TĚŽKÝ ŽIVOT NA ZÁMKU

Architektonické dominantě Rondel chybí infrastruktura

Jiřímu Zoufalovi mnozí předpovídali, že jako ředitel kongresového centra Štiřín, které je v gesci ministerstva zahraničních věcí, vydrží tak dva měsíce. Dnes už je ve funkci bezmála rok. Šéfem centra se stal loni na podzim po Václavu Hrubém poté, co začalo vyšetřování, které záhy získalo nálepku kauza Štiřín. „Mám za sebou asi nejtvrdší část svého profesního života, říká Jiří Zoufal. Bývalý ředitel centra Hrubý byl prý vydírán, aby našel důkazy o korupci novinářů bývalým ministrem zahraničních věcí Josefem Zieleniecem, které by posloužily nynějšímu ministru zahraničních věcí Janu Kavanovi. Důkazy nenašel. Posléze byl odvolán pro účetní nesrovnalosti. Byl po ruce. Zoufal se do Štiřína příliš nehrnul. „Vždyť já jsem málem nevěděl, kde to je. Ani nevím, proč mě tenkrát ministerstvo oslovilo. Zpracovával jsem projekt pro využití jedné státní instituce a spolupracoval jsem s ministerstvy pro místní rozvoj a zahraničních věcí. Možná díky tomu jsem byl po ruce, popisuje Zoufal. Personální změny začal provádět od ledna. Jak vypráví, musel nejprve překonat komunikační bariéry, jejichž důvodu nerozuměl, protože svůj nástup bral jako standardní způsob převzetí úřadu. Převzal tedy od Hrubého, který je nyní prezidentem Golfového klubu Štiřín, zvelebený park, devítijamkové golfové hřiště a zámek, který patříval rodině Ringhofferů a po roce 1945 byl zestátněn. Za socialistické éry se zámek, ležící dvacet kilometrů jižně od Prahy, stal školicím střediskem ministerstva školství a v roce 1992 přešel pod ministerstvo zahraničních věcí. Hrubý ve funkci správce objektu nechal rovněž vybudovat unikátní budovu Rondel ve stylu tvorby architektů Gaudího a Hundertwassera, pod kterou se podepsal český architekt Vladimír Kačer. „Stavba Rondelu byla financovaná ze státního rozpočtu a přišla na 130 milionů korun. Přitom má jen tři pokoje, další jsou v přiléhající depandanci. Ta cena je na takový unikát relativně nízká, ovšem kdyby stál v Praze, bylo by jeho využití jednoznačně širší, říká Zoufal. Nový správce však nemá čas docenit unikátnost Rondelu, vedle něhož je pražský Tančící dům – jak říká – pouhý panelák. „Když jsem nadzvedl pokličku, zjistil jsem, že se tady budovala jen šlehačka, ale korpus dortu chyběl. Například tu nebyl domyšlen dostatečný přísun energie a vybudována trafostanice. Takže po kolaudaci budovy vypadl proud v celé vesnici. Stará kotelna má životnost již jen rok. Chybí tu čistička, obden se vyvážejí jímky, což se citelně promítá do nákladů. A chybí také základní zdroje vody, nedořešené je parkování, vyjmenovává nedostatky. Měsíční náklady na provoz Rondelu proto činí 850 tisíc korun. Podnikatel, který by měl nyní začít splácet úvěr, by si nejspíše koupil hrubou prádelní šňůru a vyhledal šikovnou půdu. Zoufala trápil problém, jak dospět k rentabilitě. „Štiřín dostává peníze z ministerstva jen na rekonstrukci zámku. Na provoz i mzdy přibližně 120 zaměstnanců by si měl vydělávat sám. Proto je mým cílem vybudovat ze Štiřína jedinečné a výdělečné kongresové centrum pro diplomaty, vysvětluje. Ministerstvo zámek často nevyužívá, dalo by se tedy předpokládat, že centrum žije především ze soukromých a firemních akcí. Zoufal však odmítá, že by situace byla tak jednoduchá. Například na současné rozsáhlé rekonstrukce, které mají ještě pokračovat, se jimi nevydělá. Ani golf není pro centrum finanční záchranou. Údržba parku a hřiště přijde ročně na 3,5 milionu korun. Od golfového klubu, jehož předsedou je Hrubý, dostává Zoufal ročně 2,5 milionu korun. „Navíc jsem zjistil, že až donedávna se cvičné golfové hřiště – driving range - upravovalo ze státních prostředků, a přitom nepatřilo k zámku, ale soukromé osobě, konstatuje. Na dosah k pěti hvězdičkám. Čtyřhvězdičkové ubytování na zámku je relativně levné, ale počítá se, že se ceny za pokoje vybavené starožitným nábytkem brzy zvýší. „Při nedávné rekonstrukci stačilo zavést klimatizaci, a hned bychom měli o hvězdičku více, stýská si Zoufal. Nyní usiluje o to, aby byl zámek s přilehlou depandancí zapsán do některé z rezervačních ubytovacích sítí cestovních kanceláří. Dosavadní kapacita 83 lůžek by se měla časem rozšířit téměř na dvojnásobek. Nezpracovaná agenda a nevýhodné smlouvy, tak charakterizuje Zoufal dědictví po Hrubém. „Nastoupil jsem do rozjetého vlaku a nedostatky jsem mohl řešit až cestou, konstatuje. Nevýhodné smlouvy ilustruje například dohodami se dvěma kapelami objednanými na loňský silvestr. Pokud by Štiřín od smlouvy ustoupil, musel by zaplatit devadesátiprocentní penále, což překvapivě platilo již od březnového podpisu, devět měsíců před vystoupením. Pro případ, že by orchestr zrušil své vystoupení, nebyly sankce stanoveny. Podobná je smlouva s agenturou zajišťující ubytování a program některých účastníků zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky. „Stojí v ní, že agentura zaplatí, pokud hosté přijedou a až přijedou. Opět není ani zmínka o sankcích pro agenturu, podivuje se Zoufal. Bez dluhů. Nicméně o letošním rozpočtu Zoufal tvrdí, že by měl v centru Štiřín skončit jako vyrovnaný. „Nemám dluhy, prohlašuje Zoufal. Přesto se nedávno objevil v tisku inzerát, který hledal věřitele štiřínského centra, kteří by společně poslali podnik do konkursu. Tomu se Zoufal směje. „Jak chce někdo poslat státní zařízení do konkursu? V prvních dvou měsících roku jsme se pohybovali v červených číslech, řešili jsme i hospodářské potíže spojené se soudním jednáním, které bylo vedeno vzhledem k nezaplacené inzerci v Německu, dopláceli jsme poplatky za televizi a rádio. Ale dluhy nemáme a na konci roku to vykážu v závěrce, prohlašuje Zoufal. Letos si už užil dvě kontroly z finančního úřadu a po jedné z živnostenského úřadu a nyní z Národního kontrolního úřadu. Nechal také vypracovat vlastní audit. Zoufal láká inzerenty a sponzory na svěcení jamek na golfovém hřišti, příští rok aspiruje na celorepublikové zahájení golfové sezony. Aby štiřínské centrum odlišil od ostatních podobných zařízení, chce spojit sport s uměním. O budoucí podobě centra se bude rozhodovat příští rok. Buď zůstane, jaká je, nebo se stane příspěvkovou organizací. Je otázkou, proč si tak drahé centrum stát drží. Možná proto, aby měl kde ubytovat státní návštěvy. Mezi personálem se však proslýchá, že by se Štiřín mohl stát školicím střediskem některé z institucí Evropské unie, a nebyl by tudíž přístupný veřejnosti. Na to však Zoufal krčí rameny. „Mezi zaměstnanci se toho povídá… Já jsem nic takového neslyšel,“ říká.