Auta na elektřinu jsou trendem posledních let, který se v těch následujících s největší pravděpodobností ještě posílí. Jsou předmětem mnoha diskuzí zapálených motoristů i ekologů, mají odpůrce, milovníky a brzy budou mít nejspíš i velice drahé baterie.
Analytici a automobilky si myslí, že zákazníci si v letech následujících nakoupí miliony vozů, což znamená, že na výrobu jejich elektrických článků padnou hromady niklu, kobaltu, lithia a dalších kovů. Ty jsou nicméně vzácností už nyní. Tuna niklu na burze stála v době psaní tohoto článku 30 979 dolarů (725 tisíc korun), hodnota tuny kobaltu přesahuje 80 tisíc (přes 1,85 milionu korun) a tuna lithia nedávno klesla pod půl milionu dolarů (méně než 11,7 milionu korun). Jejich nedostatek by mohl boom elektromobilů výrazně zpomalit.
„Mnoho lidí si neuvědomuje, že už teď nám tyto zásadní suroviny chybí, ačkoli se těží po celém světě,“ řekla BBC generální ředitelka a spoluzakladatelka společnosti pro těžbu a recyklaci bateriových materiálů Nth Cycle Megan O'Connorová. Nikl tvoří asi 0,008 procenta zemské kůry, což ve srovnání s například 4,7 až 6,2 procenta, jež připadají na železo, není věru mnoho. Nejbohatšími přírodními zdroji tohoto kovu oplývá Indonésie, která těží okolo 400 tisíc tun niklu ročně. Následují Filipíny s 230 tisíci a Kanada s 210 tisíci tun.
Nth Cycle ale vymyslela způsob, jak nikl extrahovat přímo z použitých baterií. Dělá se to pomocí elektrického proudu a filtru, který z hromádky rozdrcených článků izoluje kovy a odpadní materiál přezdívaný „černá hmota“ nechá ležet. Obdobně lze nikl získávat i ze sulfidických hornin. O’Connorová se zároveň dušuje, že proces elektroextrakce je k životnímu prostředí mnohem ohleduplnější než tradiční pyrometalurgie, pomocí níž se nikl těží běžně.
Tento kov, jehož zvolna ubývá, je nedílnou součástí mnoha produktů denní potřeby. Pětašedesát procent jeho světové produkce padne na výrobu nerezové oceli, zbytek nachází využití při zmíněné výrobě baterií nebo jako ochrana proti korozi. Nikl patří mezi mincovní kovy a je oblíben i v oblasti šperkařství. Funkce lithium-iontových baterií, které napájí mnoho elektronických zařízení včetně mobilních telefonů, závisí na směsi niklu, manganu a kobaltu, přičemž nikl tvoří až 80 procent materiálu. Proto bude průmysl v budoucnosti potřebovat veškeré jeho zásoby, jež dokáže získat.
Vzlety a pády
Aby toho nebylo málo, komplikují aktuálně dodávky kovů potíže v dodavatelském řetězci vyvolané válkou na Ukrajině (Rusko dříve těžilo okolo 180 tisíc tun niklu ročně), a tak jsou Indonésie a Filipíny zákazníky tlačeny ke zvyšování produkce. Podle doktorky O’Connorové se nové doly nestihnou otevřít dost rychle, aby uspokojily prudký nárůst poptávky, takže to bez recyklace půjde jen stěží.
Na to ostatně čeká i americký konkurent Nth Cycle, společnost Redwood Materials, která za rok zrecykluje objem bateriových článků odpovídající potřebám 60 až 80 tisíc aut. „Ze starých baterií extrahujeme v průměru 95 procent niklu, kobaltu, mědi i lithia,“ uvedla viceprezidentka pro komunikaci společnosti Alexis Georgesonová. Totéž umí i další americká firma – Aqua Metals původem z Nevady.
Na trhu po březnovém skoku, kdy cena niklu v souvislosti s činností čínské firmy Tsingshan Holding Group najednou vyskočila o 250 procent a následně zase klesla, stále panuje nervozita. Číňané tehdy kalkulovali na pokles cen niklu, k němuž nedošlo, a tak museli podepsané smlouvy buď odkoupit, nebo se zavázat k dodávkám kovu. Ztráty jim přineslo obojí. Operátoři Londýnské burzy kovů (LME) se tou dobou dokonce uchýlili k nevídanému kroku – na týden pozastavili obchodování s niklem.
„Byla to katastrofa,“ potvrdil Keith Wildie, obchodní ředitel společnosti Romco Group, jež se také věnuje recyklaci kovů. Dodal, že cena niklu zůstala navzdory poklesu o 60 procent vyšší než na začátku roku a stále může kolísat, takže se mu investoři vyhýbají dál. Nicméně nikl jakožto komodita nebudil důvěru ani dříve a jeho nedostatek se táhne už dlouho. Například Elon Musk si už zajistil jeho přísun pro svoji Teslu koupí podílu v novém niklovém dole na tichomořském ostrově Nová Kaledonie.
Elektromobily dražší nebudou
Kdyby se k podobným praktikám jako Musk uchýlili všichni, průmysl by se zhroutil. Nezbyl by totiž například kov na výrobu oceli, takže by nebylo z čeho dělat nádobí, koupelnové baterie, pračky a mnoho dalšího. Některé evropské ocelárny proto v obavách o dodávky omezují výrobu už nyní. Elektrovozy se každopádně bez niklu a dalších již zmíněných kovů neobejdou. Tím spíš ne, mají-li představovat budoucnost osobní silniční dopravy.
Na začátku letošního roku společnost pro průzkum trhu S&P Global Platts předpověděla, že poté, co se prodeje elektromobilů vloni meziročně zdvojnásobily, dosáhnou do konce dekády úrovně 26,8 milionu kusů. Tesla jich v prvním kvartálu vyrobila 305 tisíc, v General Motors počítají na období mezi lety 2022 a 2023 se 400 tisíci a Ford chce do roku 2026 překonat milník dva miliony vyrobených vozů ročně.
Hlavní analytik uvedené společnosti Jason Sappor si nicméně myslí, že zdražení niklu na jejich další vývoj žádný zásadní vliv mít nebude. Tvrdí naopak, že potřeba baterií může trh s tímto kovem pohánět. Podle údajů Stockhead se v následujících třech letech poptávka po niklu ve srovnání s rokem 2019 zvedne o 567 procent.
Co se oné recyklace týče, zůstává spíše pesimistou. Dle jeho názoru má totiž smysl především z dlouhodobého hlediska, protože aby se vyplatila, musí být nejdříve mezi lidmi dostatek starých baterií, jež se dají využít. Podle nově zveřejněné studie dokáže recyklace pokrýt 40 až 75 procent poptávky, avšak až v roce 2050. V tom, jaký postoj by měl svět vzhledem k aktuální situaci na trhu zaujmout, má tak Sappor naprosto jasno: „Musíme začít těžit více kovů – a těžit je udržitelněji.“
