To hlásaly poutače, které byly počátkem května kolem Hamburku vidět na každém kroku. Málokterý evropský turnaj se může pochlubit startem světové jedničky. Deutsche Bank – SAP Open (označovaný jako Tournament Players´ Championship of Europe) ano, a navrch nabídl soutěžní pole špičkových evropských hráčů v plné síle. Tiger Woods sice neměl své dny, jeho momentální lokaci na hřišti přesto bylo velmi snadné určit. Takový dav jako Woodse nesledoval ani místního miláčka Bernharda Langera.
Hřiště Gut Kaden s parem 72 svou délkou jen mírně přesahuje délku běžnou pro tuto kategorii – bez dvou metrů měří 6,6 kilometru. Jeho design nepůsobí nikterak dramaticky, rozhodně se nejedná o výjimečně fotogenický terén, ale je to velmi korektní mistrovské hřiště a hra představovala v kombinaci s větrem i pro elitní hráčské společenství dostatečně tuhý test. Hranice cutu se dala odhadovat už v průběhu prvního kola na jeden až dva údery pod par.
A v polovině druhého to vypadalo, že obhájce titulu a největší divácký i mediální magnet Tiger Woods bude mít problém tuto laťku přeskočit. Kdyby neprošel cutem, nepochybně by způsobil senzaci, ale sotva komu by tím udělal radost. Po úvodním dnu minus tři (ten byl sice ne zrovna bombastickým, ale přesto zdárným vstupem do turnaje) šel první devítku druhého kola dlouho dvě rány nad par a pohyboval se tak v pásmu ohroženém sestupem. První birdie se mu podařilo proměnit až na sedmé jamce, což není právě typický průběh jeho hry. Par na devítce zachránil jen tak tak a po dalším bogey na desáté jamce se vrátil do potenciálního sestupového pásma. Nakonec kolo dokončil jeden úder pod par a s rezervou prošel do víkendu.
Woods tentokrát musel mít drobné problémy se sebevědomím. Legrační irský akcent, široký zubatý úsměv a věčné vyplazování jazyka při úderech Padraiga Harringtona sice nepůsobilo tak impozantně jako kráčející ztělesnění světového golfu vedle něj, když se ale nachýlil páteční večer, hleděla světová jednička na Harringtona s depresivním odstupem devíti ran. Woods už se postaral o řadu překvapení, ale tentokrát bylo umístění na předních příčkách skutečně jen v rovině hypotéz.
Třetí den zamíchal pořadím, ale Woods se na těchto změnách příliš nepodílel. Jeho kolo se odehrálo za velké pozornosti diváků, ale výsledkem bylo jen skromných 70, minus dva. Vysvětlení pro množství chyb, které světová jednička produkovala, bylo několik.
Tak třeba slabší greeny, přestože se Woods na toto téma taktně nevyjadřoval. Gut Kaden, postižený už od podzimu infekcí trávy na jamkovištích, avizoval předem, že standard greenů bude o něco nižší než obvykle. A míček se na nich skutečně choval neklidně. Woods, který kromě délky ran hodně staví na mistrovských patech, najednou míjel ze vzdálenosti pro něj takřka rutinní. Dalším důvodem bylo použití nových míčů - sice přidávaly několik dalších metrů k jeho beztak již dost dlouhým ranám, ale nebyl s nimi zatím příliš konzistentní. Přesto si Woods pochvaloval jejich schopnost odolávat větru a rozhodně s nimi počítá pro British Open.
Nedostatky jeho hry vynikaly o to více, že například jeho spoluhráčem ve třetím kole byl Marc Farry. Ten patří spíše k veteránům evropské série a vedle atletického Woodse působil už doslova jako penzista. V poslední době se rozhodně netěší místu na výsluní, přesto jeho hra ve srovnání s Woodsem působila lépe a přinášela lepší výsledky.
Až nepochopitelné byly nezdary Woodse na parech pět, které tradičně znamenají zaručený profit pro každého „bombera“. Jeden příklad za všechny: na patnáctce paru pět ve třetím kole, po megadrivu, který měřil s doběhem třistačtyřicet metrů, zkazil střední železo ze 170 metrů do greenu a pak si „dopřál“ naprosto školáckou chybu z dvaceti metrů, kdy mu lob o pět metrů kratší, než bylo třeba, spadl do písku. Byl v tom i pořádný kus smůly – uložil se přímo k hraně. Od dalšího bogey Woodse zachránilo, že zasáhl přímo vlajku, která ránu zbrzdila a srazila ji k zemi. O dvě jamky později potřeboval na dalším paru pět chip a dva paty, což se u něj běžně nevidí. Nebyl to Tiger, jak ho známe, přesto jeho popularita byla neobyčejná a zástupy dětí žadonících o podpis se zdály nekonečné.
První opravdu velký turnaj na evropském kontinentě od počátku sezony zastínil i paralelně probíhající akci US PGA Tour na druhé straně oceánu. Síla startovního pole i celková image jsou dány i sponzorským tandemem, který akci podporuje. SAP se stal partnerem Deutsche Bank při pořádání tohoto turnaje před pěti lety. Podíváme-li se na jednotlivé kroky této softwarové firmy, pak odhalíme zcela jasnou koncepci, která vnímá golf jako podstatný marketingový nástroj pro tuto oblast. „Mezi golfem a řešením, které nabízíme, cítíme určitou podobnost. Stavíme na exkluzivitě, invenci, kreativitě a preciznosti, což vnímáme také jako charakteristické vlastnosti golfu. Od nového roku v našich barvách hraje také špičkový golfista Ernie Els,“ říká obchodní a marketingový ředitel SAP ČR Radomír Kolařík. „SAP Česká republika nemůže zatím pomýšlet na akci takového rozsahu, jako je Deutsche Bank – SAP Open. Přesto ale činíme kroky, které jsou v souladu s naší celosvětovou strategií – letos jsme se rozhodli pro podporu T-mobile Tour, která je na naší golfové scéně už zavedenou akcí, nyní ještě více sportovně zaměřenou. Věříme, že se tak stáváme součástí golfové komunity.“
Play-off je klasická jamkovka
Stále více golfových turnajů končí po standardním průběhu turnaje, tedy 72 jamkách, rovností výsledků. Až na výjimky, kdy se v nedávné minulosti soupeři dohodli (především z praktických důvodů) na dělení prvního místa, rozhoduje o jediném vítězi rozehrávka, tedy play-off. V ní rozhoduje také základní dovednost v jamkové hře: přenášení tlaku na soupeře.
Pěkným příkladem koncovky, kdy se hráči snaží přenést tíži rozhodujícího úderu jeden na druhého, byl právě závěr turnaje Deutsche Bank - SAP Open. Na osmnáctou jamku, klasický levý dog-leg dlouhý necelých 430 metrů, nastoupili jako na první jamku rozehrávky Ir Padraig Harrington a Dán Thomas Björn. Dán měl za sebou fenomenální výkon na nedělních osmnácti jamkách, kdy jeho kolo minus devět 63 nemělo v průběhu celého turnaje srovnání. Závěrečná jamka byla statisticky hrána ponejvíce na par a zvláště s pozicí vrtanou pro poslední den vpravo vzadu nebyla snadným soustem na birdie. Harrington si ponechal delší ránu do greenu a jako první umístil svůj míč bezpečně na střed jamkoviště. Tím klasicky přenesl tlak na svého protivníka.
Tuto známou situaci popisuje ve své knize „Jak já hraju golf“ (nedávno vydané i u nás) také Tiger Woods, který tímto taktickým postupem získal své první profesionální vítězství proti tehdy již ostřílenému protivníkovi Davisu Loveovi III. na Las Vegas Invitational. Jeho rada zní: Hrát kratší, ale perfektně umístěný drive, který umožní hrát dříve než soupeř svoji dobrou druhou ránu a přenést tlak na soupeře. Například volbou trojky dřeva proti soupeřovu driveru.
Björn věděl, že par pravděpodobně o vítězi nerozhodne, a rozhodl se k ráně, která mířila ostřeji k jamce. Vyhodil ji do pravého greenside bunkeru a odtud v dramaticky se vyvíjející situaci nedokázal zahrát odpovídající záchranu z písku. Dva paty stačily Harringtonovi na vítězství.
