Obří exploze, která otřásla továrnou na hnojiva v texaském Westu, by měla spustit bedlivé přehodnocení pravidel ovládajících nebezpečný chemický průmysl. Náhlý příliv levného přírodního plynu začal přitahovat chemické společnosti zpět do USA. Jsou to nepochybně užitečná a cenná pracovní místa. Ale chemická výroba s sebou samozřejmě nese také rizika, ať jde o jedy nebo výbušniny.
Správná odpověď je prostá: ať firmy jasně vyhodnotí rizika, jimž ony a všichni v okolí továren čelí. Pak nechť učiní zodpovědné kroky, které tato rizika sníží, a připraví plány pro případ problémů. Středeční výbuch by z tohoto pohledu neměl být vnímán jako překvapení, ale jako nejhorší ze scénářů, na něž má být firma připravena.
Představitelé průmyslu tvrdí, že to, co se stalo ve Westu, je extrémně vzácné. Ale nehoda alespoň odhalila, v jakém regulatorním marazmu musí průmysl fungovat. Regulátoři by měli přijít s jasnými kroky ke zefektivnění systému.
The Daily Telegraph: Modernizace a Thatcherová
Pohřeb baronky Thatcherové se stal momentem, kdy vzpomínky na její pobyt v úřadu byly vystřídány spory o její odkaz. David Cameron byl jedním členem svého kabinetu vyzván, aby opustil cestu „modernizace“ Konzervativní strany. Ale uvědomme si, že stranu nikdy nikdo nezmodernizoval více než právě lady Thatcherová.
V roce 1979 zdědila zemi na kolenou a vtáhla ji, kopající a křičící, do závěru 20. století. Pokud chce Cameron skutečně ukázat, že je dědicem lady Thatcherové, musí hlavně pochopit, že těžká politická rozhodnutí přinášejí ovoce. Reformy sociálního systému, vzdělávání i zdravotnictví spadají do této kategorie.
Jsou to oblasti, s nimiž se Thatcherová potýkala spíše okrajově, protože primárně se snažila sejmout odborářskou smyčku z krku britské ekonomiky. Kdyby však byla premiérkou dnes, bude také hledat radikální řešení pro tyto problémy. Neříkala by tomu modernizace, ale přinesla by nový pohled na způsob, jímž provozujeme své veřejné služby.
Pravda: Alibisté v sutanách
Na Slovensku se v den Hitlerových narozenin organizuje „nábožná pouť na počest mučedníka“ Jozefa Tisa, který nechal 72 tisíc Židů odlifrovat do táborů smrti. Poutními místy se těmto lidem staly tabule na Tisově rodném domě v Bytči a busta, kterou odhalili v Rajci jeho ministrovi a konfidentovi nacistických tajných služeb Ferdinandu Ďurčanskému.
Zatímco polská katolická církev se zapojila do odboje, ta slovenská při hodnocení krvavých časů mlčí. Musela by přiznat, že se mnozí její faráři stali aktivní součástí nelidského režimu.
Církev dnes ráda používá zaklínací formulku: to je téma pro historiky. Výročí Tisovy popravy si jeho obdivovatelé odbyli ve čtvrtek v Bratislavě veřejnými modlitbami a pak ještě zádušní mší v kostele svatého Jana Boska v Trnávce. Toho Dona Boska, jehož vosková socha a část pravé ruky právě putují po našich městech. Jinde ve světě se prý při ukazování této relikvie dějí zázraky. Na Slovensku by byl zázrak, kdyby si církevní pastýři konečně uvědomili, v jakém století žijí.
Čtěte také:
Podle vyšetřovatelů za výbuchem v Texasu nebyl úmysl
Smrtící výbuch v Texasu zasáhl komunitu českých přistěhovalců
Margaret Thatcherová zemřela. Thatcherismus žije dál