Před pár lety vyráběl specialista na turistické a přenosné vařiče Markill vařič pro dobrodruhy. Topilo se v něm kousky dřeva, mechem, listím a jakýmikoliv zbytky organické hmoty. Byl postaven na principu kovářské výhně. Vrtulka na baterie, sluneční nebo dokonce i ruční pohon vháněla do topeniště proud vzduchu a umožňovala tak hořet i mokrému materiálu.
Výroba byla zastavena, ale myšlenka nezapadla. V české zemi šikovných rukou s trampskou tradicí se o jeho amatérskou výrobu pokoušelo několik jednotlivců, a letos se dal do jeho sériové výroby berounský Condor. Oproti Markillu je robustnější a jednodušší. Jeho možnosti jsou ale kvůli tomu omezenější. Motorek s vrtulkou lze napájet jen buřtovou baterií, a tak nemáte zálohu, pokud motorek selže nebo baterku vybijete. Není tedy možné s ním vyrazit třeba na Kamčatku nebo na severokanadské pobřeží, kde nenajdete stromy, ale jen zakrslé vrbky a vyplavené dřevo z moře. Zato výborně poslouží na splutí tuzemské řeky nebo při letním trampování. Nejen, že si na něm uvaříte polévku za pár minut, ale také opečete buřty a případně u něj můžete posedět místo u ohníčku. Na vaření hlavního jídla a čaje spotřebujete jednu větev nebo odpadky z dřeva, které najdete u každého ohniště. Celý vařič složíte do ešusu a zabalíte do batohu. Žádný benzin, plynovou bombu ani povolení na založení ohniště potřebovat nebudete. Počítejte ovšem s tím, že stejně jako na ohni si nádobu na vaření zamažete do černa. Vařič není vhodný na zimu, protože se při vaření propadá do sněhu, nebo do ledovcových hor, protože v nich nenajdete ani stéblo na topení. Dřívkáč stojí okolo dvanácti set korun. Dá se koupit v internetových obchodech nebo specializovaných turistických prodejnách.
