Dá se očekávat, že to bankovní rada od některých politiků zase pěkně schytá
Česká národní banka možná trochu překvapivě minulý týden po pravidelném zasedání bankovní rady připustila, že může kurz koruny srazit ještě hlouběji, než je nyní. Podle guvernéra Miroslava Singera protiinflační faktory od posledního zasedání spíše zesílily, takže pravděpodobnost takového zásahu narostla. Otázkou je, nakolik jde o důsledek analýz expertů centrální banky a nakolik o rétoriku, která má jasně prokázat, že na měnovou politiku neměl a nemá vliv politický tlak, který předváděl prezident Zeman v posledních několika týdnech – mimo jiné opakovaně prohlásil, že jím jmenovaná bankovní rada napraví údajné chyby té současné a ustoupí od bránění kurzového dna na hranici 27 korun za euro. A poslal investory otestovat odhodlání ČNB skutečně dostát svému slovu.
Po pravdě to vypadá spíše na druhou variantu, protože čísla vypovídající o české ekonomice nevykazují žádné podstatné změny k horšímu, tedy ani oslabování poptávky, zpomalování růstu ani návrat deflačních rizik.
Na tiskové konferenci hovořil guvernér Singer o protiinflačním působení mezd. Dostupná statistická data ale za loňský rok ukazují růst reálných mezd o 1,8 procenta, což není vůbec málo. Jistě se na tom podílí významné utrácení vlády, protože mzdy v nepodnikatelském sektoru rostly nominálně o 3,8 procenta a reálně o 3,3 procenta. A že by tahle vláda začala šetřit, to by skutečně mohl očekávat jen velký naiva. Růst mezd v podnikatelské sféře o 1,9 procenta však nominálně také není až tak slabý a vývoj nezaměstnanosti signalizuje, že ani tady to na nějakou změnu trendu nevypadá. Navíc ceny ropy se pořád drží při zemi, což pro českou ekonomiku znamená pokračující poptávkový impulz, a nikoli růst deflačního rizika. K tomu od půlky března, kdy politické ataky na ČNB kulminovaly a kurz koruny se přiblížil chráněné hranici, se směr vývoje otočil a jsme bezpečně nad 27 korunami za euro, aniž by ČNB vstupovala na trh.
Po něm se mezitím šíří jiné než kurzové spekulace, například o tom, že i ČNB, podobně jako některé jiné evropské centrální banky, přistoupí k zavedení záporných úrokových sazeb. Z toho jsou mimochodem komerční banky docela dost vyděšené a obávají se následného významného poklesu výnosů. Záporné úroky, tedy faktické znehodnocování depozit, už postihlo velké klienty v některých západoevropských bankách před delším časem. Takže případná intervenční rétorika je ponechává v klidu, protože to je z jejich pohledu rozhodně levnější řešení. Z výstupů centrální banky se nicméně zatím zdá, že druhý nestandardní experiment je na ni už příliš.
Lze samozřejmě očekávat, že to bankovní rada za tuto rétoriku od některých politiků zase pěkně schytá. Zvláště když přichází v době, kdy si lidé kupují prázdninové zájezdy k moři. Ale na druhé straně snad běžný klient pochopí, že těch pět set eur na útratu na pláži je nejlepší vyměnit co nejdřív, nebude žít sny pomýleného prezidenta a při odletu nebude naštvaný, že zase veksloval v tu nejhorší dobu. A tomu prezidentovi by mohlo třeba dojít, že o některých věcech opravdu platí ono „mlčeti zlato“.
O dovolené ale vůbec nejde. Nyní asi není sporu o tom, že laciná koruna ekonomice pomáhá svým proexportním efektem. Zejména tam, kde našim výrobcům často konkurují firmy ze zemí, jejichž měny jsou napojeny na sílící dolar.
Je ale jasné, že tento kurzový režim nelze držet donekonečna, a je otázkou, nakolik se centrální bance podaří přesvědčit trhy, že férový tržní kurz není vůbec daleko od současných úrovní. Pravděpodobnost, že se kurz při tomto manévru pořádně rozkolísá a bude hodně obtížné a drahé dosáhnout nějakého měkkého přistání, je velmi vysoká. Dost možná, že ti členové bankovní rady, které prezident Zeman vymění, jsou docela rádi, že už nebudou u toho, kdy se koruna vrátí k standardnímu fioatingu, protože to může být pěkný mazec a to, co budoucí členové bankovní rady uslyší od politiků, si nejspíš za rámeček nedají. Ale nakonec od toho jsou placení.
O autorovi| PAVEL PĺRAL, paralp@mf.cz
