Ministerstvo financí chystá audity veřejných výdajů
Stát a byrokracie je vděčné téma učebnic veřejných financí. Nejrůznější koncepty byrokratických selhání stále dokola dokazují, že úředníci sami sobě rozpočet dobrovolně nesníží, a budou se jej naopak snažit maximalizovat. Současná vratká fiskální situace však přímo volá po výdajové revizi. Za chvíli by se totiž mohlo stát, že Česká republika se natolik vzdálí fiskálním Maastrichtským kritériím (zejména stanovenému tříprocentnímu poměru rozpočtového deficitu k HDP), že cesta zpět by byla mnohem obtížnější než teď. Ministerstvo financí na základě vládního zadání připravilo koncepci auditů výdajových programů státního rozpočtu, která má identifikovat neefektivně vynakládané rozpočtové prostředky a celkově zefektivnit jejich alokaci. Týdeník EURO má materiál, který ministerstvo v této souvislosti vytvořilo a do konce února má být předložen vládě. „Nejde o jednorázovou akci. Chceme srozumitelněji a přesněji vyjádřit náklady na jednotlivé veřejné služby, jejich formy i etapy podle rozpočtových kapitol, v rámci nichž jsou zajišťovány,“ řekl týdeníku EURO náměstek ministra financí Jiří Volf. „Hlavním cílem není žádná okamžitá úspora, nejde tu o závody v krácení výdajové části rozpočtů,“ dodává. Někteří však takové snažení ministerstva kritizují. „Za problematické považuji to, že v uvedeném materiálu není definován cíl, tedy jakých úspor by se mělo dosáhnout. Bez cíle těžko může být dosaženo výsledku,“ tvrdí Mojmír Hampl z České spořitelny.
Už za rok.
Ministerský materiál navrhuje, aby se první etapa auditů konala v prvním pololetí tohoto roku s tím, že získané výsledky se využijí již při přípravě státního rozpočtu na rok 2004. Audity by především měly identifikovat a vyčíslit neefektivní výdaje. Ministerstvo financí doufá, že tato první fáze je jen začátek. Ideální představa je taková, že obdobné vyhodnocování efektivity a účelnosti výdajů bude začleněno do standardního procesu přípravy rozpočtu.
Jak vlastně budou tyto audity probíhat? Dokument obsahuje seznam rozpočtových kapitol, které mají být prověřeny. Jsou v něm například všechna ministerstva, Český statistický úřad, Ústavní soud, Úřad pro ochranu hospodářské soutěže a množství dalších institucí. Chybí však například Fond národního majetku či Fond bydlení (ty jsou sice mimo rozpočet, ale hospodaří s veřejnými prostředky). Výhledově ale přijdou na řadu také. „Se státními fondy se bude postupně dít totéž, co s rozpočtovými kapitolami. Výdajové analýzy se budou zavádět do celé struktury veřejných financí,“ tvrdí Jiří Volf.
Samoaudit.
Představitelé vyjmenovaných institucí dostanou komplexní dotazník, který se skládá jednak z obecné části, jednak z části specifické. Každý dotazovaný bude mít za úkol zařadit výdajové programy do tří kategorií – prioritní, standardní a výhledově nepotřebné. Ministerstvo kultury v dotazníku nejspíše najde otázku týkající se využívání majetku a bezplatných pronájmů. Kolegové z průmyslu budou hodnotit efektivnost využití prostředků na podporu malého a středního podnikání. Černínský palác bude například tázán na význam a smysl existence Správy českých center a eventuální duplicitu činností se zastupitelskými úřady. Odpovědi na tyto otázky budou jistě velice zajímavé, avšak pozornost si zaslouží fakt, že si je budou vypracovávat resorty samy a touto činností nebude pověřen nějaký nezávislý subjekt.
Budou objektivní?
„Ani já dotazník nepovažuji za ideál v podmínkách, kde všichni všechno již několikrát v životě vyplňovali a téměř nikdy nebyla rozhodujícím kritériem objektivnost,“ odpovídá Volf na otázku, zda je takový způsob auditu optimální. Sám dodává, že kromě účelových nepřesností je potřeba počítat i s profesionálním zaujetím, které svádí k nadsazování a zkreslování reality. Ministerstvo má prý možnost kontroly větší části údajů, které jsou v dotazníku zachyceny. Touto cestou by mohli úředníci ministerstva financí zjistit „podtext“ získaných údajů a v případě jejich zkreslení doporučit krácení výdajů dané instituce. Dalším krokem v auditu má být diskuse o materiálu, pracovně nazývaná oponenturou. „Od těchto diskusí si hodně slibujeme. Půjde především o dialog odborníků, který by měl připravit dialog politiků,“ říká Jiří Volf. Výsledkem této diskuse nebude žádné rozhodnutí, ale pouze případná kritika a doporučení pro redukci výdajů v dalším období v případě nepřesvědčivé argumentace dotazované instituce.
Kde je motivace.
Proč by vlastně měly dotazovaní řadit některé své programy do třetí kategorie, tedy do skupiny málo potřebných a účelných výdajů? „Je naivní chtít po resortech, aby takto samy zařazovaly své programy. Logickou obrannou reakcí je nezařadit do třetí kategorie nic, případně tam zařadit jen drobnou nepodstatnou vatičku. Rozhodně se tu neobjeví ty výdaje, na nichž by se dalo skutečně ušetřit,“ tvrdí Mojmír Hampl. Domnívá se, že v navrhovaném systém chybí efektivní motivace. „Výsledkem auditu nebude automatické škrtání objevených úspor, které správci kapitol najdou,“ přesvědčuje Jiří Volf. Ti je prý budou moci využít ke zkvalitnění svých aktivit, například na přípravu vstupu do Evropské unie. Ministerstvu financí nelze upřít snahu o zefektivnění hospodaření ve veřejném sektoru, která bude v budoucnu poměrně dobře číselně měřitelná. „Věřte, že těžký je úděl reformátorů v této zemi,“ konstatuje náměstek Volf.
