S P T T e l e c o m
Přestřelka mezi ministerstvem dopravy a spojů a vedením SPT Telecom, ovládaným zahraničním investorem, je sice přerušena, po valné hromadě se však může znovu vyostřit. Důvodem bude doprivatizace firmy, přičemž ve hře je i zásadní změna majetkových poměrů. TelSource nemusí svou pozici udržet.
Řádná valná hromada se sejde nejdříve v květnu či červnu, aby schválila roční uzávěrku. Očekává se, že výsledky budou mimořádně dobré. Přesto bude opět na stole personální čistka, jejímž proklamovaným cílem je odstranit z vedení firmy zástupce TelSource Bessela Koka a po něm i celý současný management společnosti. Do té doby se však může mnohé změnit. Ministr Antonín Peltrám, tvrdý kritik současného vedení SPT Telecom, může definitivně vypadnout z rozhodování, pokud k němu ztratí oprávnění. To mu zatím dává majoritní podíl státu v našem telekomunikačním monopolistovi.
Ve hře je však i varianta, kdy by se na lopatkách mohl ocitnout TelSource. Český Telecom se totiž stal součástí hry globálních operátorů o evropský trh. A tam se za poslední rok znovu rozdávaly karty. Při tomto rozdávání však zahraniční partner českého operátora už chyběl. Tím se mění i české šance účastnit se na gigantickém růstu trhu telekomunikačních služeb. Vše může vyvrcholit i revizí privatizačního rozhodnutí o SPT Telecom a změnou vlastníka.
V autu
Jedním z klíčových faktorů při vybírání partnera pro SPT Telecom byla schopnost uchazeče zapojit našeho operátora do některé z globálních aliancí, které se dělí o světový telekomunikační trh. Nutno podotknout, že v době rozhodování plnil TelSource toto kritérium prakticky dokonale.
Byl totiž součástí aliance Unisource. Tu tvořily kromě holandského a švýcarského Telecomu ještě švédská Telia, ale především španělská Telefonica a největší světová firma AT & T. Nabízela se tedy šance stát se součástí jednoho z rozhodujících hráčů světového telekomunikačního byznysu. Jenže na jaře 1997 přišla první rána. Španělé přehodnotili své záměry a přeběhli ke konkurenční alianci tvořené British Telecommunications a americkou MCI. Vyhrála tak španělská tradiční orientace na Latinskou Ameriku, kde nové uskupení má ambice stát se číslem jedna mezi zde působícími operátory. Navíc se rýsuje možnost spojení s japonským NTT.
Unisource se pokusil nahradit Telefonicu italskou společností STET. Italové se pustili i do společných obchodů s AT & T a Unisource v nadnárodní skupině WorldPartners Asociation. Jenže naděje trvaly jen krátce. Nejsilnější účastník aliance AT & T loni prakticky opustil Evropu tím, že také přeběhl ke konkurenci spojením s British Telecom.
Unisource je proto nyní jen velmi málo aktivní. Jeho severní větev se sice posiluje, protože švédská Telia hlásí spojení se svým norským protějškem Telenorem, ale na soutěž o evropské trhy patrně nebude mít dost sil. Zde má totiž příliš těžkého soupeře ve spojenectví Deutsche Telecom a France Telecom. Těm nyní v evropské expanzi nestojí prakticky nikdo v cestě. Český SPT Telecom přitom leží na talíři.
Přímo, nebo oklikou
Za bojem o lukrativní posty v úspěšné firmě tak možná již nyní hoří boj o doprivatizaci státního podílu. Ten nyní činí 51,8 procenta a bude třeba rozhodnout, jakým způsobem se ho stát zbaví.
Myšlenka, že by si stát svůj podíl dlouhodobě ponechal, je zcela minimální. Těch téměř dvaapadesát procent totiž představuje poměrně slušnou sumu a to v době, kdy se hledají prostředky na sanaci bank a revitalizaci průmyslu, rozhodně nelze přehlédnout.
Rozhodnutí o prodeji tedy bude jasné. O tom, jak prodávat, se však strhne spor. Jestliže je na řadě Deutsche Telecom, tak by zcela zřejmě bylo nejjednodušší mu prodat celý státní balík úhledně zavázaný a nechat ho, ať si s Holanďany vše vyřeší sám.
Kouzlo vstupu Deutsche Telecomu do ČR je také v tom, že k nyní kontrolovanému Radiomobilu by dostal také majoritní podíl v Eurotelu, ve kterém Telecom drží jednapadesát procent akcií, a monopolně by ovládl mobilní služby. Třetí operátor, jehož vstup na trh se očekává ještě letos, by měl pak hodně těžkou pozici.
Jenže pro Němce může být mnohem snazší jít do Prahy přes Amsterodam a koupit si přímo KPN. Potom by nepotřeboval kupovat za drahé peníze celý státní balík. Situace by se tak vrátila tam, kde ji chce mít současný investor, tedy TelSource.
Maximálně padesát
Ten totiž podle vlastního prohlášení nyní vlastní 33,5 procenta akcií. Přiznal se tak k vlastnictví šesti a půl procenta, které dosud pobývalo na účtech americké makléřské společnosti Chase Nominees. Jenže na těchto účtech je celkem zhruba čtrnáct procent, a tak TelSource již nyní může vládnout silou čítající kolem čtyřiceti procent akcií. Stačí mu tedy od státu dokoupit deset, nebo i méně procent. Podle zdrojů z TelSource nebude zájem o více než rovných padesát procent. I jediná desetinka navíc by ho totiž nutila k velmi drahým odkupům akcií od ostatních akcionářů.
O takové transakci nyní probíhají důvěrná a neoficiální jednání a je nepochybné, že vláda se nebude chtít vzdát kontroly nad Telecomem za poměrné nízkou částku bez určité protihodnoty.
Šance na jiné řešení však, jak je z výše uvedeného zřejmé, asi nebude schůdná a zdroje týdeníku EURO potvrzují, že vláda si je situace vědoma. Lze tedy čekat, že zbývajících zhruba čtyřicet procent akcií Telecomu by v případě popisovaného řešení mohlo být k dispozici institucionálním investorům, jako jsou pojišťovny či penzijní fondy.
