Setkání skupiny G20 udělalo důležitý krok vpřed v otázce boje proti daňovým únikům. Zúčastněné země se přihlásily k automatické výměně informací v daňových otázkách.
Nárůst počtu nadnárodních firem a mezinárodních finančních transakcí usnadnil mnoha lidem a společnostem uhýbání před daněmi, protože jednotlivé vlády prakticky nejsou schopny sdílet klíčová data. Zdá se však, že se věci mění. Daňová dohoda byla jedním z mála hmatatelných výsledků summitu G20 v ruském Petrohradu.
Na mnoha detailech je ještě třeba pracovat, ale odhodlání samo může pomoci daňovým autoritám odhalovat úniky a podvody. Pro efektivitu tohoto boje je zapotřebí, aby výměna informací obsahovala i data z daňových rájů, které nejsou součástí G20. Summit také podpořil akční plán z pera OECD k otázce nadnárodních firem, které se vyhýbají daním kreativním využíváním offshoreových společností a daňových rájů. I toto úsilí je velice důležité.
The Daily Telegraph: Australské lekce
Vítězství Tonyho Abbotta v australských volbách přináší dvě důležitá poučení pro britské konzervativce: je třeba udržet stranickou jednotu a vyslat voličům jasný vzkaz. Během šesti let u moci australští labouristé kormidlovali Austrálii vodami globální finanční krize. Ale jejich hladké vítězství v roce 2007 se postupně rozpadlo ve vnitrostranických bojích mezi Julií Gillardovou a Kevinem Ruddem, kteří se navzájem odvolávali a vylučovali.
Bývalá ministryně zdravotnictví to hezky shrnula: „Dala bych nám devět bodů z deseti za to, jak jsme vládli zemi. Dala bych nám nula bodů z deseti za to, jak jsme vládli sami sobě.“ Abbott vedl houževnatou a disciplinovanou kampaň zaměřenou na pár jasných témat – přijmout ostřejší přístup k žadatelům o azyl, omezit zahraniční pomoc a odmítnout uhlíkovou daň. Designovaný premiér byl ve své nabídce pro voliče zcela konzistentní, díky čemuž porazil labouristy největším rozdílem za posledních 80 let. Za to si Abbott zaslouží gratulaci.
Pravda: Nic není nevyhnutelné
O pilířích důchodového systému můžeme spekulovat ze všech stran. Ale ať budeme téma obracet jakkoli, vždy se vrátíme do stejného bodu. Důležité je a vždy bude, kolik a jakých peněz do toho kterého pilíře vložíte. Demografie je neúprosná. Jednou možností je nelidské „přijetí reality“, druhou je pokus o její změnu. Jako „přijetí nevyhnutelného“ se tváří všechny snahy o zvyšování věku odchodu do důchodu.
Stejně „nevyhnutelným“ se může stát násilné snižování důchodů a životního minima. To nejsou hezké vyhlídky. Aby mělo soukromé spoření větší význam, musely by být mnohem rovnoměrněji rozložené příjmy obyvatel. A na to, aby ve státním systému bylo více peněz, by tyto příjmy musely reálně růst. Prvořadým cílem ekonomické politiky státu by se musela stát zaměstnanost. Jestli nás bude něco v budoucnu mrzet, bude to těch 400 tisíc dnešních nezaměstnaných. Tady nepomohou administrativní fígle, metodiky, politické deklarace. Nepomohou Polákům, Maďarům, Čechům ani nám.
Čtěte také:
Syrská krize tématem summitu G20? EU a Rusko se neshodnou
Australané si zvolili „nezvolitelného“ Tonyho Abbotta premiérem
