Koaliční potenciál Jiřího Paroubka byl prověřen v praxi
Je vymalováno, nebo jde jen o další peripetii českého povolebního vývoje? Vytvoří tandem Paroubek-Kalousek většinovou vládu na komunistických zádech, nebo je to jen zádrhel na cestě k velké koalici či předčasným volbám? Tak zněla otázka ještě v pátek (25. srpna) v podvečer. Rozhodnutí Celostátního výboru KDU-ČSL na ni dalo poměrně jednoznačnou odpověď: Koaliční potenciál Jiřího Paroubka lze prohlásit na základě testu na lidech za skutečně nulový a může nyní buď akceptovat svou prohru a pustit ODS k moci, nebo jít do předčasných voleb s mimořádně nejistým výsledkem. Překvapivé čtvrteční rozhodnutí šéfa KDU-ČSL Miroslava Kalouska o vytvoření rudo-rudo-černé koalice přesto zásadním způsobem mění politickou mapu České republiky. Integrace na pravici je dokončena. Lidovci se nyní buď rozštěpí na socialistickou a konzervativní část, které se přimknou k ČSSD, či ODS, nebo definitivně shoří v příštích volbách, kdy si jejich hlasy rozdělí silnější strany. Splatnost této daně začíná již první říjnový víkend při senátních volbách. Spáchal tedy Miroslav Kalousek svým postupem nekonzultovaným s širším vedením strany neprozřetelnou politickou sebevraždu? Tak to asi nelze jednoznačně tvrdit. Nezaujatý pozorovatel nemůže přehlédnout, že přišla nabídka, která se dá těžko odmítnout. Šest vládních křesel, dle některých zdrojů dokonce osm, plus splnění tři čtvrtin volebního programu KDU-ČSL je něco, co by za normálního volebního výsledku bylo jen divokým snem po nestřídmé oslavě. Socialisté by navíc neměli šanci přehlasovávat s komunisty koaliční lidovce, jak se to stávalo v minulém volebním období. Nelze také přehlédnout, že Paroubek složil Kalouskovi k nohám všechny bojové standarty ČSSD, jimiž neústupně mával ve vyjednávání s Topolánkem. Ze zákona o neziskových nemocnicích by zmizely znárodňovací paragrafy, vykostily by se absurdity ze Zákoníku práce, klesla progresivita daní, tedy systém by se přiblížil lidoveckému modelu rovné daně. Jenže řadovým lidovcům v místních organizacích jsou tihle holubi na střeše úplně šumafuk. Stojí totiž před senátními a zejména komunálními volbami, v nichž hájí velmi lukrativní posty, zejména v moravských krajích. Přesně tam, kde jejich voliči navštěvující kostel minimálně každou neděli, ctí dané slovo a zejména to, že s komunisty nikdy. Veřejnost by nepochybně z nemalé části vnímala vládu vzniklou na základě odstavení ODS, jako vítěze voleb, koalicí lidovců se socialisty a komunisty jako nelegitimní, a dle toho by hlasovala. A tak byl Kalouskův pokus smeten. Nakolik to bude znamenat spásu pro stranu, je otázkou, na niž musí odpovědět nový předseda, který rozhodně nikde za plentou ještě nestojí. Objektivně vzato je tahle veřejná poprava vůči Kalouskovi trochu nespravedlivá. Neradostný volební výsledek nebyl dán jasnou politickou orientaci Kalouska na ODS a proti Paroubkovi, ale především ostrou polarizací české poltické scény. V situaci vzniklé po volbách hrál z pozice zájmu lidovců jedinou hratelnou hru, která by zabránila předčasným volbám a zároveň fatální změně volebního zákona. S Paroubkem vyjednal během pár hodin takové vládní priority, o jakých se Topolánkovi v uplynulých týdnech marných negociací ani nesnilo. Události z konce minulého týdne však především svědčí o tom, že do české vrcholné politiky vstoupil nový faktor: členové politické strany, kteří již nechtějí slepě následovat své vůdce. Ten čas skončil. Už pár týdnů se s odporem vůči ústupkům Paroubkovi musí potýkat Topolánek, a jestli nyní zaplatí za neúspěch při sestavování vlády politickým pádem, nebude to kvůli tomu, že se nedohodl na velké koalici s úhlavním nepřítelem, ale kvůli tomu, že příliš bezstarostně rozpustil trojspolek s lidovci a zelenými a až příliš dobrovolně strčil hlavu pod sekeru sociálních demokratů.. Minulý týden se objevila spontánní akce, kdy výzva bezvýznamných členů ODS k ukončení rozhovorů s ČSSD získala během pár hodin masový ohlas v celé straně. Mail adresovaný na regionální vedení strany místní funkcionáři zcela dobrovolně rozesílali dál. Nynější vzpoura moravských lidovců, která vedla ke Kalouskově pádu a krachu Paroubkova základního plánu ve stylu rozděl a panuj, je vlastně jen kopií téhož pocitu lidí pocházejících ze zcela odlišného prostředí a se zcela jinými osobnostními preferencemi. Pokud budou paroubkovští technologové moci právě tímto způsobem poraženi na hlavu, nepodaří se jim uskutečnit nákupy poslaneckých hlasů, o nichž se již veřejně mluví, a předčasné volby dostanou šanci, vstoupíme do nové reality, kde slovo politika váží více než ministerské křeslo.
