INVESTIČNÍ POBÍDKY Korejská automobilka Hyundai definitivně oznámila, že svůj nový závod postaví v Moravskoslezském kraji. Příchod velkého investora je však hlavně příležitostí pro politiky. Přestože je totiž přiliv zahraničních investic obrovský, nezaměstnanost neklesá a tuzemští subdodavatelé nejásají.
INVESTIČNÍ POBÍDKY Korejská automobilka Hyundai definitivně oznámila, že svůj nový závod postaví v Moravskoslezském kraji. Příchod velkého investora je však hlavně příležitostí pro politiky. Přestože je totiž přiliv zahraničních investic obrovský, nezaměstnanost neklesá a tuzemští subdodavatelé nejásají.
Lákání největšího investora v historii České republiky je u konce. Korejská automobilka Hyundai totiž minulý týden oznámila, že postaví v Nošovicích vMoravskoslezském kraji novou továrnu na výrobu automobilů. Investuje zde 29 miliard korun. Velkou roli při výběru teritoria sehrály také investiční pobídky ve výši téměr šesti miliard korun.
Shodou okolností se však před nedávnem ve vážných finančních problémech ocitl závod společnosti LG. Philips, který stál daňové poplatníky na investičních pobídkách 1,3 miliardy korun. O práci zde může přijít až 1300 zaměstnanců. Tyto dvě události znovu oživily debaty o smysluplnosti pobídek.
CO NENÍ VIDĚT
Se státními pobídkami investovaly domácí a zahraniční firmy v Česku od roku 2000, kdy začala platit příslušná legislativa, 226 miliard korun. Stát k tomu přidal přímé dotace ve výši 5,5 miliardy korun. Další dvě miliardy inkasovaly firmy za vytvořená pracovní místa a čtyři miliardy jim stát odpustil na daních. Díky pobídkám našlo práci více než 51 tisíc zaměstnanců. Dalších zhruba sto tisíc míst bylo vytvořeno v subdodavatelských firmách.
„To jsou však pouze dobře viditelné důsledky. Efekty, které již tak dobře vidět nejsou, ale převyšují,“ tvrdí Josef Šíma, vedoucí katedry hospodářské politiky Vysoké školy ekonomické. Podle Jana Moravy z Centra pro ekonomiku a vzdělávání ubylo kvůli investičním pobídkám 50 tisíc pracovních míst. Zejména v důsledku omezení nebo ukončení výroby konkurence příchozích investorů. „Toto číslo jsem získal od zaměstnankyně ministerstva průmyslu. Pochází z dokumentu, který na ministerstvu jako interní zpracovávala,“ dodává Morava.
Podle Šímy také mnoho pracovních míst zanikne tím, že výdaje na pobídky stát vybere na daních. „Vláda tak zničí mnoho pracovních míst, které by vznikly, kdyby firmy měly možnost peněžní prostředky utratit, nikoli je zaplatit na daních,“ říká Šíma.
Morava se domnívá, že údaje CzechInvestu o poskytnuté výši pobídek nejsou objektivní. „Podle údajů Světové banky vynaložila česká vláda na tyto účely 460 miliard korun. Jsou do toho zahrnuty náklady na přímé podpory, úlevy na dani, výstavba infrastruktury, rozdíl prodejní a tržní ceny pozemků, náklady na rekvalifikaci pracovní síly a náklady krajských a obecních samospráv,“ vysvětluje Morava.
VÍCE NEZAMĚSTNANÝCH, MÉNĚ ŽIVNOSTNÍKŮ
I přes četné sliby vládních činitelů nemá příchod investorů zatím pozitivní vliv na zaměstnanost. Přes více než 50 tisíc nových pracovních míst vytvořených díky pobídkám nezaměstnanost v Česku neklesá. Naopak. Od roku 2000 více než 50 tisíc lidí bez práce přibylo.
Vláda i CzechInvest se hájí tím, že bez pobídek by jich bylo ještě daleko více. Podle Šímy však státní podpora investorům problém nezaměstnanosti nijak neřeší. Relativně vysoký počet lidí bez práce je podle něho způsoben vysokými náklady na zaměstnance, špatným zákoníkem práce či stanovením minimální mzdy. „Pocit, že bez mravenčí úřednické práce a vládního vytváření pracovních míst by nikdo nic nedělal a všichni byli nezaměstnaní, je zcela absurdní. Je to ekonomický nesmysl. Ekonomie říká, že neexistuje nedostatek pracovních míst, ale vysoká cena práce znemožňuje podnikatelům lidi zaměstnat,“ míní Šíma.
Investiční pobídky jsou podle Davida Marka, ekonoma společnosti Patria Finance, také hlavním důvodem klesajícího počtu živnostníků. Jejich počet se podle statistik České správy sociálního zabezpečení za poslední dva roky snížil o více než 80 tisíc.
KDO DÁ VÍC Šíma považuje za hlavní důvod masivního využívání institutu investičních pobídek především jejich politickou výhodnost. „Velikost podniku je důležitá politicky, nikoli však ekonomicky. Asi si nelze představit, že ministr bude přestřihovat pásku kvůli obchodu, který zaměstná dva prodavače,“ nastiňuje Šíma. Problematický je podle něho zejména mechanismus, kdy se státy mezi sebou předhánějí v tom, kdo danou investici získá. „To má za důsledek, že zaplacená cena má tendenci být vyšší než je výhodné. Je to kvůli podcenění nákladů pobídek. Část nákladů je totiž neviditelná či nepřímá. Přilákání investora tak jednoduše zničí více bohatství, než poté následně investor vytvoří,“ tvrdí Šíma. Nebezpečný je podle jeho slov zejména fakt, že politici neplatí pobídky z vlastní kapsy a nakupují v situaci, kdy si veřejnost neuvědomuje všechny náklady, které nákup stojí. „Je v zájmu politiků, aby některé náklady záměrně zamlčovali,“ dodává Šíma. Generální ředitel vládní agentury CzechInvest Tomáš Hruda však nesouhlasí. Podle jeho slov například pro automobilový průmysl platí v celé Evropské unii strop veřejné podpory 15 procent. Což by mělo zaručit, že jednotlivé státy se nemohou přeplácet. „Vyjednávání se týkají detailního složení pobídky - tedy jaký poměr dotace bude na nově vytvořená místa, jaký na zónu a kolik bude představovat daňová úleva. Další podstatná část jednání se týká záležitostí souvisejících s působením továrny v regionu, například infrastruktury a podobně. Tyto prvky ovšem budou sloužit všem,“ argumentuje Hruda. Mezi neviditelné efekty pobídek patří i přetahování kvalifikovaných zaměstnanců. „Pokud někdo dostane prostředky na vytvoření nového pracovního místa, může zákonitě nabídnout lepší pracovní podmínky,“ říká prezident Hospodářské komory Jaromír Drábek. Na vlastní kůži si tento efekt vyzkoušela firma Koh-i-noor, která vyrábí v Českých Budějovicích kancelářské potřeby. „V Českém Krumlově začala díky pobídkám vyrábět podobný sortiment jako my německá firma Schwan-Stabilo. Znamenalo to částečný odliv kvalifikovaných pracovních sil v řádu desítek. Došlo také ke zvýšení tlaku na mzdové náklady díky vyšší poptávce po specializovaných pozicích, neboť v tom je německá firma naším přímým konkurentem,“ říká Vlastislav Bříza, generální manažer společnosti. BUDE PRÁCE PRO SUBDODAVATELE?
Zastánci pobídek upozorňují na to, že kromě přímo vytvořených pracovních míst vznikají pracovní příležitosti i v místních subdodavatelských firmách. Není to však pravidlem. Na Chomutovsku například vyrostlo za posledních deset let na čtyřicet nových výrobních závodů, ale příliš nových zakázek to malým a středním firmám nepřineslo. „Na zakázkách pro místní menší firmy rozhodně přítomnost nových továren znát není,“ rezolutně tvrdí místopředseda chomutovské hospodářské komory Jan Cháb. U montážních závodů je to podle něho i pochopitelné, neboť kompletní výrobní linky potřebují jen základní materiály nebo speciálně připravené díly. „Ty se většinou vyrábějí v závodech, které jsou mimo region,“ dodává Cháb.
Za pravdu mu dávají i zástupci některých firem. „Realita je taková, že v blízkém okolí nemáme žádné dodavatele polotovarů či komponentů. Ti se vesměs nacházejí po území celé České republiky,“ vysvětluje Jaromír Vrána, mluvčí Toyoda Gosei Czech. Této firmě, která sídlí u Klášterce nad Ohří, dodává pouze jedna z místních firem transportní techniku. „Lokálně pro nás pracují také dodavatelé nevýrobních celků a servisu, například pro počítače, telefony, kancelářskou techniku a stravování,“ doplňuje Vrána.
Podobná je situace v chomutovském závodě společnosti Parker Hannifin Industrial. „Lokální firmy využíváme, dodavatelé komponent jsou ale zatím ve většině případů naši původní ze zahraničí,“ říká ředitel závodu Radim Otipka.
Na více zakázek se nemohou těšit ani malé a střední firmy v okolí budoucí továrny firmy Hyundai v Nošovicích. Většinu dílů chce totiž automobilka vozit ze Slovenska.
KDO BUDE CHTÍT, MÁ JI MÍT
A co si myslí o pobídkách sami malí a středně velcí podnikatelé? „Pobídky pro velké investory jsou nutné. Nám by místo pobídek stačilo, aby nám stát neházel zbytečně klacky pod nohy,“ říká například jednatel chrudimské firmy Siag Josef Čvančara.
Podle vicepremiéra pro ekonomiku Jiřího Havla není pravda, že stát více podporuje velké firmy. „Jen za loňský rok byly českým podnikatelům přiznány půjčky a dotace ve výši 4,2 miliardy korun, což je více, než bylo na investiční pobídky,“ zdůrazňuje Havel.
Charakter podpory malého a středního podnikání je ale podle Drábka zcela odlišný. Šéfovi Hospodářské komory se na těchto dotacích nelíbí hlavně jejich roztříštěnost. „Počet podpor je nutné zredukovat a učinit je nárokovými. Jinými slovy každý, kdo o podporu v daném programu zažádá a splní všechny náležitosti, by ji měl získat,“ domnívá se Drábek. Dnes systém funguje tak, že se vyčleněné prostředky rozdělují mezi žadatele a pravidelně v průběhu roku dochází k jejich vyčerpání. „To přináší konkurenční nerovnosti na trhu,“ dodává.
Podle předsedy Sdružení podnikatelů a živnostníků Bedřicha Dandy však na podpory nedosáhnou malé firmičky do deseti zaměstnanců. „Prvním důvodem je, že nedokáží zpracovat dobrý nápad do konečné podoby projektu. Druhou příčinou je, že účetní výkazy vždy neodpovídají reálným možnostem splácení úvěru. Díky daňové optimalizaci se tak firmy připravují o možnost získat podporu od státu. Ty firmy to však nedělají proto, že by chtěly okrádat stát, ale protože chtějí jednoduše přežít,“ vysvětluje Danda.
STEJNÉ, ALE NEJVYŠŠÍ?!
Na otázku, zda jsou, či naopak nejsou investiční pobídky v Česku příliš vysoké, nelze jednoznačně odpovědět. Data srovnatelná s jinými státy totiž nejsou k dispozici. Podle šéfa CzechInvestu jsou však v Unii stropy investičních pobídek pevně stanoveny a podpora je tedy ve všech členských zemích velmi podobná. S tím však nesouhlasí Pavel Stehlíka ze společnosti Delloite Central Europe. Podle něj jsou v Česku investiční pobídky nadstandardní.
Vzorem by se pro Česko podle Šímy mělo stát Estonsko, které přestože neposkytuje téměř žádné výhody velkým investorům, nemá o zahraniční investice nouzi. S tím souhlasí i ekonom společnosti PPF Pavel Kohout: V roce 2004 Estonsko předstihlo Českou republiku v objemu zahraničních investic. Zatímco na jednoho Estonce připadal celkový objem investic v hodnotě 5164 eur, na jednoho Čecha jen 3979 eur.
Nicméně většina studií hovoří v neprospěch investičních pobídek. „Spíše než klást břemena na všechny podnikatelské subjekty a pak některým poskytovat přímou podporu či některým slevovat z požadavků, by vláda raději měla snížit nároky na všechny,“ píše se například ve studii společnosti Newton Holding z roku 2003.
NEÚSPĚŠNÉ FIRMY
Velkou hrozbou spojenou s investičními pobídkami je také možnost, že firmy po skončení pobídek z Česka odejdou. Jediným příkladem je zatím firma Flextronics, která výměnou za pobídky slíbila, že do pěti let vytvoří tři tisíce nových pracovních míst. Investor však po dvou letech přesunul produkci do Maďarska. „Další však mohou brzy následovat,“ upozorňuje ekonom Josef Šíma. Neúspěchem zřejmě skončí i pobídky pro závod firmy LG. Philips v Hranicích na Moravě, který se ocitl v existenčních problémech. O práci by přišlo 1300 zaměstnanců. Stát investici podpořil pobídkou ve výši 1,3 miliardy korun.
CO SI MYSLÍ O POBÍDKÁCH POLITICI?
Na úlohu investičních pobídek existují na politické scéně nejrůznější názory. Zcela pro je ČSSD. Podle vicepremiéra pro ekonomiku Jiřího Havla se nejúčinněji podílí na tvorbě přímých zahraničních investic v Česku. Proti investičním pobídkám nejsou ani křesťanští demokraté. „Ovšem pouze za podmínky, že nebudou zahraniční firmy upřednostňovány před českými podnikateli,“ říká předseda KDU-ČSL Miroslav Kalousek. K určitému názorovému pnutí dochází dnes kvůli investičním pobídkám uvnitř ODS. Ta zatím vždycky deklarovala, že je pro jejich zrušení, neboť narušují konkurenceschopnost. Doběhnout by tedy nechala již rozjeté investiční pobídky, nové by již ale neposkytovala. Zvláště mezi lokálními politiky ODS ale už dnes existuje oponentní názor. „Myslím si, že například při budování veřejně prospěšných staveb, a zvlášť v krajích s vysokou nezaměstnaností, mají investiční pobídky svůj smysl,“ míní potenciální kandidát na post ministra pro místní rozvoj Petr Gandalovič.
