Už tři dny si Mitt Romney stěžuje na útoky na své působení ve firmě Bain Capital. Je ale čím dál jasnější, že prezident Obama se nemá za co omlouvat. Jestliže Romney nechce poskytovat jasné odpovědi na otázky ohledně své kariéry, měl si vypěstovat silnější kůži. Romney přitom mlží i při odpovědi na otázku, kdy společnost Bain Capital opustil. Když se mu to hodí, třeba když jde o likvidaci pracovních míst v ocelárnách, tvrdí, že z firmy odešel už v roce 1999, jindy to zase popírá.
Ve čtvrtek list Boston Globe doložil vazby Mitta Romneyho na Bain Capital až do roku 2002 a Obama položil svému oponentovi otázku: „Myslím, že většina Američanů si představuje, že když jste předseda, generální ředitel a prezident společnosti, jste odpovědný za to, co ta společnost dělá.“ Obamova kritika je férová. Ani dnes není jasné, kolik peněz Romney z Bain Capital získal za těch 13 (nebo deset) let, co z firmy odešel.
Čtěte také:
Romney žádá po Obamovi omluvu kvůli výrokům o jeho bývalé firmě
Obama se Romneymu za útoky na jeho působení v byznysu neomluví
Die Welt: Cesta nesvobody
Francie prohrála. Německo-francouzská evropská osa už vlastně nedává smysl. Pokud by francouzská podpora zadluženým zemím na důležitých summitech nebyla dostatečným důkazem, jak málo Françoisi Hollandovi záleží na partnerství s Německem, tak plánovaná opatření na záchranu pramálo konkurenceschopného francouzského autoprůmyslu jsou další provokací, která má poškodit především Německo.
Posledním skutečně pozoruhodným autem vyrobeným ve Francii byl Citroën DS z roku 1955 jako klasická ukázka evropského inovativního potenciálu. Od té doby prožívají francouzské automobilky pozvolný úpadek. Následkem je, že Peugeot dnes může přežít jen po radikálním propouštění. Jenže to se socialistickému prezidentovi nehodí do krámu. Tento plán je nepřijatelný, prohlásil Hollande a jmenoval se s konečnou platností nadšéfem Peugeotu a Citroënu. Vítejte ve státem řízené ekonomice. Do týdne prý vláda předloží plán pro automobilový průmysl. Hollande se vydal autoritářskou cestou nesvobody.
SME: Plynová horečka
Těžba břidlicového plynu je běh na velmi dlouhou trať s nejistým koncem. A je to vážné environmentální i politické téma. Tak třeba v Severní Karolíně nedávno republikáni prosadili zákon umožňující těžit plyn metodou, jež by hypoteticky přicházela v úvahu i u nás, ale až na druhý pokus a díky jedinému hlasu, který jim omylem odevzdala demokratická poslankyně Becky Carneyová. A pak že se poslanci podivně mýlí jen u nás. Druhý problém břidlicového plynu je v tom, že jeho těžba je pro mnohé podezřelá.
Tu přijde zpráva, že drobná zemětřesení, která při těžbě vznikají, nepředstavují žádné riziko, za chvíli zas jiní vědci varují, že při těžbě se znehodnocuje podzemní voda. Představa, že Slovensko sníží svou závislost na Rusku, je lákavá. Pravděpodobně velmi omezené zásoby břidlicového plynu na našem území, často pod chráněnými oblastmi, však naznačují, že si jejich těžba u nás najde asi takovou popularitu jako dolování zlata v Detvě. Blízkou nule.
