Výhrůžky euroskeptických konzervativců rozbitím nejsilnější strany i vládní koalice jsou dobrým oprávněním argumentu, že tuto frakci je třeba držet co nejdále od rozhodovacích pravomocí. David Cameron řekl, že pokud uspěje ve volbách v roce 2015, uspořádá „in-out“ referendum o Evropské unii. To ale euroskeptikům nestačí, chtějí, aby to bylo závaznou součástí vládního programu, tedy aby byl premiér nucen udělat to, co řekl, že udělá. Tím zásadně podkopávají premiérovu pozici.
A to je jádro celého problému: nejde o EU ani o dalšího strašáka – sňatky homosexuálních párů. Významné části Konzervativní strany prostě vadí jejich šéf. Chtějí v čele strany někoho jiného. Bohužel pro ně není nikdo po ruce. Jejich domnělý spasitel Boris Johnson má k nástupnictví daleko. Nedávné výrazné posílení izolacionistické strany UKIP v lokálních volbách z nich prostě udělalo bezhlavé vzteklouny, kvůli nimž působí jejich stranický šéf i celá Británie nesmyslně.
Frankfurter Allgemeine Zeitung: Commerzbank jen v druhé lize
Existují banky a banky. Existuje Deutsche Bank, která koncem dubna ohlásila kapitálové navýšení o tři miliardy eur, jež ještě týž večer výrazně korigovala, ale bez problémů umístila akcie na trh. Pak existuje Commerzbank, která přede dvěma měsíci ohlásila zvýšení základního jmění o 2,5 miliardy eur, aby mohla fondu Soffin a firmě Allianz vrátit vklady.
Druhá největší banka Německa představila detaily v úterý a nebylo to povzbudivé: vydá nové akcie v objemu 556 milionů. Počet akcií banky se tak téměř zdvojnásobí, aby byl dosažen kýžený objem kapitálového navýšení. Kurzový rozptyl je totiž značný. V pondělí zavíraly akcie Commerzbank na 9,94 eura, nové akcie se investorům nabízejí za 4,50 eura. Proti tomu se Deutsche Bank jeví jako hráč jiné úrovně. Navzdory všem rizikům zůstává ve světové lize, zatímco Commerzbank spěchá od rekonstrukce k přestavbě, ale ve skutečnosti se nehne z místa. Deutsche Bank se o poptávku po svých akciích nemusí strachovat. Commerzbank musí sáhnout po diskontních praktikách.
Der Standard: Nestabilní země umořená spořením
Politický osud Bulharska se stane doplňkem dluhové krize. Víkendové volby skončily stejně jako před rokem v Řecku a v únoru v Itálii patem. Je to výsledek, který odráží systémovou krizi země, ale nenaznačuje cestu vpřed. Bulharsko se stává první evropskou zemí, kde víra ve fiskální stabilitu vedla k politické a sociální nestabilitě, jak uvádí politolog Ivan Krastev.
Konzervativní vláda Bojka Borisova zemi umořila spořením. Tady však končí obecný příběh dluhové krize a začíná bulharská část o zkorumpovaném právním státě a byznysmenech, kteří politiku provozují jako vedlejšák. Měsíční příjem většiny Bulharů se podle tamního statistického úřadu vejde do rozpětí 250–500 eur.
To vypadá po 25 letech od konce lidové republiky jako katastrofa. Demokracie, tržní hospodářství a vstup do EU neměly na životní podmínky naprosté většiny obyvatel žádný pozitivní efekt. Socialisté Sergeje Staniševa se teď budou pokoušet o ustavení „vlády národní záchrany“, nejspíše dvoučlenné koalice s tolerancí pravicových extremistů. Půjde o krátkodechý experiment, zastávku na dlouhé cestě krizí.
Čtěte také:
EU vypršela spotřební lhůta, tvrdí britský exministr financí
Borisov zvítězil, ale musí najít partnera
