Rozšíření finanční nákazy nelze vyloučit
Třetí největší jihoamerická ekonomika se ocitla na okraji finančního kolapsu. Investoři přestali věřit, že se politicky slabé argentinské vládě podaří vyvést zemi ze tříleté recese, a odmítají půjčovat další peníze. A jsou–li ochotni úvěr poskytnout, pak za takové úroky, při jejichž budoucím splácení by si dlužník musel nutně kleknout. Vláda v Buenos Aires vidí jediné řešení v drastických rozpočtových škrtech, proti kterým se ale zvedla mohutná vlna odporu. Argentinský prezident Fernando de la Rúa se po vleklých jednáních dohodl s klíčovými provinciemi kontrolovanými opozicí na balíku úsporných opatření. Ten by měl do konce letošního roku ušetřit půldruhé miliardy dolarů a v roce příštím 4,25 miliardy dolarů. Problémem ale je, že ani ve vládnoucí koalici nepanuje jednota, pokud jde o podrobnosti, tedy co škrtat a v jaké výši. Platy státních zaměstnanců by se měly snížit o třináct procent. Klesnou i důchody, ale vláda ústy svého mluvčího Chrystiana Colomba ujišťuje, že přibližně 70 procent penzistů, kteří pobírají méně než 300 pesos měsíčně (tedy 300 dolarů), se snížení nedotkne. Colombo tvrdí, že vláda se pokusí nalézt další úspory, aby se hranice posunula na 500 pesos. „O úsporných opatřeních jednat nelze, prohlásil prezident Fernando de la Rúa v neobvykle bojovně laděném televizním projevu 14. července. Říká, že drastická omezení by se měla uvést v platnost zvláštním dekretem, odbory do toho nemají co mluvit. „Chci vědět, kde jsou ti darebáci, kteří nám zanechali tak vysoké dluhy, pokračoval v ostrém tónu prezident de la Rúa. Pozorovatelé tvrdí, že tím zjevně narážel na svého předchůdce Carlose Menema, za jehož úřadování (1989 až 1999) se celkový veřejný dluh Argentiny zdvojnásobil a dnes odpovídá 46 procentům hrubého domácího produktu. Nákaza hrozí. „Nemáme už žádné úvěry, oznámil na počátku července ministr financí Domingo Cavallo poté, co investoři do vládních bondů požadovali čtrnáctiprocentní úrokovou sazbu a cena peněz na mezibankovním trhu vylétla až na 400 procent. Zhruba pětina vládních dluhopisů, kterými se obchoduje na „mladých trzích (emerging markets), pochází právě z Argentiny. A tak není divu, že chvění v této zemi se rychle přeneslo nejenom na brazilský reál, ale poznamenalo také tureckou liru, filipínské peso či polský zlotý. „V Česku se projevilo během červencových svátků, kdy koruna dost razantně oslabila, ale během volného čtvrtku a pátku si toho mnozí ani nevšimli, podotýká Vlastimil Chvoštík, který v ČSOB obchoduje dluhopisy. Dodává, že situace české ekonomiky je zcela odlišná. Zahraniční kapitál dále přitéká, takže kurs koruny se brzy vrátil na původní úroveň. Riziko je menší. Odborníci jsou názoru, že mezinárodní finanční systém je nyní naštěstí mnohem odolnější vůči přenosu „nákazy , než tomu bylo během asijské a poté ruské finančně měnové krize (v letech 1997 a 1998). Argentinská krize je ale nebezpečnější, neboť propukla v době, kdy světové hospodářství znatelně zvolňuje. Kromě toho Mezinárodní měnový fond už nemíní Argentině vyčlenit další půjčky. „Krize by se mohla vzhledem k hospodářské váze Argentiny přelít do celé Jižní Ameriky včetně Karibské oblasti, varoval v peruánské Limě viceprezident Světové banky David Feffante. Náměstek hlavního ředitele Mezinárodního měnového fondu Stanley Fischer je optimističtější. Míní, že světu zase tak velké riziko „finanční nákazy nehrozí. Argumentuje tím, že důležité země, jako Mexiko a Brazílie, přestaly používat fixní směnný kurs. Asijské země za poslední dva roky zase snížily své dluhy a vytvořily solidní dolarové rezervy. Z kotvy se stala past. Analýza britského listu Financial Times označuje podstatu argentinských problémů za stejnou jako v případech Mexika (kde krize propukla koncem roku 1994), jihovýchodní Asie (léto 1997) či Ruska (srpen 1998). Je to fixní směnný kurs národní měny. Argentinské peso je od roku 1991 pevně vázáno na americký dolar (v kursu jedna ku jedné) a každé peso uváděné do oběhu musí být „podepřeno jedním dolarem v devizových rezervách. Tento mechanismus, nazývaný měnový výbor (v Evropě ho použilo například Bulharsko), ještě donedávna poskytoval spolehlivou „kotvu , která Argentinu ochránila před nejhoršími důsledky zmíněných krizí. Ale v několika posledních letech se z měnové kotvy stala past. Směnný kurs eura vůči dolaru od počátku roku 1999 do současnosti oslabil o 27 procent, a brazilský reál spadl dokonce o 53 procent. A protože na Evropskou unii a Brazílii připadá zhruba polovina argentinského exportu, muselo to nutně podlomit konkurenční schopnost země.
