(EURO 12/2006)
Jsem velmi rád, že si konečně někdo všiml toho, co jsem zaregistroval už před více než rokem, kdy průměrná hrubá mzda v nepodnikatelskem sektoru zůstávala už jen zhruba 100 Kč pod průměrnou mzdou v podnikatelském sektoru. V posledním čtvrtletí 2005 se tento nepoměr, kterému se navíc úspěšně dokázala vyhýbat i „komunistická“ ekonomika, ještě dále prohloubil, oba průměry se prakticky vyrovnaly a situace v ČR tím dosáhla ve vyspělém světě i v někdejším „komunistickém“ hospodářství nevídané deformace (někdejší průměrná úroveň mezd v takzvané „výrobní sféře“ převyšovala průměrnou mzdu v „nevýrobním sektoru“ od 60. let minulého století přinejmenším o deset až patnáct procent).
Obzvláště pro vyspělé země je takovýto nepoměr téměř nevídaný a naopak se takovouto „poměrovou charakteristikou“ blížíme jakýmsi „feudálním poměrům“ typickým pro rozvojové země, zejména pro někdejší orientální despocie, kde byli státní úředníci a zaměstnanci tradičně placeni lépe než „lidé práce“. Státní „trubci“ tak budou zanedlouho paradoxně vydělávat v této zemi v průměru více než poctivě a tvrdě pracující zaměstnanci soukromých firem!
Situace v tomto ohledu je však možná ještě horší, než by se zdálo na první pohled, neboť v podnikatelské sféře je diferenciace mezd tradičně daleko vyšší než ve sféře nepodnikatelské (tam pravděpodobně přetrvává relativně značná nivelizace ještě z dob centrálně plánovaného hospodářství - ale ani třeba skandinávské země se v tomto ohledu nebudou od nás lišit), takže většina pracovníků podnikatelské sféry má už dnes fakticky nižší celkovou úroveň mezd než jejich „protějšky“ ve sféře nepodnikatelské.
Nebo, a to je ještě pravděpodobnější, to může být do určité míry i důsledek „internacionalizace“ práce v podnikatelském sektoru, kde je dnes zaměstnáno mnoho cizích státních příslušníků, zejména Slováků, Ukrajinců a Poláků, zatímco v české státní a veřejné správě logicky tito lidé nenacházejí uplatnění - pak bychom se ovšem nepodobali bývalé orientální despocii ale spíše Německu v šedesátých a sedmdesátých letech (relativně slušně placená místa ve státní správě přitom zůstávají a zůstanou vyhrazena pro domorodce). Takové závěry lze ovšem potvrdit nebo vyvrátit (a hlavně kvantifikovat) jen na základě speciálních výběrových šetření, které je schopen provádět a analýzami podložit především Český statistický úřad, případně ministerstvo práce a sociálních věcí, eventuálně odborové organizace - nebo i když jen částečně a nepřímo, také Úřad důchodového zabezpečení (na základě průměrné výše nově přiznávaných starobních důchodů vybraných profesí).
Faktem však zůstává, že souběh růstu počtu osob zaměstnaných ve státním a veřejném sektoru spolu s neúměrným růstem jejich průměrných mezd v posledních letech způsobuje v konečném důsledku značné plýtvání penězi daňových poplatníků.
Pavel Pršala, prsala@atlantik.cz
