje (kromě izolovaných aktivit Univerzity obrany). „Na brněnském VUT existuje pracoviště s dostatečným technickým vybavením i personálním obsazením. Při zániku Vojenské akademie tam totiž přešlo několik vysoce kvalifikovaných oborníků. Aktivity v tomto směru lze najít i na některých katedrách ČVUT,“ upozorňuje plukovník v záloze.
Zamiřme právě tam, na pražskou elektrotechnickou fakultu. „Vrtulové bezpilotní letadlo umí vyrobit kdekdo. Ostatně kritici říkají, že jde vlastně o letecké modeláře ve větším měřítku. Podstatně méně týmů ale rozumí související vojenské technologii a senzorům, podpůrným aktivitám a logistice, která umožňuje výsledek v armádě nasadit. To český tým, jejž skryl pod svá křídla jeden nejmenovaný státní podnik, umí a prokazuje. Je obdivuhodné, jak se malý tým za neujasněné státní politiky financování drží a své know-how rozvíjí,“ říká profesor Václav Hlaváč z Centra strojového vnímání katedry kybernetiky ČVUT. Nejtěžší pro české vývojáře je prý obstarat tok peněz, aby vůbec mohli existovat. „Řeknu na rovinu: žijí velmi skromně. Přesto drží znalost na technologické špičce. Bez toho by nebylo možné splnit snahu vlády ČR o rozšíření výroby v kvalifikovaném obranném průmyslu,“ vypráví Hlaváč, jehož tým jako první dostal „radarový“ grant z Pentagonu. Jedním z úkolů, jež jsou na ČVUT řešeny, je třeba stabilizace kamer bezpilotních letadel. „Otázky jsou to těžké, ale řešitelné. Zvládneme je,“ říká pražský kybernetik.
Italové, Indové, Rusové i Číňani
Přestože je americký program Unmanned Combat Air Vehicles (UCAV) asi nejdále, vznik terminátorů pro budoucí Skynet je možný i jinde. Italská Alenia Aeronautica rozvíjí projekt Sky-x, kterému se už loni zdařilo samostatné tankování za letu. Britský „stealth“ koncept Taranis, jehož vývoj vede koncern BAE Systems, má vzlétnout v roce 2010 (před několika týdny musel výrobce popírat zničení větrných elektráren v Lincolnshire, neboť tam prý obyvatelé zahlédli UFO). V témže roce má vyrolovat první prototyp dalšího útočného létavce nEUROn – tentokrát konsorcia vedeného francouzským Dassault Aviation a doplněným o Saab či EADS, jež vyvíjí i vlastní prostředek Barracuda.
Nepřekvapí, že se tématu rovněž věnuje Izrael. Své bezpilotní prostředky Elbit Hermes 450 již dříve vybavil dvojicí raket Hellfire a dle řady svědectví je nasadil i k nedávným útokům v pásmu Gazy. Nicméně židovský stát sází na projekt Eitan, který se má stát s rozpětím 26 metrů největším UCAV na světě. A co se děje na východě od ČR? V Rusku prý vzniká útočný MiG Skat. „Konkurenční koncept údajně vyvíjí kancelář Suchoj, ale podrobnosti nebyly zveřejněny,“ psal předloni prestižní magazín Jane’s. Ani indický obranný průmysl nespí, připravuje převážně průzkumný letoun Nišant; Číňané mají na rýsovacích prknech nejednoho létajícího ničitele. Jeden se jmenuje Temný meč (An-ťien). Může zrovna on – pokud se zblázní – setnout lidstvo? A nezacházejí lidé se zbraňovými roboty přece jen příliš daleko?
Vzpoura mozků? Zatím odložena
Profesor Hlaváč odpovídá: „Ve filozofické rovině není vzpoura strojů vyloučena. I proto se jí tak rádi zabývají umělci. Ovšem v praktické rovině současných technologií toto nebezpečí zatím nehrozí a za dobu života dnešních lidí asi hrozit nebude. I když stroje, rozumějme počítače, nazýváme inteligentními, ve srovnání s inteligencí člověka jsou stále ještě velmi hloupé.“ Téhož názoru je i vojenský kybernetik Přenosil. Prý se tyto představy pohybují v oblasti čiré fikce. Jistě, moderní zbraně vyvolávají respekt, ale dohled nad nimi představuje stejné etické téma jako dohled nad některými technologickými procesy: chemickými provozy, atomovými elektrárnami či dopravními prostředky. „I běžný civilní dopravní letoun s plnými nádržemi je vlastně útočným prostředkem,“ připomíná Přenosil, nakolik je třeba zabezpečit přístup k různým letovým strojům nebo přímo zbraňovým systémům.
A ona vzpoura mozků? Tu brněnský profesor odmítá: „Žádný umělý systém stvořený člověkem dosud není a dlouho nebude obdařen vědomím a schopností analyticky myslet, nebude obdařen svědomím a nebude schopen ani formulace, natož uskutečnění zlého úmyslu. To co dělá, je do něho vloženo lidských umem, úsilím a úmyslem. Výjimkou jsou technické poruchy a selhání, která mohou nést náznak vzpoury či zlého úmyslu, ale z podstaty a mechanismů jejich vzniku tomu tak není.“
Jen aby si totéž nemysleli lidé i tehdy, až už tomu bude jinak… A nějaký ten Skynet či Tchaj-Net je pak nepřechytračil a jaderné nálože neodpálil. Omylem.
*
BOX (foto rudý hangár)
Uvidí bombobot rudě?
Technická data letounu Northrop Grumman X-47B
Posádka: N/A
Délka: 11,63 metru
Rozpětí: 18,92 metru
Motor: Pratt & Whitney F100-220
Maximální rychlost: „vysoce podzvuková“
Dolet: 3889 kilometrů
Dostup: 12 190 metrů
Sensory: EO/IR/SAR/GMTI/ESM/IO
Výzbroj: 2x útočný set JDAM (2x 905 kg)
Pramen: US Navy, týdeník EURO
*
Popisky:
(foto lodě) Kopající Pegas. Letoun X-47B, který přelétá útočný lodní svaz, už nemá pilota. Řídí jej automaty.
(foto paluba) 3, 2, 1, start! Softwarem pro automatizované vzlety i přistávání na letadlových lodích mají být vybaveny díky X-47B i modernizované verze letadel F/A-18F Super Hornet (v pozadí).
(malé foto nEUROn) Evropští sokolíci. Experimentální „dravce“ bez pilota chystá i Evropa, projekt nEUROn vede francouzský koncern Dassault Aviation. Vzlet je naplánován na rok 2010.
