Mohli bychom přestat předstírat, že v debatě o EU jde o ekonomiku? Obě strany jsou schopné vykouzlit stohy statistik, které dokazují, že ten druhý má v úmyslu nás všechny zruinovat, ale opírají se o trendy HDP a o obchodní smlouvy. Jsou to banální náhražky skutečných argumentů o abstraktních ideálech. Pro mnoho Britů totiž EU zůstává abstraktním konceptem, který snad přináší o něco snazší zařízení dovolené na kontinentu.
Je to škoda, protože evropský projekt zásadně mění způsob života lidí na kontinentu (včetně nás). Dochází k bezprecedentnímu mísení kultur a vlivů a my bychom měli být při tom, ne zatáhnout závěsy. Otevření hranic funguje obousměrně. V EU mimo ostrovy žije 700 tisíc Britů. Nacházíme se v tavicím kotli, podobném, který učinil tak silnými Spojené státy, ale EU je takovým kotlem pro 21. století. Politici nám budou tvrdit, že jsme svědky „ekonomické migrace“, jenže fantastické představy, že lidské bytosti lze redukovat na ekonomické jednotky, se už před mnoha lety vzdali sami ekonomové.
Frankfurter Allgemeine Zeitung: Zkáza Thyssen-Krupp
Sešup firmy Thyssen-Krupp působí jako odvážný skok s padákem. Ocelářsko-průmyslový gigant už je příliš nízko nad zemí, ale padák stále není otevřen. Ačkoli trhá za spouštěcí lanko, padák se ne a ne nafouknout. Ve skutečnosti parašutista ví ve zlomku vteřiny, jestli se padák navzdory nepatrné zbývající výšce stihne kompletně otevřít, nebo ne.
V případě koncernu, který usiluje o nový začátek, bude získání takového poznatku trvat ještě týdny. Potřebuje mít jistotu, jak skončí ničivé americké dobrodružství a jaké výsledky přinese vnitrofiremní průzkum hříchů minulosti. Protože další zátěž kvůli někdejším překročením pravidel by byla v pravém slova smyslu fatální. Byly-li by k dispozici alespoň odhady, bylo by možné ihned rozhodnout, zda je třeba vytáhnout nouzový padák – navýšení kapitálu. Protože čtvrtletní zpráva vede k novým spekulacím právě o navýšení kapitálu. Nikdo zatím neví, zda skokan dopadne ve stavu, který mu umožní znovu vzlétnout.
The New York Times: A mezitím Sýrie hoří
První žádost tureckého premiéra Erdogana na návštěvě ve Washingtonu bude jistě položena v duchu, zda by hostitel nechtěl přispět zastavení zatahování Turecka do problémů Sýrie. Ankara chce, aby Spojené státy ukázaly svaly stejně jako v Libyi. To je celkem obrat oproti permanentní kritice opakovaných amerických blízkovýchodních kampaní, zejména invaze do Iráku v roce 2003.
Vláda, která se prohlašuje za největšího znalce komplexnosti regionální situace, tak poněkud ztrácí tvář. Je to přiznání, že turecká ambice udávat v regionu tón má své limity. Důvody změny postoje jsou celkem evidentní. Na turecké půdě již je 300 tisíc syrských uprchlíků a do konce roku se může ztrojnásobit. A také bouchaly bomby, které zabily padesát Turků a tamní tisk události interpretuje jako varování syrských tajných služeb před další podporou antiasadovských sil. To podkopává důvěru Turků v politickou reprezentaci.
Čtěte také:
Turecko viní Sýrii z výbuchů, podle některých hrozí válka
K syrským rebelům míří stále více zbraní, pomáhá i CIA
EU chce pomoci syrské opozici uvolněním ropného embarga
