Na cestě k osvícené společnosti musí Británie urazit ještě hodně dlouhý kus cesty. Minulý víkend – paradoxně právě den před Mezinárodním dnem boje proti homofobii – byli dva gayové napadeni v parku na jihu Londýna. A pak víc než jen pár poslanců se postavilo na odpor vládnímu plánu, který počítal s umožněním sňatků párům stejného pohlaví.
Ty případy spolu samozřejmě nesouvisí. Ale oba jsou symptomy se stejným kořenem: přesvědčení, že heterosexualita a homosexualita jsou dva odlišné světy. Vývoj byl rychlý. Méně než před padesáti lety byl pohlavní styk dvou mužů nezákonný a dvou žen nepředstavitelný. Dnes sice ještě nejsme v cíli, ale téma sňatků homosexuálních párů je na stole a to je krok vpřed. Ne proto, že to okamžitě vytváří spravedlivější společnost. Ale spíše proto, že to konečně odvane předsudky bigotních násilníků stejně jako společenským konzervativcům.
Die Presse: Bezradná levice
Jaké odpovědi nabízejí sociální demokraté, socialisti či radikální levice na současnou multikrizi? Kromě volání k „obratu doleva k demokratičtější, sociální a ekologické Evropě“, donucení bankéřů nést odpovědnost za způsobené škody či opuštění politiky úspor ve prospěch nových programů financujících růst nepřicházejí z levicových táborů žádné další kreativní, promyšlené a inspirativní recepty. Ze Socialistické internacionály, která by právě taková řešení měla generovat, nevzcházejí prakticky vůbec žádné podněty.
Ta se ostatně soustředila hlavně na to, aby se integrací různých údajně levicových stran z celého světa stala strnulým molochem. Proto není divu, že světlo světa spatřil nový mezinárodní levicový svazek Progresivní aliance. To může znamenat konec nepohyblivé Internacionály. Objevení nové aliance jistě není zárukou změn. Může však mobilizovat společnost. A co evropská levice potřebuje? To, co kdysi naordinoval KSSS Michail Gorbačov: perestrojku (změnu) a glasnosť (otevřenost).
Die Tageszeitung: Podpisy nestačí
V konfliktu mezi Srbskem a Kosovem získává Německo klíčovou roli. Od projevu kancléřky Merkelové v Bělehradu v roce 2011, v němž Srbsko postavila před hotovou věc: buď najdete s Prištinou společnou řeč, nebo můžete zapomenout na členství v EU, se událo mnohé. Srbsko se podvolilo se skřípěním zubů.
Že na německé podmínky slyšeli bývalý nacionalistický štváč prezident Tomislav Nikolić a Miloševićovi učedníci ve vládě, je samo o sobě pozoruhodné. A protože dnes opoziční Demokratická strana s tímto kurzem souhlasí, zůstaly protesty na ortodoxní církvi a krajně pravicových kruzích. Teď se vyplácí, že Berlín neztratil nervy.
Protože protibělehradské nálady v Bruselu opět oslabují. Mnohým stačí, že existují nějaké vládní podpisy. Pokud by však tlak povolil, obě strany budou implementaci dohody odkládat, kam jen to bude možné. To je dlouholetá zkušenost z balkánských reálií. Berlín musí v této otázce navzdory mnohým pevně trvat na svém.
Čtěte také:
Srbsko a Kosovo dosáhly historické dohody o urovnání vztahů
Kosovo i Srbsko chtějí dále vyjednávat
Srbsko udělalo další krok do EU. Bude kandidátskou zemí
