Menu Zavřít

Těžba pod dohledem

15. 10. 2012
Autor: Euro.cz

Je třeba zachovat přísun ropy z obou směrů, tedy z ropovodu TAL i z Družby, je přesvědčen ministr průmyslu a obchodu

Spojit společnosti Mero a Čepro v jeden velký koncern, získat pro stát podíl v některé z rafinerií a vrátit státu kontrolu nad využíváním jeho strategických nerostných surovin. To jsou v kostce některé klíčové úkoly, jež chce za svého působení ve vládě dotáhnout do konce ministr průmyslu a obchodu Martin Kuba. „Respektuji volný trh, nicméně jsem přesvědčen, že energetika a zajištění energetické bezpečnosti a rozvoje státu, zvláště pokud je na to využíváno nerostné bohatství, je i jeho záležitostí.

A musí v tom hrát aktivní roli,“ tvrdí ministr.

* Ministerstvo průmyslu a obchodu vypracovalo aktualizovanou Státní energetickou koncepci. Materiál je to notně konzervativní bez nějakých velkých objevů. Proč jeho příprava trvala tak dlouho?

Neměli jsme ambici přinést nějaké zásadní novinky. Prvořadým cílem Státní energetické koncepce bylo zajistit stabilní dodávky, dlouhodobě přijatelnou energii z pohledu snižování emisí. A také energii za dlouhodobě udržitelné ceny pro české domácnosti a podniky. Prostě vydefinovat energetický mix, který to zajistí. I s ohledem na to, co se děje kolem nás, a někdy i v České republice, kdy masivní podpora obnovitelných zdrojů výrazně zatěžuje veřejné rozpočty. Myslím si, že se to v této energetické koncepci povedlo a považuji ji za velmi důležitou. Jedním z faktorů, který bude do budoucna rozhodovat o tom, jak konkurenceschopné budou ekonomiky, totiž bude i dlouhodobá dostupnost a přijatelné ceny energií.

* Jak chcete zajistit trvale udržitelné ceny energie?

Koncová cena elektřiny se dnes skládá z ceny samotné silové elektřiny, poplatku za její distribuci a částky na podporu obnovitelných zdrojů. Když se podíváte, která z těchto složek za posledních čtyři až pět let narůstá nejvíce, je to podpora obnovitelných zdrojů. Letos dosáhne celkové sumy kolem pětatřiceti miliard korun, příští rok přesáhne již 44 miliard korun. Přibližně to dělá více než 550 korun na megawatthodinu. Pro nás je důležité, aby tato podpora byla zastavena a nadále nedocházelo k nárůstu počtu obnovitelných zdrojů, protože to enormně zatěžuje veřejné rozpočty. I z toho důvodu je zapotřebí investovat do jaderné energetiky, která je z našeho pohledu víceméně jedinou možností, jak zajistit nízkoemisní energetiku a snížení spotřeby uhlí. Energetická koncepce počítá mimo jiné s dvoutřetinovým poklesem spotřeby uhlí. Zároveň je důležité, aby Česko nebylo vystaveno závislosti na obnovitelných zdrojích, které pro tuzemskou průmyslovou základnu nemohou přinést to, co by potřebovala.

* S ukončením státem garantované podpory pro obnovitelné zdroje tedy počítáte?

Ano, pro obnovitelné zdroje, které budou postaveny od roku 2014. Podpora se bude týkat pouze těch, které byly postaveny před tímto datem, a legislativa jim garantuje patnáctiletou návratnost. Ukončení takové podpory považuji za krok správným směrem, protože nárůst, ke kterému u ní došlo za posledních pět let, byl enormní. Ještě v roce 2008 podpora dosahovala výše 2,4 miliardy korun, za rok 2013 to má být zmíněných 44 miliard. Je to vysoké číslo, zvlášť když si představíte, že deficit důchodového účtu je někde kolem čtyřiceti miliard korun. Česká republika a její občané si vlastně platí elektrickou energii z fotovoltaických elektráren, kterou nepotřebují, a jen se tím zatěžují veřejné finance a průmyslové podniky.

* Nedávno jste prohlásil, že dva nové bloky v Temelíně nelze stavět za každou cenu, projekt musí ekonomicky vycházet. Za aktuální hladiny cen elektřiny na trzích ale taková investice nemůže být v žádném případě návratná…

Podpora obnovitelných zdrojů je nešťastně nastavena po celé Evropě. Co se týká cen elektřiny, zcela dochází k pokřivení trhu. Společnostem se vyplatí stavět pouze obnovitelné zdroje, protože tady mají ve formě dotací garantovánu návratnost investice. S investicemi do budování jiných zdrojů již mají problémy. Energetika přitom potřebuje i jiné investice než obnovitelné zdroje a potřebuje je významně. Zvláště ekonomiky, jako je třeba ta česká, které mají velký podíl průmyslu na tvorbě HDP, a tedy vysokou spotřebu energie. Jsem přesvědčen, že vklad do Temelína z pohledu českého hospodářství je částečně něco, co lze označit jako investici do rodinného stříbra. Česko má velkou průmyslovou základnu a potřebujeme dlouhodobě stabilní energetiku i v době, kdy nesvítí slunce nebo nefouká vítr. Jaderná energetika má dobré jméno, máme s ní dlouhodobé zkušenosti, lidé tu výstavbu podporují a je to dlouhodobě model, jak zajistit bezpečnou a čistou energii.

* Pokud jde o cenu dvou bloků v Temelíně, máte osobně stanoven nějaký strop?

Nesmí být v žádném případě přemrštěná. Nechceme, aby při jejich budování došlo k podobným událostem jako ve finském Olkiluoto, kde se doba výstavby takřka zdvojnásobila a její konečná cena se stále zvyšuje. ČEZ vypsal na dostavbu Temelína tendr s předem danými podmínkami, které garantují, v jakém čase a za jakou cenu bude Temelín postaven. Co se týká nějaké stropní ceny, teď ji asi nelze specifikovat, odhady se dnes pohybují v rozmezí 200 až 250 miliard korun. Navíc to není jen o té jediné částce, ale o celé řadě konsekvencí, jako jsou mimo jiné i záruky, kdy bude elektrárna postavena, v jakém časovém horizontu uvedena do provozu a podobně. Ale samozřejmě konečná cena by neměla nikterak vybočovat z očekávaných mezí.

* Vedení ČEZ po státu požaduje, aby firmě v souvislosti s výstavbou Temelína poskytl nějaké garance. Jaké řešení v této souvislosti prosazujete?

Contracts for difference, tedy formu dlouhodobé fixace cen silové elektřiny. Žádná jaderná elektrárna se dnes ve světě nestaví bez nějakých garancí, minimálně této fixace. Contracts for difference není podpora v tom smyslu, kterou dnes dostávají investoři do obnovitelných zdrojů, kde se vždycky počítá s nějakou časovou návratností. Toto je pouze cena, která se určuje vlastně jako kontrakt mezi vládou a výrobcem energie. Hodnota ceny se vypočítává podle ideálního energetického mixu. Přičemž v době, kdy je ta silová energie vyšší, společnost vrací sumu odpovídající rozdílu mezi aktuální a stanovenou cenou operátorovi trhu. Z takto „vybraných“ financí pak operátor dorovná firmě cenu v případě, že klesla pod stanovenou úroveň. Jinými slovy: koncový odběratel má stabilní cenu elektřiny a investor stavby zase disponuje do určité míry garancí, která mu umožňuje konzervativně spočítat její návratnost.

* Pokud se ale bude cena elektřiny dlouhodobě pohybovat pod touto hranicí, bude se muset za garanci ceny pro Temelín platit i ze státního rozpočtu…

Jedině v případě, že by se cena elektřiny dlouhodobě pohybovala pod stanovenou hladinou. V energetické koncepci navíc netvrdíme, že se takový model, který využívá třeba ve Velké Británii, musí zavést. Pouze jsme se shodli na tom, že připravíme potřebnou legislativu, aby vláda v období, kdy bude Temelín dostavěn, mohla takovou variantu využít. Zmíněná legislativa by měla být k dispozici v průběhu jednoho, maximálně dvou let.

* Někteří vaši odpůrci, rekrutovaní především z řad provozovatelů obnovitelných zdrojů, tvrdí, že energetickou koncepci vypracovala společnost ČEZ, prý ji jen prezentujete na veřejnosti…

To je velký omyl. Možná je to proto, že dokument zcela nenaplnil některé jejich představy. V koncepci počítáme s dalším a velkým rozvojem těchto zdrojů, pouze ale přirozenou formou, bez státních dotací. Tedy že je budeme kupovat proto, že se nám vyplatí. Investovat třicet miliard korun na to, abychom vyrobili dvě procenta elektřiny, kterou v podstatě nepotřebujeme, je v momentě, kdy nemáme ve veřejných rozpočtech peníze, prostě špatné.

* Jaký vliv bude mít vyloučení Arevy z tendru na Temelín?

Nemyslím si, že by to mělo mít nějaký zásadní vliv na průběh tendru, a to včetně nabídnuté ceny. Výběrové řízení organizuje ČEZ. Co je důležité říci, tendr byl vypsán podle zákona o veřejných zakázkách a jím se také musí řídit. Pokud některý z uchazečů nesplnil podmínky, které splnit měl, musí být vyloučen. Zadavatel v danou chvíli nemá jinou možnost. Pokud by to neudělal, zpochybňuje celou soutěž a může se stát, že v závěru by se některý z těch dvou zbylých, který podmínky splnil, odvolal a celý tendr by zpochybnil.

* V případě Temelína se prý kabinet rozdělil na proruské a proamerické. Ke které skupině patříte?

Nikdy jsem nezaznamenal, že by byl kabinet rozdělen. Všichni chceme, aby byl Temelín postaven co nejefektivněji, spuštěn včas za dobrých finančních podmínek, v maximální kvalitě a bezpečnosti.

* Dramatická je situace v teplárenství. Firmy tvrdí, že je ekonomicky zlikvidují ceny, které po nich chce za uhlí společnost Czech Coal…

Právě tenhle obor pro mě byl v energetické koncepci největší výzvou. Podařilo se nám vytvořit pracovní skupinu ze zástupců tepláren a těžebních firem. Poprvé jsme si vydefinovali objemy hnědého uhlí, které má Česká republika k dispozici a smlouvy uzavřené mezi jednotlivými aktéry. Teplárenství je pro nás klíčové, protože na centrální vytápění je napojeno 1,5 milionu domácností. Je to v Evropě téměř unikátní systém a bylo by smutné o něj přijít. Jsem přesvědčen, že energetická koncepce a dohody mezi teplárnami a těžaři dávají prostor pro jeho zachování. Stát umožnil těžbu soukromým společnostem, ale zůstala stará legislativa. V tuto chvíli nás čeká především příprava novely horního zákona. Z mého pohledu je ještě důležité definovat surovinovou politiku státu, zajistit, aby mohl více kontrolovat nakládání se svým nerostným bohatstvím. Ovlivnit, aby vytěžené uhlí směřovalo především do tepláren nebo do jiných, jím preferovaných oborů, jak se bude těžit, kde a jaké budou vypláceny finanční odměny za dobývání nerostů. Dnes mám pocit, že jsou malé a jsou špatně rozdělovány, protože se vyplácejí na katastru konkrétní obce, kde se těží, a širší region přijde zkrátka.

* Můžete být konkrétnější?

Když přijedete do severních Čech, je vidět, že nálada místních občanů a soužití se společností Czech Coal není úplně ideální. Zcela rozdílný stav v porovnání s Německem, kde se také těží a přesouvají se vesnice. Vše probíhá v klidu a po dohodách, třeba i s garancemi státu. Jsem přesvědčen, že potřebujeme novou, moderní legislativu, která by chránila zájmy občanů. Stát by byl garantem, který to dokáže zajistit. Jsem ale také přesvědčen, že stát by neměl rezignovat na své zásoby uhlí a v případě potřeby by měl dokázat na ně sáhnout a využít je. Vše je to ale otázka budoucnosti, my teď nepočítáme s prolomením limitů, na druhou stranu si myslím, že v tuto chvíli není v zemi nikdo, kdo by dokázal odhadnout, zda po roce 2035 bude česká energetika schopna fungovat bez uhlí, anebo ne.

* Jak se prostřednictvím změny legislativy ovlivní, aby uhlí směřovalo především do tepláren?

V zákoně by mělo být definováno, za jakých podmínek se kde těží, že stát by měl mít v té těžební společnosti majoritu nebo pravomoc při rozhodování, kam bude vytěžené uhlí směřováno. Toto jsou, řekněme, takové nástřely, aby stát byl při nakládání se strategickými surovinami hlavním hráčem.

* Co na takový návrh říkají majitelé Czech Coalu, už jste s nimi o tom jednali?

Ne, pouze jsem kolegům z Czech Coalu sděloval svůj pohled na nový horní zákon. Myslím si, že to ani nevyvolalo nějaké zásadně negativní reakce. Vše bude ještě předmětem dalších jednání. A v této chvíli mě příliš nezajímá, co si o téhle věci myslí Czech Coal. Záleží mi hlavně na tom, jaký to bude mít dopad na energetickou koncepci a co si o tom myslí občané. Zvláště ti, kteří žijí na severu Čech. Jsem totiž přesvědčen, že stát musí zajistit i kvalitní život pro lidi, kteří jsou těžbou dotčeni.

* O kolik by se měly navýšit odvody z vytěžené suroviny?

V současnosti je to zhruba 1,5 procenta a měli bychom se dostat percentuálně na vyšší částku. Mnohem zásadnější je ale způsob, kterým se rozdělují peníze v regionu. Dneska se může stát, že těžaři platí velkou částku v absolutní hodnotě do katastru obce, která je malinká, a vedle máte velké město, které je těžbou rovněž postiženo a nedostane ani korunu. To je velmi nešťastné a narovnání v tomto směru pokládám za jednu z klíčových záležitostí.

* V kuloárech se hovoří i o možnosti odebrání těžební licence společnosti Czech Coal. Plánujete něco podobného?

V tuto chvíli to nechci rozvíjet. Já chci definovat základní věcné parametry věcného záměru zákona a vůbec si nemyslím, že bychom měli teď někomu odebírat licenci. Respektuji volný trh, nicméně jsem přesvědčen, že energetika a zajištění energetické bezpečnosti a rozvoje státu, zvláště pokud je na to využíváno nerostné bohatství, je i jeho záležitostí. A musí v tom hrát aktivní roli.

* Těžební průmysl ale není jedinou oblastí, na kterou stát v minulosti ztratil vliv. Jde třeba i o petrochemický průmysl, po nepříliš zdařené privatizaci Unipetrolu do rukou polské PKN Orlen…

Zastávám názor, že privatizace Unipetrolu nebylo příliš šťastné rozhodnutí. Česká republika nemá v tuto chvíli moc možností, jak ovlivnit petrochemický průmysl. Stát ale ovládá společnost Mero, která je vlastníkem těch trubek, kterými teče ropa, a společnost Čepro, jejímž potrubím tečou ropné produkty. Co nám ale chybí, je rafinerie. Jsem přesvědčen, že by mělo dojít k vytvoření větší společnosti sloučením společností Mero a Čepro. O této variantě jsem již jednal s premiérem Nečasem a tento koncept hodlám představit na radě ekonomických ministrů. Současně s tím je strategicky nutné získat podíl v některé z rafinerií. Státu by to umožnilo, aby se vrátil do toho byznysu zpět.

Rafinerských kapacit v Evropě je příliš a pro nás bude rovněž důležité zajistit dlouhodobý kontrakt na dodávky ropy s někým, kdo má k těmto zdrojům přístup. Zároveň je třeba zachovat přísun této suroviny z obou směrů, tedy z ropovodu TAL i z Družby. Tady zase bude důležité jednání se slovenskou stranou.

* Slovensko ale asi není pro jednání o budoucnosti Družby tím nejdůležitějším partnerem.

Určitě ne klíčovým, ale pokud přijdeme s nějakým konceptem využití ropy na této trase, pak by nám to umožňovalo zachovat diverzifikaci přísunu suroviny do republiky. Jsem přesvědčen, že je důležité se se slovenskou stranou v tomto smyslu bavit.

* Už jste jednal s některým z podílníků v České rafinérské, zda jsou ochotni prodat svůj podíl státu?

Spíše jsme diskutovali o nastavení toho procesu. Tohle téma ale musí být otevřeno a je nutné o něm diskutovat. O další budoucnosti a rozvoji rafinerie hodlám hovořit i se zástupci PKN.

* Když dojde k propojení společností Mero a Čepro, zůstane stát jediným vlastníkem petrochemického holdingu?

Nejdříve je třeba obě společnosti propojit, pak se můžeme začít bavit o tom, zda má do vzniklého holdingu vstupovat investor. Myslím však, že vlastníkem nového uskupení může být klidně výhradně stát.

Jedním z faktorů, který bude do budoucna rozhodovat o tom, jak konkurenceschopné budou ekonomiky, totiž bude i dlouhodobá dostupnost a přijatelné ceny energií

Martin Kuba (39)

• Vystudoval 1. lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor anesteziologie. • Do roku 2004 pracoval jako lékař Zdravotnické záchranné služby Jihočeského kraje a byl anesteziologem kardiochirurgie ARO Nemocnice v Českých Budějovicích. • Provozoval pekárnu a síť obchodů s ovocnými koktejly. • V letech 2006 až 2010 byl zastupitelem a radním v Českých Budějovicích. • V roce 2008 se stal prvním náměstkem hejtmana Jihočeského kraje se zodpovědností za regionální rozvoj, dopravu a evropské záležitosti. • Od 16. listopadu 2011 je ministrem průmyslu a obchodu ČR. • Členem ODS je od roku 2003, v listopadu 2008 byl zvolen předsedou jihočeské ODS.

bitcoin_skoleni

Stát by neměl rezignovat na své zásoby uhlí a v případě potřeby by měl dokázat na ně sáhnout a využít je

O autorovi| Vadim Fojtík • fojtik@mf.cz

  • Našli jste v článku chybu?