Těžko stravitelná kaše

Jak překonat chaos vyvolaný v Lesích ČR

Problémy kolem smluv Lesů České republiky se soukromými lesními společnostmi nabývají jako pohádková kaše. Začaly tím, že za ředitele Vladimíra Blahuty (2005-2006) Lesy ČR uzavřely smlouvy na komplexní lesnické práce ještě před ukončením platnosti smluv starých. Která z dvou firem měla právo na daném úseku hospodařit a zda ta druhá byla jednáním státního podniku poškozena, o to ještě ani nezačaly soudy. A hle, počátkem října lesy vyhlásily výběrové řízení nové. To znamená, že na hospodaření v dané lokalitě si může dělat nárok už třetí těžební firma. Její mandát bude sice jen jednoroční, bude se ovšem bude překrývat s dosavadními zpochybňovanými smlouvami, říkejme jim „Blahutovy smlouvy“. A těch se každý ze současných těžařů hodlá držet do posledního dechu.
Teprve před koncem roku 2007 by mělo proběhnout do všech detailů řádně připravené výběrové řízení, jež smluvně zabezpečí těžbu i obnovu lesa ve smysluplně dlouhém období (XY let). Velmi pravděpodobný háček tkví v tom, že z konečně spravedlivého tendru nejspíš vzejde zase jiná firma, už čtvrtá. A jestli bude soudní projednávání platnosti předchozích smluv pokračovat tak zdlouhavě jako doposud, může být i toto rozhodnutí Lesů ČR napadáno držiteli „Blahutových smluv“. Ty jsou sice podle převládajícího právního názoru neplatné od samého počátku, nicméně jejich vlastníci a jejich právní zástupci tvrdí pravý opak. Soudy přitom už od léta drží takzvané určovací žaloby v šuplíku.

Hluchý dirigent.

Jaké vedlejší efekty sledoval předchozí generální ředitel Lesů ČR Vladimír Blahuta tím, že prosazoval neprůhledná výběrová řízení, se nepochybně už nikdy neprokáže. Nicméně po dvou výběrových kolech byli takřka kompletně vyměněni smluvní dodavatelé a mezi firmami, které zaujaly jejich místo, byly i některé zcela bez zkušeností. V tomto postupu měl Blahuta plnou podporu tehdejšího ministra Jaroslava Palase (posléze i Petra Zgarby) a mohl se opřít i o rozporuplná vyjádření antimonopolního úřadu, který jednou požadoval postup za legitimní podle zákona o veřejných zakázkách, podruhé nikoli. Blahuta byl hluchý k veřejné kritice a nikdy pořádně neobjasnil, v čem by byl postup podle zákona pro Lesy ČR nevýhodný.
Tento krok poznamenal celou jednu generaci lesnických podnikatelů. Rozdělil je do dvou zájmových skupin - těch, kteří o své smlouvy administrativně přišli, a těch, kteří je v Blahutově neveřejném řízení získali. Po právě oznámených výběrových řízeních někteří zasvěcení právníci očekávají, že se problém bude dále atomizovat. Není totiž vyloučeno, že se držitelem nové smlouvy stane některá z firem, která na jiném lesním úseku naopak usiluje o zachování zpochybňované „Blahutovy smlouvy“. Tak se mohou nynější spojenci brzy ocitnout proti sobě.
Zatím je situace docela přehledná. V České asociaci podnikatelů v lesním hospodářství (ČAPLH) se sdružují především zástupci firem, které za Blahuty přišly o většinu zakázek a cítí se být poškozeny. Naopak firmy, jež od minulého managementu získaly kontrakty, si založily při Agrární komoře Sdružení podnikatelů v lesním hospodářství (SPLH). Dělba ovšem není zcela striktní, mezi držiteli „Blahutových smluv“ jsou i někteří členové asociace.

Na krok k nirváně

Lesy ČR napříště garantují standardní výběrová řízení. Jednak se změnil zákon a zpřesnily se jeho formulace, ale především se změnila vůle managementu. Jenže to je jediná jistota. Vybruslit z navařené šlamastyky nebude pro současné vedení Lesů ČR vůbec jednoduché.
V jednu chvíli se zdálo, že dohoda je na dosah a před vyhlášením perspektivního výběrového řízení v roce 2007 bude dohodnuto i výjimečné přechodné období. Mělo být dobou smíru, během níž se stáhnou vzájemné žaloby a bude se hledat kompromis. Jako každá utopie musela i tato skončit nezdarem. Ekonomický náměstek Lesů ČR Vladimír Veselý vysvětluje: „Takzvaná 'konsensuální varianta' spočívala v definici přesně ohraničeného přechodného období, které by platilo pro oba typy smluvních vztahů. Během tohoto období, které by trvalo do podzimu roku 2007, by byly vypsány střednědobé tendry. Přechodné období by bylo po právní stránce pokryto dohodami o narovnání existujících sporů, o způsobu ukončování starých smluv a soudním smírem v případech, kde jsou vedeny soudní spory,“ popisuje Veselý.
Jenže shodu na symetrickém řešení, domluvenou oběma profesními sdruženími - ČAPLH a SPLH -, si podnikatelské subjekty při dvoustranných jednáních s Lesy ČR představovaly jinak, totiž vždy ve svůj prospěch. Veselý to komentuje: „Došli jsme k závěru, že tato shoda možná není. Nečinnost Lesů ČR by postavila podnik za hranici zákona, byla by zdrojem nové série soudních sporů a mohla by vést až k destabilizaci podniku.“

Dohoda, nebo žaloba?

Všeobecně se má za to, že dohodu o přechodném období zhatily podniky kolem SPLH, tedy vesměs držitelé „Blahutových smluv“. Jenže právníci Jan Petřík, společník advokátní kanceláře Brzobohatý Brož and Honsa, a Martin Nedělka z kanceláře Gleiss Lutz, kteří firmy ze sdružení zastupují, tvrdí, že tomu je právě naopak. „Smlouvy, jimiž se v současné době řídí práce v lesích, se měly zakonzervovat až do uskutečnění dobrých výběrových řízení na konci roku 2007. Nemuselo by se vyhlašovat po všech stranách nevýhodné výběrové řízení na jeden rok,“ uvádí Nedělka. Petřík ho doplňuje: „Vyhovovalo by to nejen firmám, které zastupujeme, ale shodovali se na tom všichni velcí hráči, včetně asociace a Lesů ČR. Zástupci lesů však najednou obrátili.“ Věc je ovšem mnohem složitější. Zmíněné firmy by sice o rok déle těžily podle současných smluv, do jejich časového vyčerpání by však přesto ještě mnoho chybělo. V minulém roce byly „Blahutovy smlouvy“ podepsány na pět let s tříletou opcí. A oba právníci přiznávají, že mají v úmyslu žalovat Lesy ČR za úhradu všech ztrát za celé nevyužité období až do celkové doby osmi let. „Ta škoda může být ještě mnohem větší, když se do ní promítne hodnota celé firmy, pokud zkrachuje. A to je po nepředpokládaném přerušení dlouholeté smlouvy možné,“ zdůrazňuje Petřík. Zároveň upozorňuje, že po vypovězení „Blahutových smluv“ může následovat vůči státnímu podniku, potažmo státu, až dvoumiliardová arbitráž. „Mnoho firem, které zastupujeme, má zahraniční akcionáře ze států, s nimiž má Česká republika dohodu o ochraně investic. A toto je přímo modelový příklad ohrožené investice,“ tvrdí Petřík.

Pryč s nekalou soutěží.

Navzdory hrozbě žalobami se Lesy ČR rozhodly pro ostrý řez. Vyzvaly partnery, aby po 1. lednu 2007 přestali plnit smluvní úkony. Těžko totiž mohou vypovídat smlouvu, kterou považují za neplatnou. Náměstek Lesů ČR Veselý tento krok zdůvodňuje: „Pravomocná rozhodnutí Úřadu pro hospodářskou soutěž uvádějí, že při prvním a druhém kole výběrových řízení byl porušen zákon. Z tohoto zákona přímo vyplývá, že veškeré smlouvy uzavřené na jejich základě jsou neplatné. ÚOHS připustil plnění těchto smluv pouze na nezbytně nutnou dobu. Byť byly proti těmto rozhodnutím podány správní žaloby, pro Lesy ČR jsou pravomocná rozhodnutí stále závazná a jejich nerespektování může být ze strany ÚOHS sankcionováno. Lesy ČR by ignorováním těchto rozhodnutí pokračovaly v plnění neplatných smluv, což by bylo možné považovat za jednání nekalé soutěže, jak výslovně uvedl Vrchní soud v Praze v rozhodnutí o zrušení předběžného opatření.“ I když i aktuálnost těchto důvodů právníci pracující pro SPLH všelijak zpochybňují, Lesy ČR se rozhodly a nenechávají se zviklat.