Dozvuky tragédie obvykle vyvolávají dvojí reakci. První bývá vyjádření kolektivního smutku. Druhá bývá otázka, co udělat, aby se podobným událostem předešlo. Hurikán Katrina spustil debatu o připravenosti na útok přírodních živlů. Jedenácté září prohloubilo úsilí v boji proti terorismu. Pouze pro jedinou kategorii tragédií tento scénář neplatí – pro šílené střelecké masakry.
V těchto případech jsou otázky „Co bylo špatně?“ a „Co by se mělo změnit?“ důrazně shazovány ze stolu, především politiky. Realita moderní politiky, v níž má obrovskou sílu Národní střelecká asociace, dusí jakoukoli seriózní diskuzi o kontrole zbraní. Tento fakt určil rámec, v němž se pohybovaly politické reakce na masakr v coloradské Auroře, především ty z úst prezidenta Obamy a jeho vyzývatele Mitta Romneyho. Newyorský starosta Michael Bloomberg správně řekl: „Slova útěchy jsou pěkná, ale možná nastal čas, aby ti dva muži, kteří chtějí být prezidenty USA, vstali a jasně řekli, co budou s tímto problémem dělat.“
Čtěte také:
Krvavá premiéra Batmana v Denveru: šílený střelec zabil 12 lidí
Holmes se na útok v kině zřejmě připravoval celé měsíce
Süddeutsche Zeitung: Nezadržitelně k bankrotu
Někdy stačí dát si dohromady jedna a jedna. Aby se zalátala nejnovější díra v řeckém záchranném programu, museli by buď Řekové ještě více šetřit, anebo Evropané zaplatit další miliardy. Zdá se, že ani jedno nepřipadá v úvahu, takže Samarasova vláda by se měla připravit na vyhlášení platební neschopnosti. Pro státní bankrot uvnitř eurozóny neexistuje žádný návod, stejně jako pro celkový boj s krizí. Jasné je jen jedno: z právního, ba ani z politického hlediska neexistuje žádný jednoznačný způsob, jímž by bylo možné Řeky prostě vyhodit z eurozóny. Snad jen ECB má nepřímou možnost utáhnout peněžní kohouty a tím fakticky donutit Samarase k vystoupení z měnové unie. Pro řeckou vládu by takový odchod byl spojen s nevypočitatelným rizikem, jež je pro Řecko větší než pro ostatní země. I ty se ovšem pustí do neznámého dobrodružství. Je možné, že část viny nese i Angela Merkelová a její krizový management. Neměli bychom ale zaměňovat příčinu a následek. Hlavní vinu nesou Řekové sami.
The Independent: Co zbude po Levesonovi?
Vyšetřování Levesonovy komise bylo působivým představením. Po osmi měsících svědeckých výpovědí od rodičů obětí vražd přes celebrity až po dříve všemocné mediální magnáty a samotného premiéra se komise probrala známými i méně známými fakty o působení a praktikách tisku. Jak se slyšení blíží ke konci, otázkou je, co se bude dít dál. Náš list se obává, co po vyšetřování zůstane. Jeho záběr se zdá příliš široký, pohlcuje všechno od konkrétních nelegálních odposlechů telefonů v News International až po celou branži, její kulturu, etiku a postupy. Uvnitř tohoto širokého pole však zůstávají velká území prakticky netknutá, například metody a vliv PR pracovníků a parlamentních lobby.
Přesto má Levesonova komise smysl a hodnotu. Její šetření přinejmenším vrhlo světlo do stinného světa na vrcholu britské mocenské pyramidy.
