Čtenář už na rozdíl od autora zná v tuto chvíli náladu na trzích. V neděli 23. října večer – po evropském summitu v Cannes o řešení dluhové krize – se otevřela jako první tokijská burza. A je jasné, zda nastal okamžik optimistických býků, anebo váhavých medvědů. Vnímají-li investoři realitu, sázím spíš na panikáře.
Foto: Profimedia.cz
Už dlouho dobře víme, co je třeba s dluhovou krizí udělat. Jenže si neumíme představit, jak to udělat – říkají rádi ekonomové – „za jinak stejných podmínek“. Za prvé je známo, že je nad možnosti toho nešťastného Řecka zaplatit dluhy. Ví se dávno, že bude nutné vzkřísit ducha starověkého aténského zákonodárce Solóna a jako kdysi on přistoupit k „setřesení břemene“, čemuž se dnes cudně říká „restrukturalizace dluhu“. A že nestačí to, co eurozóna dohodla v červenci: Osekat 21 procent řeckého zadlužení. Ne, musí to být alespoň polovina. A nejlépe ještě víc.
Věřitelé bez víry
Problém? Jenom jeden. Věřitel je od slova „věřit“. Věřitel věří, že se mu půjčka čili kredit (credo = věřím) vrátí se ziskem. Nevěří–li, nepůjčí. Nepůjčuje-li, ekonomika padá. Z toho přímo vyplývá – za druhé – další úkol: Banky je třeba pojistit rekapitalizací, navýšením základního jmění, dodáním likvidity. Problémů je jen pár. Které banky? A kým a čím pojistit?
Samozřejmě, pokud jde o veřejné rozpočty, nejohroženější jsou banky potrefených hus – řecké, italské, španělské, portugalské. Ale agentura Standard & Poor’s nesnížila jen ratingy 24 italských bank a finančních institucí, ale poslala dolů i „úvěrovou důvěryhodnost“ francouzské banky BNP Paribas. Propojenost finančního systému je absolutní, expozice jednotlivých bank v nedobytných pohledávkách značná.
Je to ještě horší: Standard & Poor’s konstatovala „negativní výhled“ pro celou Francii a Moody’s uvedla, že „prověří bonitu Francie“ v listopadu. Z toho vůbec neplyne, co se přežvykuje, že „krize se šíří z evropské periferie do centra“. Krize se jen vrací tam, odkud vzešla, k agresivním kanonýrům úvěrů komukoli na cokoli. Tento návrat – viditelná stránka jedné krizové fáze – má ovšem okamžité důsledky. Nicolas Sarkozy právě převálcoval odbory, aby prosadil důchodovou reformu a jiná opatření, která si finanční trhy standardně vydupávají. Ale jak vidno, stejně to nepomohlo. Kromě samotného Sarkozyho je tím zdiskreditována politika úsporných opatření v celé Evropě. Ví to Kalousek?
To je ovšem skoro banální. Závažnějším se jeví fakt, že Paříž je druhým největším garantem peněžních toků do Fondu finanční stability, rozšířeného zrovna horko těžko přes národní parlamenty z 210 na 440 miliard eur (s přispěním MMF může zmobilizovat až 750 miliard). Jestliže Francouzům dluhová služba podraží, bude mít záchranný fond na hrbu vlastně jen Německo a MMF. A to je vyloučeno. Něco takového by povalilo i Angelu Merkelovou.
„Merkozy“ bez Sarkozyho
Uplynulé dny ilustrovaly, jak se osa Paříž–Berlín zvaná „Merkozy“ poznenáhlu drolí. Nejprve vypukla euforie na burzách, když prezident s kancléřkou vypadali jako Mach a Šebestová, kteří zázračným sluchátkem – spekuloval britský The Guardian – zajistí k záchraně eurozóny dva biliony eur (skoro 50 bilionů korun českých). Shora přišlo dementi. „O zvýšení objemu fondu nad 440 miliard eur se nejedná,“ řekl mluvčí německého ministra financí Martin Kotthaus. A předtím už mluvčí Merkelové Steffen Seibert sdělil novinářům: „Kancléřka zdůraznila, že sny, jak bude všechno s tímto balíčkem vyřešeno a hotovo, nemohou být naplněny. Je třeba podniknout důležité kroky na dlouhé cestě.“
Byl to podivný týden mezi dvěma summity, G20 v Paříži a EU v Cannes. Mezi globální „okupací Wall Streetu“, nevídanou za desítky let, a dvoudenní stávkou v Řecku, největší od začátku krize. Týden, kdy pršely samé „dobré zprávy“. O tom, že nálada německých investorů se tento měsíc propadla na nejnižší úroveň za poslední tři roky. Že míra inflace ve Velké Británii je největší za 14 let. Že Goldman Sachs šokoval trhy obrovskou ztrátou (398 milionů dolarů), teprve druhou za celou historii této investiční banky. A že čínská ekonomika ve třetím čtvrtletí rostla nejpomaleji za poslední dva roky.
Jestli tedy včera a dnes na burzách šťastně skotačili býci, volejte Vatikán, vzbuďte papeže. Je to zázrak.
