Test Opel Insignia: sedan s chytrým podvozkem

Hlavním letošním hitem značky Opel je limuzína Insignia. Manažerský vůz střední třídy už stačil získat titul evropského auta roku.

Autor: Opel

Reklama tvrdí, že Insignia má moc změnit požitek z jízdy. Pravdou každopádně je, že pro Opel znamená tento model krok do třetího tisíciletí. Auto se třemi karosářskými variantami a sedmi motorizacemi má zcela nový design, který se nepodobá dobře známým řadám Astra a Vectra. Hlavním trumfem mají být moderní technologie, k nimž patří mimo jiné variabilní podvozek či systém kamer OpelEye, který disponuje rozeznáváním dopravních značek. Poměrně příznivé jsou i ceny, které začínají na 549 900 korunách.

Jaký je Opel Insignia ve skutečnosti? Profit vyzkoušel jednu ze dvou nejrychlejších turboverzí sedanu, v našem případě poháněnou benzinovým dvoulitrem o výkonu 162 kilowattů. Vůz byl vybaven příplatkovým systémem variability podvozku. Po prvním nasednutí jsme se v tomto autě cítili jako v kokpitu letadla. Palubní deska, plná měkčených plastů, plynule přechází do oblouku dveří. Sportovně naladěný interiér je impozantní, zpracovaný se smyslem pro detail.

První minuty v kabině nám ale přinesly i zklamání. Prostor se nám zdál celkově dost malý, na zadních sedačkách si určitě cestující nepřehodí nohu přes nohu jako třeba ve Škodě Superb. Zarazila nás také skutečnost, že při řazení si řidič „brnká“ loktem do ovladače navigace.

Naopak první jízdní dojmy byly skvělé. Insignia s turbem měla razantní rozjezdy a sebevědomý projev i v rychlostech nad 200 kilometrů v hodině. Když jsme si navolili komfortní nastavení podvozku, karoserie se v zatáčkách trochu houpala. Po přepnutí na sportovní polohu šasi ztvrdlo a vůz projížděl zatáčky s přirozenou autoritou. Opět jsme ocenili smysl konstruktérů Opelu pro detail – při přepnutí z komfortního režimu na sportovní se změnilo podbarvení budíků z bílé na červenou. Adaptivní podvozek je skvělý, ale pozor, připlácí se za něj 25 tisíc korun.

U testovaného dvoulitru je nicméně třeba počítat nejen s vyšší cenou oproti základu, ale také s opulentní spotřebou. Ani při mírném zacházení nám průměr neklesl pod deset litrů na sto kilometrů. Pro podnikání v denním provozu by se asi spíš hodila některá z naftových motorizací. Insignia naším testem každopádně prošla jako zajímavá alternativa pro firemní sedan. Zájemce o pohodlné cestování může už v základu počítat s autorádiem s CD přehrávačem, manuální klimatizací, šesti airbagy, ABS a ESP či automatickým řízením světel.