I přes vysoké investice zůstává ještě dost potíží
Voda spláchne kde co, a tak se na jejím stavu odrážejí nejen všechny chybné postupy v zemědělství či v průmyslu, ale například i při domácím praní prádla. Hrubé chyby v nakládání s odpadními vodami se naštěstí daří odstraňovat, a tak se kvalita vody v českých a moravských řekách za posledních dvanáct let zlepšila několikanásobně. Ubyly čtyři pětiny silně znečištěných toků, které nyní představují už jen šest procent jejich celkové délky. Ale také čistých řek je pomálu - pouhých devět procent. Zbytek je jakž takž přijatelný průměr, ve kterém se po odstranění nejhorších nečistot bohužel objevují nové problémy.
Krev za vodu.
I významné dílčí zlepšení povrchových vod nás už stálo 50 miliard korun, věnovaných na čistírny ve městech nad 10 000 obyvatel. Investování dalších 80 miliard ze státních, komunálních i soukromých zdrojů nás čeká do roku 2010. Teprve po výstavbě čistíren v obcích od dvou do deseti tisíc obyvatel dosáhne Česko evropské úrovně v nakládání s odpadními vodami. K tomu zavazuje i jedna z odkladných podmínek vstupu do Evropské unie. Ta už podpořila některé čistírenské projekty z fondu ISPA a nabídla výhodné půjčky od Evropské investiční banky a Evropské banky pro obnovu a rozvoj.
Zaplatíme i za minulé chyby ve velkoplošném zemědělském hospodaření - ochrana před dusičnany ze zemědělských zdrojů si vyžádá dalších šest miliard. Rovněž revitalizace kdysi narovnaných vodních toků stojí velké peníze. Do krajinotvorných opatření, která mají zadržovat vodu v krajině a obnovit přirozené funkce meandrujících vodních toků, vynaložilo ministerstvo životního prostředí (MŽP) už pět miliard a další tři čtvrtě miliardy investuje letos.
Rtuť, gadolinium i brufen.
Tažení proti škodlivým látkám v odpadních vodách se už může pochlubit výraznými výsledky. Díky 419 novým čistírnám a desítkám rekonstruovaných se podařilo snížit vypouštění biologicky rozložitelného znečištění takřka o 90 procent, nerozpuštěných látek o 85 procent a rozpuštěných anorganických solí o třetinu.
Ředitel odboru ochrany vody MŽP Jaroslav Kinkor si pochvaluje i výsledek dobrovolné dohody ministerstva s výrobci pracích prášků, s jejímiž signatáři byly zpočátku velké problémy. „Od roku 2005 už nebudou výrobci dodávat na náš trh žádné prášky s fosfáty. Omezí se tak přísun živin sinicím a řasám, které na hladinách nádrží vytvářejí vodní květ,“ uvádí Kinkor. „Také Česká stomatologická komora od téhož roku zajistí, aby zubní lékaři pracující s amalgámem měli dostupné účinné odlučovače rtuti,“ dodává.
Právě fosfor a rtuť patří k látkám, s nimiž jsou po rázném omezení vypouštěných nečistot v čistírnách problémy. Ty, které neumějí zachytit sloučeniny fosforu a dusíku, musejí projít nákladnou rekonstrukcí. Rtuť patří k jedovatým těžkým kovům, které se nadlouho usazují v sedimentech řek, a jsou tak trvalým nebezpečím. I když se vypouštění rtuti snížilo již o 80 procent, rizika s ní spojená trvají. I nebezpečné organické sloučeniny se časem „odbourají“, kov se však nikam neztratí.
Neztratí se ani vzácné gadolinium, kterého se v Česku užije v elektrotechnickém průmyslu všehovšudy kilogram za rok. Přesto se nalézá v rybích tělech, stejně jako například stopy léku brufen nebo jiné specifické látky.
S močí do banky.
„Čím je ve vodě méně organického uhlíku, tím je menší šance, že se specifické látky organického původu odbourají,“ tvrdí vedoucí oddělení ekologie a ochrany ekosystému ve Výzkumném ústavu vodohospodářském TGM Josef K. Fuksa. A tak vyřešení velkého problému ve znečištění vod přivodilo problém menší, ale taky vážný. Specifických látek je velice mnoho a v tak malém množství, že je nelze čistit. „Většina z nich má společné to, že se do vody dostávají lidskou močí, nejčastěji jako nevyužité části léků. Stačilo by sbírat moč a samostatně ji likvidovat,“ říká Fuksa. I jemu tento nápad sice připadá bláznivý, ale kdo by před padesáti lety uvěřil, že si budeme z obchodu přinášet balenou vodu?
Problém je i s amoniakálním dusíkem v čistírně při teplotě vody pod deset stupňů Celsia. Za vyšších teplot ho jedny bakterie zoxidují na dusičnan a jiné ho posléze uvolní v plynné podobě. Ve studené vodě však bakterie nežerou. Majitel čistírny v chladné části roku platí poplatky a voda zůstává nečištěna. Fuxa je přesvědčen, že by se s tím mělo začít něco dělat, i kdyby se splašky měly přihřívat.
Je čistá voda čistá?
Vrátit splaškům kvality pramenité vody žádná čistírna nedokáže. Avšak i pozdější naředění v řece se pro některé zbytkové látky ukazuje jako nedostatečné. Ekolog a vodohospodář spolupracující s Hnutím Duha Ondřej Simon upozorňuje, že každý tok je citlivý na jinou látku. „Kdyby se toky hodnotily na základě míry nejhoršího ukazatele, nebyla by mapička tak ideální jako podle pěti shodných kritérií. Ministerstvo se o to jednou pokusilo a většina potoků spadla do nejhorší třídy,“ konstatuje Simon.
