Každá velká změna předpokládala, že existuje nějaký plán, strukturovaný postup, jak co udělat. S povděkem jsme vnímali vstřícnost, s níž Británie přijímala středoevropské země a podporovala jejich liberální ekonomickou orientaci. „Trade, not aid“, to se Margaret Thatcherové už z principu velmi líbilo.
V němém úžasu
Mezi velkými členy Evropské unie byla Británie o pár let později jedinou zemí, která Středoevropanům hned od prvního dne jejich členství otevřela svůj trh práce. Sice se to nejspíš politicky škaredě vymstilo, ale je dobré si to znovu připomenout.
Proto také člověk nestačí žasnout nad dvojitým „ne“ britského parlamentu, který odmítá pracně dojednanou dohodu o brexitu, aby pak stejně důrazně odmítl i odchod z EU bez dohody, a nakonec se shodl na odkladu. Co by tomu asi tak řekla nebožka baronka Thatcherová? Ve své době sice velmi tvrdohlavě chtěla „our money back“, ale rozhodně vnímala strategický význam Británie v Unii. Dovedu si představit, že by mohla dospět k rozhodnutí o brexitu, ale opravdu si nedovedu představit, že by neměla plán, jak a co bude dělat den, rok a pět let poté.
Ztracená protiváha
Když je v chaosu země, která si na čajové šálky píše, že je třeba zachovávat klid a vychutnat nápoj, není divu, že jsou zmateni i její přátelé. Samotný odchod je pro střední Evropu od á do zet špatně, protože jsme na Británii vždy spoléhali jako na přirozenou protiváhu etatistickým a centralizačním nápadům, kterých je na kontinentu vždy přehršel.
Čtěte esej O šimpanzích a želvách
Všichni víme, jaká je naše ekonomická závislost na Německu, s nímž máme vztahy sice velmi dobré, ale… S Británií a Amerikou v zádech bylo tahání démonů z minulosti tak nějak trapné, mírně řečeno zpozdilé. Teď bude soužití s obrem psychicky náročnější a cesta do budoucnosti bude doprovázena častějšími ohlédnutími do zpětného zrcátka. A už vůbec nemluvme o Rusku.
Pro Čechy byla Británie vždycky něčím víc: symbolem. Bez ní si připadáme jako na lodi, která nemá v pořádku ani kompas, ani závaží. Není čím a není jak ji nahradit. Co jiného říct, než: „Bloody bastards. You have not even left yet and we miss you already.“ Ano, ještě jste ani neodešli a už nám chybíte.
